Den 21. – Sobotní toulky po okolí Bogoru

Náš den začal poněkud brzy, avšak výbornou hotelovou snídaní. Po ní následoval odjezd do tradiční vesnice Sindang Barang, kde jsme se porozhlédli a dali si kávu. Poté jsme přejeli do blízkého chrámu. Pro vstup si bylo nutno zakoupit šátky, které jsme si ovázali kolem pasu. V chrámu zrovna probíhal ceremoniál Sárí, který byl velice zajímavý. Další zastávkou byly vodopády. Zde nás bohužel lehce zradil Google, kdy jsme si mysleli, že se vodopády nachází v přírodě/džungli. Avšak realita byla jiná – aquapark, kde si hrálo několik místních dětí, a nedaleko od něj byly vodopády, ke kterým jsme mířili. Po tomto ne úplně vydařeném výletu následoval návrat do města. Někteří zamířili na večeři, někteří odpočinout si na pokoj a někteří pro léky do lékárny 😊.

Den 22. – Přejezd do Geoparku Ciletuh

Po další hotelové snídani následoval odjezd směr Geopark Ciletuh, který patří na seznam UNESCO. Po cestě do této oblasti jsme navštívili další chrám a také několik nádherných vodopádů, za zmínku obzvlášť stojí jeden z nich – Curug Cimarinjung. Tento vodopád byl pro většinu z nás největší, který jsme kdy viděli, a opravdu nás nadchnul. Po něm následoval pozdní oběd v podobě výborné ryby, kterou jsme si všichni společně dali, a příjezd na ubytování Reddoorz. Po ubytování většina z nás zamířila na pláž, kde jsme se vykoupali, zahráli si fotbal s naším balónem Wilsonem a prošli se po pláži. Večer jsme si zašli na výborný seafood a s plnými břichy jsme šli po vyčerpávajícím dni spát.

Den 23. – Ujung Genteng

Ráno jsme se opět vydali na další cestu. Tentokrát byla naším cílem lokalita Ujung Genteng – malebné místo s plážemi omývanými Indickým oceánem. Nejsou tu však jenom pláže, funguje zde záchranná stanice pro ohrožené mořské želvy, kterou jsme samozřejmě nezapomněli navštívit. Některé želvy jsme si mohli pohladit a nakrmit je salátem. Následně jsme se šli podívat na „želví pláž” – místo, kde mořské želvy kladou vajíčka. Po návštěvě želví stanice jsme se vydali na oběd a poté jsme šli objevovat místní pláže. Brzy jsme však zjistili, že je toto místo vhodnější na surfování než k plavání, protože se u pobřeží neustále tvořily obrovské vlny. Tato skutečnost nás však neodradila. Občas sice někdo zmizel pod vlnou a pohodové plavání se změnilo v boj o holý život, ale nakonec jsme všichni přežili a sešli jsme se na společné večeři. Jak už bylo zmíněno, klasická indonéská večeře představuje rýži s masem na sto způsobů. I tak jsme si ale celkem pochutnali.

Den 24. – Nekonečná cesta do Jakarty

Ráno jsme si ještě užili pár posledních chvil na pláži, protože jsme věděli, že nás opět čeká dlouhá cesta autem. Cestování po Indonésii není totiž žádný med. Ujet pět kilometrů autem někdy může trvat klidně hodinu, když zrovna narazíte na dopravní zácpu. Naše cesta z Ujung Genteng do Jakarty byla sice dlouhá jen 220 km, ale její překonání trvalo asi devět hodin. Cestování jsme si krátili různými způsoby – spánkem, poslechem hudby, sledováním filmu i hraním her. I tak se nám ale cesta zdála nekonečná. Proto jsme byli opravdu nadšení, když jsme po devíti hodinách cesty z okýnek zahlédli nasvícené jakartské mrakodrapy. Večer jsme se už stihli jen ubytovat na hotelu a jít na večeři.

Den 25. – ZOO

Další den jsme začali výbornou snídaní a poté jsme se vydali na návštěvu ZOO.  Viděli jsme orangutany, makaky, kapybary, luskouny, lvy, sumaterské slony a spoustu dalších zvířat. ZOO v Jakartě je opravdu obrovská. I když jsme v ní strávili asi čtyři hodiny, nepodařilo se nám ji projít úplně celou. Po návštěvě ZOO jsme šli objevovat zákoutí Jakarty. Rozdělili jsme se, někteří se šli procházet ulicemi a cestou zkoušeli místní streetfood, jiní zase zamířili do nejvyššího 56. patra mrakodrapu BCA Tower, odkud byl hezký výhled na okolní stavby a ulice.

