Součástí doktorských studijních programů jsou mimo jiné publikační aktivity doktorských studentů. Také katedra českého jazyka a literatury s didaktikou se snaží v rámci svého DSP Didaktika českého jazyka a literatury motivovat doktorandy k publikování v odborných časopisech. Výchozím impulsem pro ně mohou být pravidelná mezinárodní odborná setkání Didaktické impulsy, na kterých doktorandi prezentují své výzkumu a poté o nich diskutují s odborníky i učiteli z praxe.

Číslo 2 časopisu Český jazyk a literatura z ročníku 2023/2024 otevírá Váš článek nazvaný Několik postřehů k jazykovým cvičením. Co vedlo k jeho sepsání a jak dlouhá byla cesta k jeho zveřejnění v prestižním časopise?

Jazykovými cvičeními se zabývám v rámci svého pedagogického působení češtináře, už 15 let učím na Obchodní akademii a SOŠ logistické v Opavě. Opakovaně jsem narazil na to, že některá zadání, která se pravidelně objevují i v maturitních didaktických testech, činí žákům velké obtíže. Rozhodl jsem se tedy srovnat úspěšnost svých žáků u tří různých aktivit: při diktátu, při plnění korekčních úloh s výběrem správných odpovědí z připojené nabídky a pak otevřených korekčních úkolů bez jakékoli nápovědy. Jelikož se věnuji didaktice mateřského jazyka pro speciální pedagogy, zaměřil jsem se také na úspěšnost žáků se specifickými poruchami učení při plnění těchto úkolů. Korekční úkoly vyžadují – zjednodušeně řečeno – odhalit chybu, obvykle pravopisnou nebo mluvnickou, v nějakém textu.

Svá zjištění jsem poprvé prezentoval na katedrové mezinárodní konferenci Didaktické impulsy (DIDAI), konkrétně šlo o DIDAI5, která se konala online v říjnu 2022. Tam k mému příspěvku proběhla živá diskuse. Zaujal také přítomnou paní profesorku Marii Čechovou, ta mě vybídla k tomu, abych text zkompletoval a zaslal do časopisu Český jazyk a literatura. Cesta k publikování článku na stránkách tohoto významného časopisu trvala přibližně rok. Bylo třeba konferenční příspěvek rozšířit, odeslat, vyčkat na vyjádření dvou odborných recenzentů, pak text podle jejich připomínek upravit, zkorigovat a čekat na vydání.

Čím myslíte, že je článek přínosný pro studenty učitelství češtiny a pro češtináře z praxe?

Domnívám se, že studenti učitelství si díky článku mohou uvědomit, že korekční cvičení nyní bývají součástí maturitních i přijímacích zkoušek, a že i když ověřují tutéž pravopisnou nebo mluvnickou dovednost, dosahují v nich žáci odlišných výsledků. Moje sonda potvrdila, že korekční úkoly jsou náročnější a žáci v nich chybují častěji. Učitelé z praxe jistě budou na zařazování korekčních úloh do výuky trvat právě kvůli centralizovaným didaktickým testům, avšak tyto korekční úkoly by neměly být preferovanou formou ověřování pravopisných a mluvnických znalostí. Zjištění, ke kterým jsem dospěl, mohou být přínosná rovněž pro studenty učitelství češtiny, kteří se do školské praxe teprve chystají. Domnívám se také, že by se mohla otevřít širší odborná diskuse, zda právě korekční úlohy mají sloužit k diagnostice pravopisného a mluvnického učiva. V učebnicích pro 2. stupeň ZŠ, dokonce mnohdy i pro 1. stupeň nebývají bohužel ojedinělé. Předčasné zařazování těchto úkolů do výuky může žáky plést a bránit jim zafixovat si náležité podoby a tvary slov. Možná by analýza práce s korekčními cvičeními v hodinách češtiny mohla představovat pro studenty učitelství češtiny zajímavý námět na diplomovou práci.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru jak ve finále doktorského studia, tak v dalších činnostech.

Zájemci o prostudování článku G. Juchelky najdou aktuální číslo časopisu Český jazyk a literatura ve studovně PdF OU.