Den 10. – Strastiplná cesta

Výjezd z Banda Acehu začínal velmi dobře, v autě nás čekali tři řidiči, kteří působili poněkud zmateně. Nejdříve nás všechny usadili do auta, načež jsme dostali příkaz k okamžitému vystoupení, neboť si vzpomněli, že nemají usazeny všechny kufry. Rozpačitě jsme tedy vystoupili z auta, s tím, že nikdo nevěděl, co se bude dít. Řidiči tedy vložili kufr do auta a nám v tu chvíli došlo, že v autě bude buď kufr nebo my. Zvolili jsme tedy nás a kufr jsme vyndali. Kufr se dal do kufru auta a na ten ulehl jeden z řidičů. Cesta na ostrov Tailana byla krátká, trvala zhruba stejně dlouho jako cesta z Ostravy do Indonésie. Poslední část cesty na ostrov jsme pluli místním plavidlem. Nejdříve jsme si cestu užívali na střeše lodi, nicméně velmi brzo přišla bouřka a byli jsme nuceni sejít do podpalubí za nižší třídou. Po mnoha hodinách jsme konečně dorazili na krásný tropický ostrov Tailana. Zde nás přivítal Tomáš Ouhel, správce tohoto ostrova. Tomáš vypadal jako kříženec Dana Bilzeriana a doc. Hradeckého. Připomínal nám miliardáře z reklamy na SAZKU. Ubytování bylo velice hezké, byly to tři nově zrekonstruované chatky s výhledem na pláž.

Den 11. – Průzkum ostrova

Druhý den z rána jsme se vydali na průzkum ostrova, rozhodli jsme se ostrov obejít dokola. Obvod ostrova činí jeden kilometr a cesta kolem měla trvat zhruba 15 minut. Nám to ovšem zabralo podstatně déle, z počátku jsme se radostně vydali po pláži a představovali jsme si, že cesta bude celou dobu stejná, zalitá pískem a sluncem. Po pár metrech se ovšem cesta začala nepříjemně zhoršovat. V druhé půli jsme museli překračovat popadané kmeny, brodit se po pás ve vodě a také nás několikrát smetla velká vlna. Hezká procházka se tedy změnila v boj o holý život. S několika šrámy jsme se po hodině vrátili zpátky na naši bezpečnou pláž. Odpoledne se pak naše skupina rozdělila. Jedna část se rozhodla ulovit ryby na večeři. Druhá skupina se pak věnovala surfování a třetí šla obdivovat krásy korálového útesu při šnorchlování. Večeře samozřejmě nebyla, ale zbylé skupiny byly úspěšné. Večer jsme strávili společně hraním na kytaru a ohromujícím zpěvem.

Den 12. – Návštěva místní vesnice

Dalšího dne dopoledne jsme byli nuceni opustit ráj a vydat se přes vodu na protilehlý ostrov do vesnice zvané Holoban. Zde jsme přijížděli ke břehům do přístavu a nebyli jsme si jisti, zda vesnici vůbec někdo obývá. Nakonec se ukázalo, že ano, a místní z nás byli u vytržení. Absolvovali jsme také neplánovanou schůzku se starostou vesnice, který se nás snažil přemluvit k další návštěvě džungle. My jsme ovšem počítali s návštěvou místní školy, naše oblečení a obuv tedy rozhodně nesplňovaly požadavky ani na easy track. Vydali jsme se tedy lodí do asi hodinu vzdálených jeskyní na jiném ostrově. Džungli jsme se ani tak nevyhnuli. I přes naši nevyhovující obuv jsme navštívili tři jeskyně.

Výlet byl fajn, ale všichni jsme se už těšili na náš zaslíbený ostrov, kde nám bylo stejně nejlépe. Poslední večer na Tailaně jsme zakončili ohněm na pláži opět s hudebním doprovodem. Pobyt na Tailaně probíhal tak, že Tomáš, vrchní kolonizátor, zaměstnával skupinu místních obyvatel, kteří se starali o naše pohodlí. Například nám vyvařovali, osekávali kokosy na počkání pro osvěžení a celkově plnili, co nám viděli na očích.

