Tvou cestu na Ostravskou univerzitu jsi popsala již v minulém rozhovoru pro OU@live. Také jsi zmínila, že hrůzy války nejdou popsat slovy. Dokáže hudba vyjádřit, co slova nedokáží?

Hudba má mnohem hlubší kapacity na popisování, prožití a vyjádření různých vnitřních záležitostí. A je také pravda, že tragédie dokáže inspirovat. Setkávám se s tím taky.

Člověk s úplně jiným nasazením vnímá svět kolem. Každodenní rutina už není samozřejmost, je to záchrana. Jak víme z druhé  světové války, přežili ti, co dokázali v nejhorších podmínkách vnímat krásu života. Právě v tuto chvíli je pro obrovské množství lidi zázrakem, že se dnes probudili, týká se to i mých spoluobčanů. Po šokující ruské invazi se život mnoha lidem změnil, nebo byl vzat. Národ Ukrajiny prožívá obrovskou tragédii. Je to velmi těžké. Obecně. Uvědomit si, že něco takového je schopen „soused“ a že se toto může dít zrovna v centru Evropy v roce 2022. Další věc je prožívání této šílenosti skrze příběhy jednotlivých lidí, a pak ještě nastává osobní krize, však už to znám od roku 2014. Už se mi to jednou stalo, celou dobu po tom jsem se snažila žít klidný život, teď je to zase v bodě nula. A proto, že jsem člověk umění, tak z toho dokážu čerpat. Pozoruju to také na lidech, kteří jsou tady chvilku, kteří museli opustit domov a se kterými jsem se tady setkala. Je obdivuhodné, jak to zpracovávají, jak se snaží. Dělají všechno, co můžou. Právě když se bavíme o umění a o hudbě, tak existuje termín umělecká fronta. To znamená, že umělci různých kategorií a žánrů se aktivně zapojují do různých akcí, aby mohli pomáhat, aby mohli o této situaci informovat lidi v celém  světě. V tuto chvíli uběhlo 105 dnů (rozhovor byl poskytnut 9. června 2022, pozn. red.) od začátku války, pozornost lidí obecně ve světě a na internetu je 22x menší, než byla. Ale válka ještě neskončila, pořád trvá, pořád umírají lidi. Válka ale není jenom to, co se děje silou a zbraněmi, je to také informační fronta a boj diplomatů. Je to souhra více věcí najednou.

Vím, že je velmi důležité pomoct s integrací. Ukrajinci jsou šikovní lidé, zvládnou všechno sami, ale potřebují vědět, kam se mohou obrátit, s kým mají jednat.

Podněcuje tě válka k vlastní tvorbě? Přeměňuješ své pocity ze současné situace do hudby?

Jsem spíše interpret, zatím netvořím nic nového. Dokážu hlouběji procítit a dát energii do něčeho, co už bylo někým vytvořeno. Velmi se inspiruji umělci a obecně lidmi, kteří právě přijeli z Ukrajiny, prchali z vlastních domovů, byli odloučení od svých blízkých a prožívají věci, o kterých se nikomu v Česku ani nezdá. Pořád se na mě obrací organizátoři různých akcí, benefičních koncertů a charitativních večerů. Vybírají se prostředky, které jdou na pomoc rodinám zasaženým válkou. Má to obrovský efekt. Naplňuje to jak návštěvníky, tak účastníky, pomáhá jim to žít dál. Cítí se být součástí dobrých skutků a při tom přesně ví, čím osobně přispějí k našemu společnému vítězství. Cítím, že mám teď obrovskou nutnost je v tom podpořit.

V minulém rozhovoru jsi nastínila, že by ses krom výuky hry na klavír chtěla věnovat také organizaci koncertu pro umělce z Ukrajiny. Plánuješ tedy něco takového uskutečnit?

Už se mi povedla uskutečnit spousta věcí. Koordinuju umělce a organizátory. Po invazi jsem kontaktovala všechny své známé, mezi nimiž byli i umělci, s cílem nabídnout jim pomoc. V Česku se tedy objevila spousta umělců proti své vůli.

