Den 1. a 2. – Cesta

V neděli jsme se ráno sešli na ostravském nádraží, kde jsme doplnili poslední české zásoby před 28hodinovou cestou na druhý konec světa. Už ve vlaku bylo o zábavu postaráno, hlášky z našich předchozích výletů nás pobavily vzájemně více než dost. Dobrou náladu doplnily řízky na cestu, a tak jsme posilněni dobrým jídlem dojeli na letiště ve Vídni. Zde nám trvalo chvíli se zorientovat a najít správný gate pro náš let. Po prvotním neúspěchu se nám to nakonec podařilo a mohli jsme se odbavit. Čekání na odbavení bylo trošku delší, než jsme čekali, ale dobrá nálada neopadala. Nakonec jsme nastoupili do letadla směr Istanbul, kde jsme přestoupili na letadlo do Jakarty. V letadle jsme se prospali, najedli se, zkoukli několik filmů a zahráli různé hry. Konec cesty se nám již trochu táhnul, navíc jsme před přistáním museli několikrát obkroužit letiště před přistáním z důvodu špatného počasí. Po příletu jsme prošli nejrůznějšími kontrolami zahrnující ověření covidových dokumentů a získání víz.

Poté, co jsme opustili letiště, jsme byli poprvé konfrontováni s místním počasím. Horko a dusno z nás během pěti minut udělalo skupinu mokrých ručníků. Poté, co jsme se z počasí trochu vzpamatovali, nastal pro nás nečekaně těžký úkol v podobě hledání taxíku. Po několika nezdarech jsme nakonec dosáhli úspěchu a dojeli na ubytování. Zde nás čekal další úkol, a to objednat taxi na další den. Chopili se toho čtyři lidi z naší skupiny, což znamenalo, že ráno přijelo víc taxikářů, než bylo potřeba. Na letiště jsme se ovšem ráno dostali a čekalo nás znova hledání správného gatu. Po chvíli hledání se nám to podařilo a úspěšně jsme se dostali do letadla směr Medan na ostrově Sumatra. Zde na nás čekali naši řidiči, kteří nás měli odvést do národního parku Bukit Lawang. Velmi rychle však zjišťujeme, že i relativně krátký úsek pojedeme několik hodin.

Střet s místní hustou dopravou a mírně rozbitými cestami byl pro nás kulturní šok. Nakonec se po několika hodinách a opravě auta dostáváme na místo a naše dobrodružství v džungli může začít. Již při vstupu do rezervace nás překvapili velice milí a vstřícní místní lidé, kteří nás vítali slovy: „Welcome to the jungle!“. Ubytovali jsme se na našem hotelu, dali si welcome drink v podobě jejich přeslazených džusíků a poté jsme se připravili na další náročný den, který byl v podobě treku pralesem.

Den 3. – Trek džunglí

Náš den jsme začali v 9:00, kdy jsme se s našimi průvodci vydali na cestu do pralesa. Při cestě džunglí jsme narazili na mnoho zvířat, například na varany, opice, želvy či ptáky. Po chvilce náročného „šplhání“ jsme konečně spatřili náš cíl, a to orangutany sumaterské. Celkem jsme jich během treku viděli pět. Po přibližně dvou hodinách jsme dostali od našeho průvodce Imrana posilnění v podobě čerstvého zdejšího ovoce. Během pauzy jsme měli možnost vidět endemity pralesa – Thomas monkeys. Po naší pauze nám dal Imran na výběr obtížnost trasy, kterou se chceme vydat. Vybrali jsme si easy way. Bohužel tak moc easy to nebylo. Cesta byla opravdu náročná, několikrát jsme u ní upadli a někteří utržili nějaké ty rány. Ale nakonec všichni přežili a dorazili jsme do cíle: do našeho skromného ubytování v džungli. Místní nás velice hezky pohostili, což bylo z jejich strany moc milé. Bydleli jsme společně na smradlavých válendách s moskytiérami. Ale únavou jsme všichni padli a spali do dalšího dne.