Den 13. – Strastiplné cestování

Ráno nás čekal přesun do Medanu, odkud jsme měli letět do Jakarty. Nicméně tato cesta nebyla tak lehká, jak se z počátku zdálo. Kolem desáté ráno pro nás přijel speedboat, který nás zavezl na jeden z větších ostrovů souostroví Banjak, odkud jsme pokračovali do města Sinkil dřevěnou lodí. Z počátku to vypadalo jako cesta bez větších problémů. Všichni jsme si posedali na střechu lodi a začali jsme se opalovat. Ovšem při zastávce v rybářské vesnici začalo silně pršet a my jsme se museli schovat pod střechu lodi. Zde jsme pak stísnění jeli několik hodin až zpět do Sinkilu. Tam nás Tomáš vzal do kavárny jeho kamaráda, která ovšem byl zavřená. Majitel byl naštěstí natolik hodný, že kvůli nám otevřel a občerstvil nás. Dokonce nám objednal i jídlo. Na stole se však objevily tak ostré nudle, že je někteří nemohli sníst, a těm kteří je snědli, se zamotala hlava tak na 10 minut. Po pohoštění pro nás přijel objednaný minibus, který nás převezl během deštivé noci do Medanu.

Den 14. – Přílet do Jakarty

V Medanu jsme si dopoledne prošli město a odpoledne se vydali do Jakarty. Náš hotel se nacházel v poněkud zvláštní čtvrti, kde bylo možné shledat spoustu zajímavých lidí. Prvně nás ovšem zarazil smrad z místní stoky, který byl opravdu velmi nepříjemný. Po chvilce dohadování se nám podařilo ubytovat. Vyčerpaní a hladoví jsme si už jen objednali jídlo, podívali se na hokej a šli spát.

Den 15. – Zkoumání Jakarty

V neděli ráno jsme měli volný program, a tak jsme se rozdělili. Někteří vyhledali místního barbera a nechali si udělat nový účes, druhá skupinka šla fotit vyloučené lokality, zbytek se věnoval studiu či vyřizování sim karet. Po volném programu jsme měli sraz v historickém centru, které zdobí koloniální budovy z dob, kdy Indonésie byla kolonií Nizozemska. Před obědem jsme ochutnali místní ovoce, skočili do muzea umění a prošli se po náměstí. V restauraci jsme se sešli poprvé s panem doc. Ženkou, který naši výpravu přebíral na následující týden. Po obědě jsme vyrazili směrem k hlavnímu přístavu. Po cestě jsme narazili na místní tradiční svatbu, kde nás místní vzali na chvíli mezi sebe. Tento příjemný zážitek byl krásným zpestřením dne. K přístavu jsme nakonec nedošli, neboť jsme už zase měli hlad, a tak jsme šli na večeři, kde jsme se rozloučili s dr. Macháčkem.

Den 16. – Přesun do Bogoru

Ráno už začínáme program pod taktovkou doc. Ženky. Ráno po cestě se kluci tak trochu vkradli na místní fotbalové hřiště, kde potkali místní funkcionáře. Ti jim povolili si nafotit místní podmínky a dresy. Chlapcům se tato milá návštěva fotbalového prostředí líbila a vykouzlila jim úsměv na tváři. Po této krátké zastávce jsme rychle sedli do restaurace a dali si klasicky nasi goreng, tedy kuře s rýží. Už v té době nám toto jídlo začíná lézt i ušima, ale to jsme ještě nevěděli, že jej budeme jíst hojně i v následujících dnech. Po brunchi spěcháme na vlak a přesouváme se směr Bogor, kde se nachází naše partnerská univerzita. Po menších komplikacích, kdy jsme se s taxikářem naháněli v okruhu asi jednoho kilometru, jsme se dostali na koleje místní univerzity. Koleje byly podobné těm na Hladnově, ale na přespání byly dostačující.

Den 17. – Prezentace na univerzitě IPB v Bogoru

Ráno nás vyzvedly místní studentky Juri a Zahra, které nás provázely i v dalších dnech. Studentky nás vzaly na univerzitu, kde jsme se setkali s dr. Emmou, která shodou okolnostní pár dní předtím byla prezentovat na naší univerzitě v Ostravě. Dr. Emma nám představila svůj výzkum a poté už byla řada s prezentacemi na nás. Všichni jsme představili prezentace zabývající se tématikou využívání smart technologií. Našimi posluchači byli místní studenti, kteří naši práci velmi ocenili a po každé prezentaci se rozjela zajímavá diskuze. Po prezentacích nám naši hostitelé ukázali celý kampus, vzali nás na oběd a příjemně si s námi popovídali. Po obědě nám ukázali jejich výzkumné středisko, kde pomocí nových metod pěstují zeleninu, ovoce či chovají ryby.

