Cílem není pietní akt ani další oficiální připomínka. Má jít o živou studentskou kulturní událost, která se k Havlovu odkazu přihlásí vlastní tvorbou a otázkami současnosti.

Akce nabídne pevně komponovaný program studentských prací z oblasti výtvarného umění, hudby, divadla, performance a autorského čtení. Jeho podstatná část se odehraje u Lavičky Václava Havla před Pedagogickou fakultou; dovolí-li počasí, rozšíří se na přilehlou zelenou plochu.

Havlův burgundský guláš provoní City Campus

Také čtěte

Pevný scénář nemá omezovat otevřenost setkání, ale chránit čas a pozornost pro vybraná díla. Publikum nebude vyzýváno k improvizovanému doplňování programu. Jeho úlohou bude být přítomno, naslouchat a vstoupit do rozhovoru, který jednotlivé práce otevřou.

Slovní spojení „zahradní slavnost“ má v tomto případě dvojí význam. Označuje skutečné setkání pod širým nebem, ale připomíná také Havlovu hru Zahradní slavnost, v níž se jazyk instituce osamostatňuje natolik, že člověk v jeho frázích postupně ztrácí vlastní tvář.

Naše slavnost by ráda vytvořila opačnou situaci: dát slovům znovu konkrétního mluvčího, posluchače a důvod, proč mají být pronesena. Dramaturgie zde nemá uhlazovat rozdíly ani předem zajišťovat souhlas. Má vytvořit rámec, v němž lze věnovat pozornost tomu, co studenti skutečně říkají a ukazují.

Svět, ve kterém se jistoty otřásají

Setkání vzniká v době, kdy se mnohé dosavadní jistoty ukazují jako méně pevné, než se zdály. V evropském sousedství se znovu válčí a vzdálenost, která nás od tohoto násilí dělí, není z Ostravy abstraktní. Proměňuje se také podoba transatlantické vzájemnosti a s ní otázka, co je Evropa schopna nést sama, co chce hájit a na čem její politické společenství stojí.

Z různých směrů, včetně evropských společností samotných, jsou zpochybňovány hodnoty, které bývaly pokládány za samozřejmé: vláda práva, úcta k lidským právům, možnost nesouhlasu a přesvědčení, že moc má mít své meze.

Do této nejistoty vstupuje také ekologická situace. Potřeba dlouhodobé odpovědnosti bývá stále častěji zlehčována jako přepych, ideologie nebo překážka prosperity, přestože důsledky klimatických a dalších environmentálních změn nezávisí na momentálním politickém vkusu.

Havlův guláš nechce z těchto témat sestavit programové prohlášení ani nabídnout soustavu hotových odpovědí. Nebudou hlavním námětem každého vystoupení, budou však součástí světa, v němž dnes přemýšlíme o svobodě, odpovědnosti a budoucnosti.

Univerzita jako prostor pro pochybnost

Znejistění akademické obce není samo o sobě známkou slabosti. Může být poctivou reakcí na situaci, v níž jednoduché výklady selhávají. Úkolem univerzity není pěstovat neomylnost. Jejím úkolem je vytvářet prostředí, kde lze rozlišovat argument od hesla, pochybnost od cynismu a opatrnost od nečinnosti.

Právě proto má smysl spojit odbornou reflexi se studentským uměním: obojí může zachytit zkušenost, která se nevejde do rychlého stanoviska ani do hranic jediné disciplíny.

Potřeba dlouhodobé odpovědnosti bývá stále častěji zlehčována jako přepych, ideologie nebo překážka prosperity.

Jedním z myšlenkových východisek akce je filozofie Jana Patočky. Jeho pojem péče o duši neodkazuje k uzavření člověka do soukromí, ale k ochotě podrobit vlastní jistoty otázce a převzít odpovědnost za společný svět. Solidarita otřesených pak neznamená jednotu názorů.

Vzniká mezi lidmi, kteří zakusili křehkost bezpečí, a přesto se nerozhodli pro lhostejnost. Taková solidarita nestojí na přesvědčení, že máme ve všem jasno, ale na vědomí, že určité věci nelze přenechat násilí, lži nebo pohodlnému nezájmu.

Hannah Arendtová spojovala svobodu se schopností jednat a začínat něco nového. Každé skutečné jednání přitom vstupuje do sítě vztahů, jejíž důsledky nelze zcela předvídat ani řídit.

Judith Shklarová připomínala, že jedním ze základních úkolů liberální politiky je bránit krutosti, strachu a ponižování. Tyto myšlenky se setkávají v prosté otázce: co má člověk dělat, když nemá jistotu úspěchu, ale zároveň ví, že nečinnost není neutrální?

