Společná diskusní scéna Ostravské univerzity, VŠB – Technické univerzity Ostrava a města Ostravy s názvem UniverCITY Ostrava!!! Stage byla i letos součástí diskusního fóra Meltingpot na festivalu Colours of Ostrava.

Účast Ostravské univerzity na Meltingpotu zahájila hned první festivalový den diskuse rektorů tří moravskoslezských veřejných vysokých škol. Závěr festivalu pak na UniverCITY Ostrava!!! Stage patřil čtyřem debatám s vědci, vyučujícími a dalšími odborníky z Ostravské univerzity.

Dokáže umělá inteligence chránit lidské životy i přírodu?

Sobotní program zahájila debata AI – budoucnost lidstva i přírody?, v níž se setkali odborník na medicínu katastrof Pavel Danihelka, neurolog a specialista na cévní mozkové příhody Ondřej Volný a biolog a popularizátor vědy Filip Šlapal. Diskusi moderovala Tereza Čapandová.

Řečníci představili možnosti využití umělé inteligence v medicíně, výzkumu i při předcházení katastrofám. Připomněli však také její odvrácenou stránku. „Umělá inteligence snadno může sloužit nejen k individualizovanému léčení pacienta, ale také k individualizované manipulaci,“ upozornil Pavel Danihelka.

Ondřej Volný přiblížil, jak AI pomáhá při vyhodnocování CT snímků pacientů s podezřením na cévní mozkovou příhodu. Výsledek může mít zdravotnický tým během několika minut, algoritmus však slouží jako další pár očí a podpora při rozhodování. „Vždycky má lékař poslední slovo,“ zdůraznil Volný.

Umělá inteligence snadno může sloužit nejen k individualizovanému léčení pacienta, ale také k individualizované manipulaci.

Umělá inteligence může podle něj významně urychlit také vývoj nových léčiv. „S velkou pravděpodobností velmi brzy nastane situace, že na trh přijde léčivý přípravek, který byl vyvinut nebo spoluvyvinut pomocí umělé inteligence,“ dodal. I takový lék ovšem musí projít všemi regulačními kroky a několika fázemi klinických zkoušek.

Pavel Danihelka se zaměřil na předpovídání povodní, počasí a dalších přírodních jevů i na plánování humanitární pomoci. AI dokáže rychle vyhodnocovat velké množství dat, prognózy však zůstávají citlivé na výchozí podmínky. „Už malé změny na vstupu dokážou udělat velké změny na výstupu,“ řekl a připomněl známý efekt motýlích křídel. Ještě obtížněji se podle něj předvídá lidská panika a davové chování založené na emocích.

Debata se dotkla také dezinformací a kybernetických útoků. Danihelka na závěr přirovnal AI k ohni – dobrému sluhovi, ale zlému pánovi. Bouřka, která se během debaty přehnala a na chvíli zkomplikovala ozvučení, téma katastrof symbolicky připomněla i přímo na místě.

Jak si v době algoritmů dávkovat realitu

Na vztah mezi technologiemi a každodenním životem navázala diskuse Wellbeing v době algoritmů: Jak si dávkovat realitu. O tom, proč trávíme stále více času online a jak lze chránit vlastní duševní zdraví, debatovali psychologové Aleš Neusar a Josef Kundrát. Diskusi moderoval matematik Martin Štěpnička.

Technologie nám pomáhají zůstávat ve spojení s blízkými, zároveň nás ale notifikacemi odvádějí od přítomného okamžiku. Josef Kundrát připomněl, že většina sociálních sítí pracuje s dopaminovým cyklem. Jejich cílem není dlouhodobá spokojenost uživatele, ale udržení jeho pozornosti. „Máme tady službu, která není postavena na tom, aby nám zvyšovala blaho,“ upozornil.

Chatbot neumí mlčet. To je jedna z věcí, kterou v terapii terapeut zvládá ještě pořád mnohem lépe než umělá inteligence.

Zdrojem tlaku se paradoxně mohou stát i aplikace zaměřené na wellbeing. Aleš Neusar popsal zkušenost s nástrojem, který mu neustále připomínal, že by měl meditovat nebo pro sebe něco udělat. „Je přece přirozené, že někdy o sebe pečujeme víc, někdy trošku míň,“ poznamenal.

Významná část debaty se věnovala chatbotům. Jsou kdykoli dostupní, uživatelé si do nich ale snadno promítají živou myslící bytost, přestože na druhé straně žádná není. „Chatbot neumí mlčet. To je jedna z věcí, kterou v terapii terapeut zvládá ještě pořád mnohem lépe než umělá inteligence,“ poznamenal Kundrát. Lidský terapeut může navíc klienta citlivě konfrontovat, pracovat s emocemi a budovat skutečný vztah.

Úplný odchod z digitálního prostředí není podle diskutujících realistickým řešením. Vhodnější je vědomě regulovat, kam až algoritmy pustíme. Totéž platí ve vzdělávání: AI může učení urychlit, ale pokud odstraní veškerou námahu, oslabuje schopnost samostatně přemýšlet. „Učení prostě bolí,“ připomněl Neusar.