Například se již uskutečnil charitativní večer v Praze, takový večer ukrajinské kultury. Moc jsem si to užila! Byl tam pestrý program: živá hudba, výborné tradiční jídlo a pití, aukce obrazu od ukrajinské umělkyně, dětské kresby z Charkova, DJ, prodej ukrajinských výrobku a další. Vybrané prostředky byly hned další den předány do osvobozené části Charkova. Je fascinující, jak se lidé dali dohromady a společně přibližují vítězství nad zlem. Jsem v kontaktu s jednou velice milou slečnou, je to mladá maminka, a ozvala se mi na facebookové skupině, že by byla ochotna pomoc. Vytvořila mi sako s nápisem Save Mariupol. Přitom je fyzioterapeutka, dělá úplně něco jiného, ale tato práce ji nadchla. Měla také hodně nápadů, tak jsem ji kontaktovala s prosbou vytvořit kolekci pro již zmíněný charitativní večer. Teď mají lidé všech oborů jen jeden cíl – ukončit válku.

Je důležité být otevřený k lidem a ukázat snahu jim v něčem pomoct, protože mají strach. Těžko se to popisuje člověku, který to nezažil.

Lidé neví, jak komunikovat s uprchlíky. Jak tuto situaci vnímáš ty? Co je podle tebe důležité při komunikaci s lidmi, kteří museli opustit svou zemi kvůli válečnému konfliktu?

Většina uprchlíků mi řekla, a osobně to tak taky vnímám, že je pro ně velmi důležité slyšet, že jsou tady vítáni. Mnoho lidí se takto necítí. Nechtějí v Česku být, neplánovali tady žít a všichni chtějí domů, kde jim třeba půlka rodin zůstala. Jsou tady sami, neznají tuto zemi, neznají jazyk, neví, co bude zítra. Většina se musí starat o děti,  jsou ve stresu a ještě k tomu všemu se cítí jako nezvaní hosté. Jedna studentka Ostravské univerzity mi řekla, jak ji povzbudilo, když kolem ní šel cizí muž, který poznal, že je z Ukrajiny a jen ji řekl, že je rád, že je tady a že je zde v bezpečí. Takže můžeme pomoci uprchlíkům aspoň tím, že jim dáme najevo, že jsou tady vítáni.

Co je ještě důležité? No, asi být otevřený k lidem a ukázat snahu jim v něčem pomoct, protože mají strach. Těžko se to popisuje člověku, který to nezažil. Já jsem to zažila, takže přesně vím. Když jsme pomáhali v Ostravě na nádraží, měli jsme připravené základní potraviny a potřebné věci pro prchající lidi a setkali jsme se s tím, že uprchlíci to pomalu nechtěli přijmout a měli ohled na ostatní prchající, na které se třeba ještě nedostalo. Jsou to skromní lidé, nechtějí obtěžovat. Také jsou velmi vděční. Stejnou zkušenost jsem měla s jednou mladou maminkou, které jsem dovezla dětské kolo pro malou dcerku. Jsou ubytování v ne úplně vyhovující prostředí. Paní mi řekla, že je velice vděčná, že je tady, protože pochází z Charkova a cítí se zde mnohem bezpečněji. Nemusí být schovaná v krytu a nad hlavou jí nelétají rakety.

Cítíš nyní větší podporu veřejnosti, nebo máš naopak pocit, že se lidé již tolik o situaci na Ukrajině nezajímají?

Nezajímají. Jednoznačně. Vnímání celé situace velmi klesá dolů, což je špatně. Přála bych si, aby například Ostravská univerzita využila své kapacity a o situaci veřejnost lépe informovala.

Je na nás, abychom udělali všechno proto, aby Ukrajina zvítězila. To je jediná cesta, jak válka může doopravdy skončit.