Žít v pravdě není hotový návod

Havlův odkaz neposkytuje návod použitelný na každou situaci. Má význam právě tím, že drží pohromadě odpovědnost a nejistotu. V úvahách o moci bezmocných vzniká občanská síla ve chvíli, kdy člověk odmítne mechanicky hrát roli, která po něm vyžaduje souhlas s nepravdou.

Nemusí tím okamžitě změnit poměry. Mění však vlastní vztah k nim a může otevřít prostor, v němž podobné rozhodnutí učiní také někdo další.

Některá slova je třeba vyslovit proto, že jejich nevyslovení by mělo vlastní důsledky. Některé činy je třeba vykonat bez záruky, že budou odměněny, uznány nebo vůbec zaznamenány.

To neznamená jednat bez rozmyslu. Odvaha není opakem přemýšlení, ale schopností rozhodnout se i tehdy, když úplná jistota není dostupná. Nevylučuje pochybnost; počítá s ní a přijímá odpovědnost za následky, které lze rozumně předvídat.

Havlův odkaz neposkytuje návod použitelný na každou situaci. Má význam právě tím, že drží pohromadě odpovědnost a nejistotu.

V podobném smyslu není liberální demokracie hotovým stavem, který se udržuje sám. Potřebuje instituce, zákony a volby, ale také každodenní návyky: respekt k druhému, schopnost snést nesouhlas, ochranu slabších a odmítnutí toho, aby byla lidská důstojnost odvozována od původu, identity, zdravotního stavu, přesvědčení nebo společenského postavení.

Inkluze proto není vedlejším organizačním požadavkem slavnosti. Je součástí jejího obsahu a praktickou zkouškou toho, zda slova o otevřeném společenství bereme vážně.

Univerzita v tomto ohledu nemá stát mimo veřejný život. Je jedním z míst, kde společnost promýšlí sama sebe, kde se odborné poznání setkává s občanskou odpovědností a kde lze otevřít otázky, na něž nejsou rychlé odpovědi.

Havlův guláš je určen studentům, vyučujícím, zaměstnancům a absolventům univerzity, stejně jako jejím partnerům, podporovatelům, sousedům a širší veřejnosti. Lavička Václava Havla je pro takové setkání přirozeným místem: není tribunou, ale prostorem rozhovoru.

Guláš jako způsob setkání

K prostředí Hrádečku patřila vedle kulturních a občanských debat také neformální pohostinnost. Spojení Václava Havla s vařením guláše není pouze pozdější legendou; dochoval se také recept vedený v jeho autorství a vzpomínky lidí z jeho okolí.

Není však třeba stavět na této skutečnosti další pomník. Pro naši akci je důležitější prostý význam společného jídla: na chvíli zpomalit, usednout k jednomu stolu a připustit, že veřejný prostor se vytváří také způsobem, jakým přijímáme druhé.

Havlův guláš nechce Václava Havla monumentalizovat ani vytvářet dojem, že jeho jméno poskytuje jednoduchou odpověď na současné problémy.

Guláš a pivo proto nebudou jen doprovodným občerstvením. Budou součástí formy setkání, které nechce oddělovat umění a myšlení od obyčejné lidské blízkosti.

Přátelská atmosféra neznamená, že se obtížné otázky ztratí. Může jim naopak poskytnout prostředí, v němž nemusí být vyslovovány jako hesla a v němž rozdílnost nemusí okamžitě přerůst v nepřátelství.

Havlův guláš nechce Václava Havla monumentalizovat ani vytvářet dojem, že jeho jméno poskytuje jednoduchou odpověď na současné problémy. Chce jeho odkaz použít jako podnět k vlastní práci: k tvorbě, pozornosti, rozhovoru a jednání, jehož výsledek není předem zajištěn.

Jeden říjnový večer patrně nezmění politické poměry ani ekologické vyhlídky. Může však vytvořit zkušenost společného prostoru, v němž nejsou svoboda, důstojnost a odpovědnost pouze tématy, ale také způsobem, jak spolu lidé zacházejí.

Dovolí-li počasí, bude to skutečná zahradní slavnost na zelené ploše před Pedagogickou fakultou, s pevně připraveným programem, studentským uměním, společným stolem a rozhovory, které mohou pokračovat i po skončení posledního vystoupení.

Setkáme se u Lavičky Václava Havla nikoli proto, abychom se shodli na všem, ale abychom spolu na chvíli přemýšleli o světě, který sdílíme.

 Havlův guláš – studentská kulturní slavnost                                                                                     14. října od 15:30                                                                                                                                     City Campus Ostravské univerzity