Vít Pískovský: „Při výběru vysoké školy je nejdůležitější nebát se hledat“

Autor: Sandra Mikulcová , 27. 2. 2018

Máte poslední den na to, abyste si vybrali ten správný obor. Nebojte se jít za svým snem, i kdyby vás okolí odrazovalo, nebo váš cíl nebyl zrovna cool mezi teenagery. Inspirujte se třeba u Víta Pískovského, který se od matematické soutěže na Ostravské vypracoval až na Cambridge!


Vít Pískovský. Šel si za svým a nyní míří na Cambridge. A co vy, už máte podanou přihlášku na to, co vás doopravdy bude v životě bavit?

Při volbě oboru na vysoké škole je hlavní naslouchat svým vlastním snům a zájmům. Své o tom ví Vít Pískovský, student posledního ročníku Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě, který sklízí úspěchy na poli matematiky a letos byl podmíněně přijat ke studiu na prestižní Univerzitě v Cambridge, mezi jejíž absolventy se řádí například Stephen Hawking či Isaac Newton. 

Matematika je poněkud neobvyklý koníček. Co tě k tomu přivedlo?

Celý ten příběh je vlastně docela vtipný. Když jsem byl v primě, matika patřila mezi nejméně oblíbené předměty. Na naší škole se konala každý rok matematická olympiáda, a právě tehdy se jí zúčastnila jedna dívka z jiné školy, která se mi líbila. Tak jsem si říkal, že když tu olympiádu napřesrok vyřeším, tak se možná uvidíme v dalším kole. Ten výsledek, kterého jsem v ní dosáhl, nakonec nebyl vůbec špatný, a tak jsem se dostal na první soustředění, kde jsem měl možnost poznat matiku i z jiné stránky. Zjistil jsem, že to není jenom o množství příkladů, které spočítám, ale je to spíše způsob uvažování a nahlížení na různé problémy.

A tu slečnu jsi ještě někdy potkal?

Ano, potkávali jsme se, teď jsme kamarádi. Většinou se na účet matematiků dělají různé vtipy, třeba že jim to s holkami moc nejde – tak já se díky jedné k matematice dostal (smích).

A co rodina a přátelé – podporují tě?

Určitě. Přijde mi, že když má někdo takový specifický koníček, tak si z něj okolí občas dělá legraci – ale určitě to není tak, že by mě chtěli nějak urazit nebo odradit. Vždycky vnímám podporu ze strany všech lidí kolem mě, a rodiny zvláště. Vážím si všech, kteří mi drží palce, a chtěl bych jim tak poděkovat – konkrétně třeba doc. Janu Šustkovi z Ostravské univerzity, mé učitelce angličtiny Haně Velkoborské a spoustě dalších lidí, které jsem měl možnost poznat.

Říkal jsi, že matematika byla nejméně oblíbeným předmětem. Čím zrovna tebe přitahuje?

Na matice se mi líbí, že je ve středu dění, obklopená ostatními disciplínami. Stačí udělat jeden krůček a člověk se ocitne ve filozofii, kde řeší otázky o vědeckých metodách a na čem stojí naše poznání třeba ve fyzice, chemii či biologii. Nebo když naopak udělá krok směrem k aplikaci, může nejrůznější matematické metody využít třeba v sociologii. Mně osobně poslední dobou fascinuje propojení s biologií, kdy se dá pomocí matematiky předvídat například chování populací. Myslím si, že v dnešním světě, kdy se snažíme co nejvíce chránit přírodu, je to důležité. Docela mě trápí, že o takových souvislostech se ve škole příliš nemluví.

A přemýšlel jsi už třeba o tom, v jaké profesi bys chtěl matematiku uplatnit v budoucnosti?

Tak s tím se snažím nelámat si hlavu – v tomhle směru jsem zatím ve fázi hledání a poznávání. Jak jsem říkal, poslední dobou mě hodně zajímá propojení s biologií, a právě Cambridge nabízí navazující obor výpočetní biologie, takže bych pak mohl pokračovat studiem matematické genetiky a medicíny, ve které je možné kupříkladu modelovat neuronovou síť a růst nádorů.

 Když zmiňuješ studium na Cambridge – co tě přimělo podat si přihlášku právě tam? Je to tvůj dlouhodobý sen?

Ještě tak před rokem a půl jsem byl pevně rozhodnutý, že do zahraničí studovat nepůjdu (smích). Pak jsem ale díky té stejné dívce, která mě přivedla k matematice, jel na letní školu, kde jsem poznal studenty z Oxfordu a Cambridge. Díky tomu jsem si později začal zjišťovat nějaké informace a došel jsem k tomu, že se mi takový systém výuky zamlouvá. V té době jsem se matiku učil především z učebnic pocházejících z anglosaského prostředí a zjistil jsem, že způsob, jakým oni nahlíží na matematiku, je mi hodně sympatický. A tak se zrodila celá ta myšlenka. Rodiče byli nejdříve proti, ale čím víc jsme o tom mluvili, tím to bylo reálnější a dnes jsou mi velkou oporou. No, a pak už jsem vyplnil přihlášku a začal psát motivační dopis.

Jak se liší přijímací řízení u nás a v Británii? Hodnotí uchazeče o studium na Cambridge jinak?

