Ve dnech 23. až 27. února jsme měli jako vyučující společně se studujícími příležitost zúčastnit se Blended Intensive Programme (BIP) v rámci Erasmus+ programu na Fakultě sociální práce Univerzity v Lublani. Program s názvem Mindfulness in social work: From Autopilot to Conscious Action spojil studující, akademičky a akademiky z několika evropských zemí: Finska, Nizozemska, Německa, Slovinska a České republiky. Vznikl prostor pro sdílení zkušeností, inspiraci i reflexi profesní identity sociálních pracovnic a pracovníků.

Téma mindfulness se ukázalo jako mimořádně aktuální pro současnou sociální práci. Ta je spojena s intenzivním kontaktem s lidmi v obtížných životních situacích, a tedy i s vysokou mírou psychické zátěže. Jak zaznělo v jedné z úvodních přednášek, sociální pracovnice a pracovníci jsou dlouhodobě vystaveni sekundární traumatizaci a riziku tzv. compassion fatigue, tedy vyčerpání z pomáhající práce. Jednou z cest prevence je proto vědomá práce se sebou samým, schopnost zastavit se, reflektovat vlastní prožívání a pečovat o svou profesní i osobní rovnováhu.

Program byl koncipován jako kombinace odborných přednášek, interaktivních workshopů a zážitkových aktivit. Vyučující z jednotlivých zemí představovali různé perspektivy, a to od tématu odcizení v současné práci přes principy pozitivní psychologie až po přístupy založené na terapii přijetí a závazku (ACT). Významnou součástí programu byly také praktické workshopy zaměřené na práci s tělem, uvědomování si vlastních hodnot nebo rozvoj profesní resilience.

Z pohledu vyučujících bylo cenné sledovat, jak mezinárodní prostředí přirozeně podporuje dialog o podobnostech i rozdílech ve vzdělávání a praxi sociální práce v jednotlivých zemích. Neméně důležitý byl také studentský rozměr celé zkušenosti. Intenzivní společná práce během týdne vytvářela prostor pro navazování mezinárodních kontaktů a sdílení zkušeností napříč kulturami. Daniel Chmiel, student Katedry sociální práce FSS OU, shrnul svůj zážitek slovy: „Z hlediska studijního a osobního mi pobyt přinesl větší povědomí o mindfulness technikách a dovednostech. Dozvěděl jsem se zajímavé aspekty o sociální práci v zahraničních zemích a díky této spolupráci jsem navázal nová přátelství. Lublaň i samotné Slovinsko je pro Erasmus ideální možnost.“

Podobně hodnotí zkušenost i další účastnice, Miriam Zmrzlíková: „Celý program BIP hodnotím velice pozitivně. Je to skvělý koncept, jak vyjet do zahraničí, poznat fungování sociálního systému v jiných zemích a navázat nové mezinárodní vztahy bez toho, aniž byste museli odjet na dlouhodobý Erasmus. Zaměření mindfullness je pro mě osobně velice blízké a určitě si odnáším nové zkušenosti do praxe, které budu využívat. Lublaň jako taková je krásné město a určitě jsem tam nebyla naposledy. Město má hodně nádech klidu a pohody a nejvíce mě na tom baví, že se všude dostanete na kolech, která tam jsou velmi podporovaná a cele město je cyklistům přizpůsobeno. Studium tam je velice výhodné, jak už skrze studentské slevy až dokonce někde jídlo zdarma díky jejich speciálnímu studentskému systému, tak i přes celý přístup fakulty.“

„Během bakalářského studia jsem v Lublani strávila celý semestr, takže tato návštěva pro mě byla velmi nostalgická. Dát si pizzu zadarmo se studentskými „boni“, popovídat si s Borutem, skvělým Erasmus koordinátorem na fakultě sociální práce, a projezdit celé město na sdíleném kole, které ročně stojí 3 €. Přesně tohle mi chybělo a bylo super si to zase připomenout. Samotný program BIPu mě také nezklamal. Téma mindfulness pro mě bylo přínosné hlavně po osobní stránce, ale z diskuzí s ostatními účastnicemi a účastníky si odnáším i zajímavé profesní pohledy. Za mě je BIP skvělou možností, jak se více dozvědět o různých tématech, poznat skvělé lidi a vyjet na týden do zahraničí a rozhodně všem, kdo mohou, doporučuji tuto možnost využít,“ popsala zážitky Krystyna Šotková.

Vedle odborného programu hrálo významnou roli i samotné prostředí Lublaně. Zelené a přátelské město vytvářelo atmosféru, která přirozeně podporovala zpomalení, setkávání a sdílení. Z pedagogického hlediska byl tento týden především připomínkou, že vzdělávání sociálních pracovnic pracovníků není pouze předáváním znalostí. Stejně důležité je vytvářet prostor pro zkušenost, reflexi a dialog. Právě mezinárodní setkání tohoto typu umožňují studentům i vyučujícím vystoupit z každodenních rutin, nahlédnout vlastní praxi z jiné perspektivy a znovu si položit otázku, co znamená být v sociální práci skutečně přítomný.