Navzdory tomu, o jak výrazný sociální problém se jedná, dosud neexistuje jednotná definice, která by jasně vymezovala pojem znásilnění. Trestní zákoník tento čin vymezuje jako donucení druhé osoby k pohlavnímu styku násilím či pod pohrůžkou násilí, nebo za zneužitím bezbrannosti jiného. V současnosti se diskutuje o zavedení nové definice, která by měla znít takto: „Znásilněním se rozumí vykonání pohlavního styku bez konsenzu druhé osoby.“ Z pohledu mnoha obětí i odborníků se toto pojetí jeví jako optimální. Přesto je však poměrně problematické.

Co je to vlastně konsenzus? Konsenzus znamená jinými slovy souhlas, svolení nebo dovolení. S udělováním souhlasu se setkáváme téměř denně. Představme si například situaci, kdy si potřebujeme od kamarádky půjčit propisku. Přirozeně se nejdříve zdvořile zeptáme, jestli nám ji dovolí použít. Pokud bychom se nezeptali, jednalo by se o neoprávněné užívání cizí věci. Což se Vám může zdát jako poněkud banální příklad, nicméně názorně ilustruje důležitost svolení v každodenních situacích. Souhlasem tedy v podstatě udělujeme jisté privilegium, ale také se udělením souhlasu mění nemorální, či dokonce nezákonné jednání v něco přípustného. Nesouhlas naproti tomu jakoby magicky mění obvyklou, dovolenou věc v trestný čin. Nenechme se však zmást. Nesouhlas nemusí být vždy výslovně řečený. Pokud například pachatel podá druhé osobě návrh k sexuální aktivitě a jistá druhá osoba se nevyjádří, z logiky věci se nejedná o souhlas k vykonání činu.

Počet odhadovaných činů znásilnění se ročně v Česku pohybuje okolo čísla 7 500 až 20 000. Velmi problematické je zmapování tohoto jevu v mužské části populace, jelikož mezi muži je nahlášení a následné řešení tohoto trestného činu ještě silnější tabu než mezi ženami. Z výzkumů plyne, že znásilnění patří k nejméně oznamovaným trestným činům, a to i přesto, že je, s výjimkou vraždy, společností považováno za nejvíce zraňující zločin. Předpokládá se, že nahlášeno je pouze asi 8 % případů znásilnění. Nejčastěji jsou nahlašovány činy, které spáchá neznámý agresor. Ze statistik nicméně vyplývá, že častěji ke znásilnění dochází v partnerském nebo přátelském vztahu, než když se pachatel a oběť neznají. Číst dál. (Semestr psychologie, strana 27)

Infografika o mýtech je ze stránky: amnesty.cz/chcetosouhlas

Pokud Vás zajímá více, můžete si celý článek přečíst v novém vydání časopisu Semestr psychologie na straně 27. Tématu se věnovala i redaktorka Hanka, která oslovila slečnu a přenesla její příběh na papír. Slečnu, která si touto nelehkou zkušeností prošla a odvážně se nám s ní dokázala svěřit. Nezavírejme před tím oči, oběť za to nikdy nemůže.

Časopis Semestru psychologie už čtvrtým rokem vydávají studentky a absolventky Katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Pokud nechcete, aby vám unikly jakékoliv novinky spojené s tímto časopisem, odebírejte jej na sociálních sítích – na Facebooku a na Instagramu!