Po oficiálním programu jsme se rozhodli, že navštívíme místní chrám. Zde ovšem část z nás narazila na problémy se sehnáním taxíka. Nakonec jsme ke chrámu dorazili pouze čtyři. Chrám byl ovšem otevřený jen z části, a navíc v době, kdy jsme dorazili, začalo pršet. Druhá část skupiny tak měla nakonec lepší program v místní kavárně. K večeru jsme se vrátili na koleje, objednali si jídlo a koukli jsme na naše hokejisty, kteří zrovna bojovali na Mistrovství světa.

Den 18. – V hlavní roli botanická zahrada a doc. Ženka

Další den začínáme brzy. Společně s Yuri a Zahrou jedeme do botanické zahrady, kde nás čeká asi dvouhodinová procházka. V botanické zahradě dostal možnost zazářit Marek, který dělal interview do místní televize. Nutno říct, že večer se jeho rozhovor opravdu objevil ve zprávách. Po prohlídce botanické zahrady jsme se přemístili do výzkumného centra IPB univerzity. Zde dostal možnost zazářit naopak doc. Ženka, který zde představil výsledky své práce v oblasti mapování softwarových firem. Jeho přednáška byla velmi zajímavá a obecenstvo značně zaujala. Po konci prezentace totiž následovala téměř půlhodinová diskuze.

Den 19. – Noc mezi čajovými plantážemi

Čtvrteční ráno začíná balením a loučením s kampusem univerzity IPB. Naše cesta pokračuje s našimi průvodkyněmi, Yuri a Zahrou, a dr. Emmou na exkurzi do nedaleké vesnice v oblasti horského pásu Puncaku, na kterém se táhnou čajové a kávové plantáže. Po cestě nahoru se udělala krátká zastávka kvůli krásnému výhledu. To jsme ještě netušili, že zde budeme mít tu čest vyzkoušet si paragliding. Někteří z nás se tedy spontánně rozhodli, že paragliding otestují na svou vlastní kůži. Byl to nezapomenutelný zážitek. Po dvou hodinách cesty na nás čekali místní s kouzelným ubytováním uprostřed čajových plantáží. Do večera jsme měli volný program v podobě procházky, oběda a odpočinku. Následně se konala společná večeře s doc. Ženkou, dr. Emmou, Yuri a Zahrou, dalšími lidmi z Univerzity a s místními farmáři. Pohoštění bylo opravdu bohaté. Hezkým zakončením večera byla diskuze s farmáři, od kterých jsme si mohli vyslechnout hromadu zajímavých informací o výrobě kávy, o ekonomické situaci nebo o jejich životě. Nesměla chybět ani ochutnávka kávy přímo od nich. Po vydatné večeři jsme si šli lehnout a spali až do dalšího dne.

Den 20. – Cibodas Botanical Garden

Po velmi příjemně strávené noci pro nás průvodkyně Yuri a Zahra spolu s místními připravili výbornou snídani v podobě již známého indonéského pokrmu – nasi goreng. Někteří již toto jídlo připravované z rýže a kuřecího masa nemohli vystát, tak se snídaně neúčastnili 😊. Po vydatné snídani naše cesty zamířily do nedaleké vesnice, kde jsme si mohli prohlédnout tradiční proces výroby kávy, loupání a sušení kávových zrn. Bylo to velice zajímavé a všechny nás to nadchlo. Dále jsme pokračovali procházkou k rozlehlým čajovým plantážím. Zde jsme se dozvěděli více o jejich pěstování a sklízení. Během této procházky jsme se zúčastnili mnoho krásných výletů, kde jsme si udělali společné fotky, a pokračovali jsme dále – do Cibodas Botanical Garden. Zde následoval rozchod, který někteří využili k relaxu na sluníčku a někteří k procházce. Viděli jsme mnoho stromů, jako například citrusovník, eukalyptus a jiné. Také jsme zde potkali naše známé z džungle – makaky dlouhoocasé. Po tomto krásném výletu následoval společný oběd, návrat do Bogoru a smutné loučení s příjemnými průvodkyněmi Yuri, Zahrou a dr. Emmou.