Den 4. – Návrat do vesnice

Probuzení nebylo příliš příjemné. Brzo ráno nás hlučně probudilo skákání makaků, kteří nám skákali po přístřešku. Dokonce nám při snídani vběhli do ubytování a z batohu Marka ukradli sušenky a léky. Než jsme se vydali zpět, čekal nás menší trip k nedalekému jezírku s vodopádem, kde jsme se osvěžili, a poté nám naši průvodci namalovali obličeje barvou z kamenů z řeky. Při návratu k ubytování nás čekal menší oběd a cesta zpět do vesnice na raftech. Sjížděli jsme společně řeku, u toho zpívali jejich velice chytlavou písničku: „Jugle track, jugle track in Bukit Lawang…“. Po návratu jsme byli ubytovaní v jiném hotelu, kde byl krásný výhled na celou rezervaci. Večer jsme si zašli na výborné místní jídlo, každý se věnoval pár hodin svým pracím na počítačích a tímto jsme tento den ukončili.

Den 5. – Ochutnávka místní tradice

Po zaslouženém spánku jsme mohli začít nový den. Po sladké snídaní jsme měli tu možnost seznámit se s místní kulturou, a tak hned ráno na nás čekala cesta tuk-tukem. Cesta tuk-tukem byla velice záživná, když jsme se v některých chvílích málem vyklopili. Naštěstí se nic nestalo a nikdo nepřišel k úrazu. Na první zastávce jsme mohli vidět plody kakaových bobů a rýžová pole, která zrovna obdělávali místní vesničané. Znovu jsme nasedli do našich královských vozů a vydali se na druhou zastávku, kde nás čekala ukázka výroby tofu a výroby hnědého cukru. Měli jsme to štěstí a dostali ochutnávku, která alespoň na chvíli zasytila naše hladové krky. Dnešní výprava končila na nedalekých trzích, kde jste mohli najít vše od čerstvého ovoce přes oblečení až po tabákové výrobky. Během celé výpravy nás doprovázel náš laskavý průvodce Imran. Po návratu do vesnice jsme se vydali doplnit veškeré zásoby na 12hodinovou cestu, která nás čekala ještě ten večer. Poté jsme jen relaxovali a vychutnávali si poslední chvíle místní atmosféry obklopeni zdejší přírodou.

Den 6. – Příjezd do města Banda Aceh

Po skvělých zážitcích spojených se sumaterskou přírodou na nás čekal snad nejvíce důležitý bod programu, a to návštěva Siyah Kuala University ve městě Banda Aceh. Cesta do tohoto města však nebyla vůbec jednoduchá. Zastihla nás bouře, kvůli které nebylo možné v cestě pokračovat, a tak jsme bohužel do Banda Acehu dorazili s několikahodinovým zpožděním. Vedení Univerzity nás velice laskavě přijalo a nabídlo nám ubytování přímo v univerzitním kampusu. Po vybalení věcí nás jeden z vyučujících, Aval, provedl po Univerzitě. Viděli jsme přednáškové sály, jazykové učebny, laboratoře, knihovnu i místní menzu. Také jsme se setkali s několika místními studenty.

Velmi je zajímalo studium v Česku, a tak jsme si s nimi povídali o našich studijních zkušenostech. Na oplátku jsme si vyslechli mnoho zajímavých informací o studiu v Indonésii. Po setkání se studenty nám Aval nabídnul tradiční indonéské jídlo a poté jsme vyrazili na setkání s rektorem Siyah Kuala University. Dozvěděli jsme se více informací o možnosti studia pro mezinárodní studenty i o Univerzitě samotné. Po tomto setkání jsme se i s dalšími vyučujícími vydali na ochutnávku místní kávy, neboť káva je jedním z nejdůležitějších symbolů tohoto města a jeho obyvatelé jsou na ni patřičně hrdí. Káva z Acehu nám velmi chutnala a několik pytlíků jsme si vzali s sebou.

