Muž, ach, ten má meč svůj ostrý,

rámě, sílu — muž má všecko;

ale útlá, slabá žena

jen své srdce a — své děcko.

Báseň „Ženám českým“ Boženy Němcové je jejím prvním publikovaným dílem, které vyšlo v roce 1843 v časopise Květy. Doktor Martin Tomášek z Filozofické fakulty Ostravské univerzity se specializuje na dějiny české literatury 19. století – období, kdy se obrozovala nejen čeština a český národ, ale i téma žen ve společnosti. Dnes, když slavíme Mezinárodní den žen, si můžeme připomenout i významnou českou spisovatelku, která by dnes podle Martina Tomáška tento den s velkou pompou neslavila. „Umím si – dnes žijící – Boženu Němcovou představit nikoliv jako ženu okázale slavící tento den, ale jemu spíše navzdory odvážně a obětavě pracující pro druhé, zápasící s tím nejtěžším, ne-li nemožným, totiž s věčnou nerovnováhou mezi absolutními nároky rodiny a povolání.“

Božena Němcová by s muži podle něj ani nijak nebojovala. „Ženskou hrdost zde tedy nenacházíme v radikálním gestu, je ukryta v samotném aktu psaní, které není privátní, jak bylo u žen té doby zvykem, ale veřejné. Tam, kde specifikuje dary, kterou mohou ženy své vlasti prostřednictvím dětí dát, najdeme jazyk spojený s mateřskou něhou, vyprávění o národních hrdinech a české historii. Vzápětí opět směřuje k posilování mužské dominance v tomto zápase“:

Ať z nich zrostou reci statní,

jako lípy, jako doubce;

ať z nich máme Břetislavy,

práva hájce, zloby zhoubce.

Abyste si lépe dokázali představit atmosféru doby, kdy byla spousta dnešních samozřejmostí možná i absurdní představou, a postavení žen ve společnosti i v rámci české literatury se jako téma teprve dralo na světlo, můžete si přečíst znění celé básně níže. My přejeme všem ženám krásný sváteční den a posíláme také přání Martina Tomáška:

„Přeji všem ženám k jejich svátku obdiv všech jejich mužských protějšků za to, jak tuto schizofrenii, mateřskou a pracovní, zvládají.“

Ženám českým

Ženy české, matky české!
Slib si dejme a v něm stůjme:
pro blaho své drahé vlasti
všecky síly obětujme!
Nejen muž bud hrdý na to,
že dá všecko pro svou vlast;
vzhůru, ženy, my též chceme
na oltář svou oběť klást.

Muž, ach, ten má meč svůj ostrý,
rámě, sílu — muž má všecko;
ale outlá, slabá žena
jen své srdce a — své děcko.

Dítě! — toto jméno sladké
ženě nebem daný dar,
matky, nejdražší co máme,
dejme vlasti v její zdar.

Prvním slovem lichotivým,
prvním sladkým celováním
český zvuk jim v duši vlejme
s vřelým vlasti milováním.
Jmenujte jim slavné otce,
vylitou pro právo krev,
řekněte jim, jak se znovu
hrdě zvedá český lev.

Ať z nich vzrostou reci statní,
jako lípy, jako doubce,
ať z nich máme Břetislavy,
práva hájce, zloby zhoubce.

Ženy české, matky české!
Jediná nám budiž slast
vychovati naše děti
pro tu slavnou, drahou vlast.