Ten systém přijímání studentů je naprosto odlišný. Tady v Česku je celý proces poněkud neosobní. Vysoké školy komunikují s uchazeči pod identifikačním číslem, které je jim přiděleno, a rozhodují se na základě výsledků testů, což jsou vlastně jenom další čísla a hodnoty. Přístup v Británii je mnohem individuálnější. Mnohdy záleží na motivačním dopise, který hodně vypovídá o samotném uchazeči. Já se třeba účastnil i osobního pohovoru, což se určitě nedá jednoduše zhodnotit nějakým číslem. Když jsem tam přijel, tak jsem si ani nepřipadal jako další číslo v pořadí, a cítil jsem se daleko více jako člověk.

Máš představu o tom, jaký je rozdíl mezi českým a anglosaským vzdělávacím systémem? Co tě tady v Česku odrazuje, nebo naopak láká v Británii?

V rámci matiky je to v Česku většinou tak, že člověku naservírují na talíř všechno, co by měl vědět – vybaví ho předem připravenou škatulkou vědomostí z algebry, matematické analýzy – pak se to teprve učí aplikovat. To je typické spíše pro východní země, ale třeba ruští matematici patří k nejlepším na světě, takže takový systém výuky nechci nějak shazovat. Mě osobně se spíš zamlouvá individuální přístup, který je specifický pro Oxford a Cambridge. Není to tak, že by student pracoval se sbírkou příkladů a jenom počítal pořád dokola to samé. Naopak výklad je minimální a já sám musím hledat způsob řešení. Každá úloha obsahuje nějakou novou část učiva, a když se mi ji podaří vyřešit, tak to pochopím. Osobně mám za to, že právě ten proces hledání vhodného řešení učí člověka myslet.

A jak se jako matematik stavíš k povinné maturitě z matematiky v rámci českého vzdělávacího systému? 

Je hodně studentů, kterým není matematika úplně vlastní, a myslím si, že se kvůli tomu budou akorát trápit. Myšlenka motivovat lidi k tomu, aby hledali logická řešení, není špatná, ale povinná maturita z matematiky nepředstavuje úplně vhodnou cestu. Oproti tomu v Británii mají studenti možnost více se věnovat předmětům, které jsou jim blízké, což se mě osobně líbí.

Když si sebe představíš jako studenta jedné z nejprestižnějších univerzit na světě, je něco, čeho se bojíš?

Je dost věcí, kterých se bojím. Nejvíc mám strach z toho, abych se nevrátil s nosem nahoru – chtěl bych zůstat obyčejným, prostým člověkem. Spousta lidí jde na Oxford či Cambridge s cílem v životě něco dokázat a vybudovat si kariéru, což vůbec není špatně, protože tak určitě mohou přinést velké věci společnosti. Je to ale prostředí, kde se klade velký důraz na výkon, a já nechci, aby mě to nějak ovlivnilo – abych se pak třeba nezačal porovnávat s ostatními. Taky bych nechtěl, aby byl můj život jenom o studiu. Záleží mi na tom, abych neztratil kontakt s okolním světem a dokázal být tady i pro druhé a naslouchat jim.

Úspěšně ses také zúčastnil spousty matematických soutěží, mimo jiné i Vojtěch Jarník International Mathematical Competition, kterou pořádá Ostravská univerzita. Co považuješ za svůj největší úspěch?

Tak takové otázky jsem se trochu bál (smích). Mým zatím největším úspěchem je schopnost odcházet svými úspěchy neovlivněn a nebrat si je jako důvod, proč něco dělám. Na těch soutěžích je nejlepší to, že můžu poznat další stejně nadšené lidi. Také je to příležitost zjistit, co ovládám, co ne a v čem se můžu ještě zlepšit. Díky Ostravské univerzitě a spolku Proxima jsem se třeba dostal na soutěž International Mathematical Competition for University Students, kde jsem se poprvé setkal s využitím matiky v oblasti biologie.

Kromě matematiky máš spoustu dalších zájmů – mimo jiné jsi byl součástí úspěšného projektu Anthenaeum, který podpořila i naše univerzita. Mohl bys čtenářům vysvětlit, o co se jedná?

Cílem projektu Anthenaeum je přiblížit žákům středních škol studium na vysoké škole a také jim pomoci rozhodnout se pro správný obor. Mají možnost zúčastnit se různých vysokoškolských přednášek, seminářů a třeba i panelových diskuzí s ostatními studenty vysokých škol.

Myslíš si, že středoškoláci mají mylné, zkreslené představy o studiu na vysoké škole?

Neřekl bych, že mají mylné představy, ale spíše mlhavé a nejasné. Taky nám přišlo, že v Ostravě iniciativa podobného typu chybí – teď už se připravuje další ročník.

 Co bys poradil studentům, kteří si plánují podat přihlášku na vysokou školu, ale ještě nejsou tak úplně rozhodnutí, kterým směrem se vydat?  

Určitě bych je chtěl povzbudit, aby neměli strach, že udělají chybný krok. Mám přátele, kteří během studia oboru, který jim tak úplně nevyhovoval, poznali, co chtějí doopravdy dělat. Při výběru vysoké školy je nejdůležitější nebát se hledat.

Tak se tedy, milí maturanti, nebote hledat. Každý z vás má své sny a touhy, obory, které vás baví a naplňují. Ať už je to matematika, umění, záchranářství nebo historie, máte možnost být v nich úspěšní. Je potřeba ale začít hned. Termín pro podání přihlášek je už 28. 2. 2018! 

www.studujostravskou.cz