Den 26. – Akvárium

Ráno jsme se probudili s pocitem, že jsme se indonéské fauny stále nenabažili. Po chvíli googlování jsme zjistili, že jsou v Jakartě tři různá akvária. Pro usnadnění rozhodování jsme se rozhodli navštívit všechna. K vidění byly téměř veškeré vodní druhy zvířat od piraní po karety. Zahlédnout jsme mohli také některá netradiční suchozemská zvířata. Například zde byla možnost pohladit obří marocké šváby. Měli bychom si připomenout, že prakticky jakákoliv delší cesta v Jakartě znamená několik hodin strávených v koloně. Znamená to, že na ubytování jsme se dostali až v pozdních odpoledních hodinách, a na další program již nezbývalo příliš času. Přesto jsme měli pocit, že tuto zvířecí kapitolu v Jakartě musíme důstojně završit. Vydali jsme se tedy na lov místní vyhlášené pochoutky, grilovaného ulura. Pro vás nezasvěcené se jedná o kobru, která je zabita a stažena z kůže přímo před vašimi zraky. Odvážlivci si na kuráž před konzumací vypijí panáka čerstvé hadí krve. Mezi námi se ovšem žádný takový odvážlivec nenacházel.

Den 27. – Vzdělávací den

Předposlední den našeho výletu jsme se rozhodli dozvědět se něco o historii Jakarty. Nejprve jsme se z našeho hotelu vydali pěšky k 132 metrů vysokému Národnímu Monumentu Jakarty. Ten byl vystavěn na počátku šedesátých let jako oslava indonéské nezávislosti. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, neboť byla brána k monumentu zavřena. Z dálky nám tento monument nepatrně připomínal ostravskou Novou radnici. Na místě to ovšem jako v Ostravě nevypadalo, při bližším ohledání nám místo připomínalo spíše Paříž. Skupiny pouličních prodejců se nám pokoušely za každou cenu vnutit klíčenky v podobě tohoto monumentu, stejně tak, jako se v Paříži prodávají klíčenky v podobě Eiffelovy věže.

Na další pamětihodnost jsme se již rozhodli vydat taxíkem. V Indonésii používají aplikaci Grab, která se podobá našemu Uberu. Pro nás to byl ovšem hlavní dopravní prostředek, který lze rovněž použít pro dovážku jídla (nasi goreng). Vydali jsme se tedy do muzea Bahari. Toto muzeum se soustředí na historii námořnictví v Indonésii. Muzeum se nachází blízko pobřeží Jávského moře a je situováno do historické budovy ve starém holandském koloniálním stylu. Dozvěděli jsme se mnoho o rybářských lodích z různých částí Indonésie. Můžete zde najít mnoho informací o místní historii mořeplavectví a rybolovu.

Den 28. a 29.  – Loučení se s Indonésií

Poslední den naší výpravy se nesl v duchu shánění dárků na poslední chvíli. Zamířili jsme proto na Mangga Besar 2, místo, kde seženete úplně vše. My jsme se tam ovšem vydali především pro batikované košile a jednu sukni. Cestou jsme také nakoupili místní tropické ovoce všemožných tvarů a barev. Po překvapivě úspěšných nákupech jsme se odměnili posledním obědem v centru Jakarty, kde jsme navštívili All You Can Eat bufet s grilovaným masem.

Všichni jsme měli obavy, že na cestě domů budeme mít hlad, tyto obavy však byly rychle zažehnány. Naše myšlenky se rozplývaly nad výborným jídlem, a tím pádem jsme téměř zapomněli, že musíme být na letišti. Přivolali jsme si tedy Grab a doufali, že provoz na silnicích k nám bude milosrdný. Po více než hodině strachování jsme si mohli oddechnout, byli jsme na místě. Jako pomyslnou tečkou a rozloučením se s výpravou jsme si v letadle na večeři objednali nasi goreng. Se slzou v oku jsme konzumovali tento lahodný pokrm, neboť se nám do očí dostala pálivá omáčka sambal.