Když o minulosti vyprávějí počítačové hry

Mohou počítačové hry pomáhat porozumět historii, nebo naopak přispívat k jejímu zkreslování? Tuto otázku otevřela debata Historie jako hra? Věda, výzkum, gamedev a boj o pravdu. Historik Robert Antonín a odborník na herní grafiku Tomáš Grussmann v ní propojili pohled akademického prostředí a herního průmyslu. Diskusi moderoval Jiří Gregor.

Robert Antonín vnímá historické hry pozitivně. „Pro historii jako vědu je ten popularizační segment strašně důležitý v tom, že vůbec vzniká povědomí, že existuje něco jako minulost,“ vysvětlil. Hry mohou probouzet zájem o dějiny, neměly by však být považovány za neomylný zdroj faktů.

Garantuju vám, že realistickou hru byste nikdo hrát nechtěli.

Tomáš Grussmann vysvětlil, proč nelze historickou skutečnost převést do hry beze změn. Vývojáře omezují rozpočet, čas i technické možnosti, ve hře se navíc zkracují vzdálenosti a upravují příběhy. „Garantuju vám, že realistickou hru byste nikdo hrát nechtěli,“ poznamenal.

Herní vývoj je zároveň byznys a o realizaci témat rozhodují také investoři a očekávání publika. „Hra musí vydělat, musí být líbivá, musí být hratelná,“ shrnul Grussmann. Tvůrci proto hledají rovnováhu mezi zábavou a zachováním historického jádra.

Ani historici nemají k dispozici dokonale objektivní obraz minulosti. Vycházejí z pramenů, které vytvořili konkrétní lidé pro určité publikum a které často zachycují spíše dobový ideál než každodenní skutečnost. „Naše představa o tom, že minulost známe tak, jak byla, je prostě falešná,“ zdůraznil Antonín.

V debatě zazněly příklady her Kingdom Come: Deliverance, Mafia nebo série Assassin’s Creed. Mohou být vstupní branou k hlubšímu zájmu o dané období i součástí výuky. K věrohodnějšímu výsledku může pomoci spolupráce herních studií s historiky.

Vzdálené konflikty, které se týkají i nás

Sobotní program uzavřela geopolitická debata V jakém světě žijeme – a jaký svět nás čeká? Politický a kulturní geograf Vladimír Baar a epidemioložka Petra Macounová se společně s moderátorem Janem Benešem zamýšleli nad tím, jak dobře rozumíme propojenému světu a mechanismům, které ovlivňují mezinárodní politiku i náš každodenní život.

Petra Macounová popsala svět jako rozmanitý a plný kontrastů. Zatímco v Česku považujeme elektřinu, pitnou vodu nebo zdravotní péči za samozřejmost, v mnoha zemích tomu tak není. Vladimír Baar zaměřil pozornost na konflikty na Ukrajině a Blízkém východě nebo napětí kolem Tchaj-wanu. „O mír, pokud v něm chceme žít, se musíme skutečně starat,“ zdůraznil.

O mír, pokud v něm chceme žít, se musíme skutečně starat.

Macounová do debaty vnesla zkušenosti ze zdravotnických misí v Africe. Omezení zahraniční pomoci se podle ní může promítnout do dostupnosti léčby HIV, ale následně také do šíření nemoci, konfliktů a migrace. Rozsáhlé vnitřní přesuny obyvatel vyvolává rovněž změna klimatu. Uvolněný ekonomický a politický prostor navíc rychle zaplní jiná mocnost. „Geopolitika je jako gravitace,“ přirovnal Baar. V Africe v posledních desetiletích výrazně posílila Čína, která buduje infrastrukturu a současně si zajišťuje přístup k nerostným surovinám.

Macounová to ilustrovala zkušeností z Konga. Silnici k oblastem bohatým na zlato, diamanty a další suroviny místní vnímali jako pomoc, zároveň však usnadnila přístup k nerostnému bohatství. Upozornila také na dopady těžby zlata za použití rtuti, která je údajně vypouštěna do řek a ohrožuje zdraví místních obyvatel. Sama byla dokonce svědkem toho, jak si skupinka dětí hrála s plastovou lahví, která byla plná rtuti.

Významnou roli v geopolitice hrají informace a propaganda. „Každý má názor, ale je otázkou, čím je ten názor podložen,“ upozornil Baar. Události vzdálené tisíce kilometrů přitom ovlivňují ceny energií a zboží, zdravotnictví, migraci i bezpečnost. O to důležitější je informace ověřovat a snažit se porozumět širším souvislostem.

Všechno souvisí se vším

Čtyři sobotní debaty ukázaly, že zdánlivě odlišná témata mají mnoho společného. Geopolitiku, předvídání hrozeb a katastrof, umělou inteligenci, digitální prostředí ani obraz minulosti v počítačových hrách nelze vnímat izolovaně. O to důležitější je sledovat širší souvislosti, ověřovat informace a kriticky přistupovat nejen k technologiím, ale také k vlastnímu pohledu na svět.

Podívejte se také na fotografie, které zachycují atmosféru sobotního programu Ostravské univerzity na UniverCITY Ostrava!!! Stage.

Foto: Eva Šlosarová