Den 7. – Univerzita Siyah Kuala

V dalším dni nás čekalo prezentování našich témat pro místní studenty i vyučující. Připravili jsme si prezentace o využívání obnovitelných zdrojů energie, udržitelné dopravě, změnách městských struktur, mezinárodním obchodě či o chráněných evropských územích. Všechna témata obecenstvo velmi zajímala, ale nejvíce je zaujala otázka udržitelné dopravy – především sdílených kol. Dalším bodem programu byla návštěva univerzitní knihovny, která se také nachází přímo v kampusu. Příjemně nás překvapilo, že součástí univerzitní knihovny je mimo jiné i „Czech corner“ – místnost prezentující českou historii a kulturu. Zájemci si zde mohou prohlédnout fotografie českých měst, pročíst informační brožury či si prohlédnout náš tradiční kroj. Samozřejmě to nebyl jediný mezinárodní koutek. Kromě toho českého zde byly k vidění i ochutnávky kultur jiných zemí. Nejvíce se nám líbil korejský koutek, kde jsme si mohli vyzkoušet tradiční korejské hudební nástroje. Odpoledne nás čekala prohlídka okolí kampusu a samozřejmě zkoušení místních gurmánských specialit, což jsme si opravdu užili.

Den 8. – Univerzita Siyah Kuala, vol. II

Další den jsme rovněž strávili na Univerzitě Siyah Kuala. Nyní jsme již neprezentovali, ale naopak jsme poslouchali prezentace ostatních studentů a vyučujících, které shrnovaly momentálně nejvíce probíraná témata nejen na Sumatře, ale v celé Indonésii. Všechny prezentace byly opravdu zajímavé a obohacující. Moc se nám líbila prezentace o ochraně mořských želv. Mořské želvy jsou totiž v Indonésii stále více ohrožené a hrozí jim vyhynutí. Naštěstí už v současné době v Indonésii působí některé organizace, které se starají o záchranu těchto živočichů. Doufejme tedy, že se jim v jejich činnosti bude dařit a mořské želvy se zde nezapíšou na seznam vyhynulých živočichů. Prezentaci připravila česká doktorandka, která se mořským želvám v Indonésii dlouhodobě věnuje.

Odpoledne, po zajímavě stráveném dni na Univerzitě, jsme se opět vydali na prohlídku města. Banda Aceh je docela velké město, takže je zde pořád co objevovat. Nejvíce nás zaujala velká mešita Baiturrahman, která je snad nejvýznamnějším symbolem města. Večer jsme se sešli s našimi laskavými hostiteli z Univerzity Siyah Kuala na společné večeři. Opět jsme byli pohoštěni tradičními indonéskými specialitami, především rybami a mořskými plody. I když je indonéská kuchyně zcela odlišná od té české, velmi nám chutnalo. Naši hostitelé se postarali o příjemný program.

Den 9. – Loučení na Univerzitě

Pobyt na Univerzitě se nám začal krátit, a proto jsme se museli rozloučit se všemi novými přáteli z Univerzity Siyah Kuala, kteří se k nám celou dobu chovali velice laskavě a pořád se nám věnovali. Avšak před odjezdem nám ještě stihli zorganizovat další výlet. Navštívili jsme Muzeum Tsunami a Památník Apung 1 – obrovskou loď, kterou tsunami v ruce 2004 zaneslo 3 km do vnitrozemí. Loď je stále na stejném místě, kde uvízla, a připomíná tak neštěstí, které se v tomto městě před osmnácti lety stalo. I když z návštěvy těchto míst běhá mráz po zádech, byl to pro nás opravdu nezapomenutelný zážitek. Po návštěvě těchto míst jsme zamířili vstříc dalšímu dobrodružství.