Výstava představuje práci čtyřiceti umělců zabývajících se malbou, sochou, videem, zvukovými a 3D instalacemi ze sedmi zemí (Polsko, Česká republika, Slovensko, Rakousko, Německo, USA, Srbsko). Prezentovaná kolekce výtvarného umění tak předkládá divákovi zajímavý průřez ze současné umělecké vizuální tvorby zejména evropských zemí. Kurátoři výstavy jsou Piotr Ambroziak a Tomáš Koudela. Přehlídka potrvá do 1. října 2022.

Výstava je mj. reakcí na současnou politickou situaci v Evropě zatíženou konfliktem vyvolaným ruskou agresí na Ukrajině. Evropská historie se podle všeho nezastavila a kolotoč neustálých válek mezi státy trvá a vystavující umělci dobře vědí, že platí neustále latinské přísloví „Inter arma silent musae.“ Proto ono zbožné přání kurátorů: „STOP HISTORY“.

Sám ředitel a kurátor výstavy Piotr Ambroziak k výstavě prohlásil: „Pátý ročník Warsaw Off ART se dotýká mimořádně důležitého problému, před kterým současní umělci rozhodně nezavírají oči. Pro návštěvníky je to příležitost zamyslet se nad nejsložitějšími souvislostmi světa kolem nás. Zejména proto, že je jich bohužel hodně a pokračující konflikt na Ukrajině vyvolává mnoho emocí, jejichž projevy a odpor k válce se projevuje mimo jiné i ve světě umění.“

Z české strany jsou na výstavě zastoupeni umělci, kteří se věnují klasickému médiu malby, které má na přehlídce silné a působivé zastoupení v Milanu Cieslarovi, Danu Trantinovi, Pavlu Formanovi, Monice Urbanové, Pedjovi Djakovićovi a Ivo Sumcovi. Zejména plátno Milana Cieslara vycházející z klasické křesťanské ikonografie a zobrazující ukřižovaného silně rezonuje s utrpením člověka na Ukrajině. Formanovi malířské vize metamorfovaných lidských bytostí zase silně působí v kontextu proměny člověka v malstrómu současného světa.

Figurativní malba původem české malířky působící v Rakousku Eleny Steiner je intimní zpovědí o současných událostech deformující tělesnost lidské bytosti. Obdobné vyznění má také socha slovenského výtvarníka Ašota Haase či jeho krajanů Marka Kvetana a Viktora Freša. Frešova nafukovací socha medvěda olepeného rouškami vítající při vstupu do výstavy je krutou narážkou na nabubřelé ego člověka, které může být vypuštěno jedním ostrým špendlíkem.

Videoart je na výstavě zastoupen výraznými osobnostmi polské výtvarné scény Andreasem Guskosem a Arekem Marcinkowskim, ale také již výše zmíněným Tomášem Koudelou, kteří ve svých videích předkládají děsivé vize budoucnosti člověka a prostředí, které obývá.

Významnou a působivou součástí výstavy jsou také díla umělců zabývající se prací s textem a digitálními médii (Lia Karl, Jakub Guziur, Iveta Šafránková, Martin Tomášek, Michal Konvička, Jana Francová). Snad nejpřesněji je tento element výstavy vyjádřen v uměleckém díle Lii Karl s názvem „READ POETRY IT MAKES US BETTER“.

Pomyslnou tečkou výstavy je výrazně expresivní portrét římského císaře Nera v Praze působícího malíře Dana Trantiny. Nero svým chraplavým hlasem a falešnými tóny vyluzovanými na lyru pateticky zpívá o konci Říma a předjímá tím pád světa jaký ho známe. Víme jen jedno, že svět nebude takový, jaký jsme ho chtěli mít, a to kvůli rozmaru jednoho šíleného diktátora.