Na začátku války bylo potřeba zajistit pro přicházející uprchlíky základní životní potřeby. V jakých sférách je nyní pomoc pro ukrajinské občany důležitá, kam by podle tebe měla směřovat?

Vím, že je velmi důležité pomoct s integrací. Ukrajinci jsou šikovní lidé, zvládnou všechno sami, ale potřebují vědět, kam se mohou obrátit, s kým mají jednat.

Česká byrokracie není jednoduchá, například pracovní či nájemní smlouvy. Momentálně uprchlíci vykonávají v cizí zemi práci, kterou nikdy předtím nedělali. Ze zkušenosti vím, že mnoho lidí v Česku si na této neznalosti snaží přivydělat. Smlouvy mají podmínky pod úroveň, mzdy jsou nižší než minimální. Ale když prcháš z války, tak ti to je jedno, chceš uživit sebe a své dítě. Ale takové věci se bohužel taky stávají a je potřeba na ně upozorňovat.

Uprchlíci také těžko zvládají návštěvu lékaře. Kapacity jsou přeplněné, v nemocnicích takové množství lidí nezvládají. Chápu, že během prvních dnů války to nebylo možné zorganizovat. Nikdo nečekal, že se toto může stát. To je záležitost, kterou by bylo z praktického hlediska velice důležité řešit.

Ale to nejdůležitější. Všichni chtějí domů, nikdo nechce být v cizí zemi. Takže je na nás, abychom udělali všechno proto, aby Ukrajina zvítězila. To je jediná cesta, jak válka může doopravdy skončit. Je třeba mluvit o válce, organizovat demonstrace a tak dále. A nedělat, že už to máme za sebou. Tohle je špatný přístup, který to akorát prodlouží. Všichni chtějí domů, nikdo nechce obtěžovat cizí stát.

Jak mohou pomoci studentky a studenti Ostravské univerzity?

Ostravská univerzita má obrovské kapacity a možnosti. Kurzy češtiny už probíhají, ale mám zpětnou vazbu, že je potřeba zajistit kurzů více. Vím, že jsou také on-line kurzy, které ovšem taky nestačí. Takže by pomohlo, kdyby bylo více přípravných kurzu pro potencionální studenty ze strany uprchlíků.

Dále mluvit o válce, aby si lidé v Česku a celkově v Evropě uvědomili, že se kousek vedle děje genocida, že to není přípustné. Není to problém jenom Ukrajiny, týká se to nás všech.

Také pořádání akcí pro Ukrajince je velice důležité. Tito lidé se tady cítí sami, i když je tady mnoho uprchlíků. Je třeba integrovat Ukrajince do české společnosti.  A ze zkušenosti vím, že tomu velice pomáhají společné výlety! Je hodně ochotných Čechů, kteří rádi nabídnou svoji úžasnou  společnost i auto a vezmou rodiny na výlety nebo na procházku. Dětské kroužky jsou také velmi aktuální. V létě by se daly organizovat tábory a výlety.

Svět umění je taková moje záchrana. Obzvlášť hudba. Myslím si, že Ostravská univerzita má vysoce kvalitní profesionální přístup ke studentům.

Vyučuješ hru na klavír, tlumočíš, pomáháš nově příchozím a do toho dokončuješ bakalářské studium. Plánuješ v Ostravě zůstat a pokračovat ve studiu?

Moc mě baví studovat a naplňuje mě to, co  dělám. Svět umění je taková moje záchrana. Obzvlášť hudba. Myslím si, že Ostravská univerzita má vysoce kvalitní profesionální přístup ke studentům, nabízí také obrovské možnosti a podporuje talenty. Cítím se tady velice dobře, inspirují se vyučujícími, nasávám znalosti a dovednosti. Rozhodně budu pokračovat ve studiu. Ale v dnešní době je těžké něco plánovat, takže to nechávám přirozeně plynout a doufám, že se můj bakalářský koncert brzy uskuteční!

Fotografie: Oksana Liashenko