Turecko: žádné házení kamenů…

Autor: , 30. 3. 2016

Seriál Za půl roku našincem se konečně vrací! V prvním díle letošního roku představujeme Cema z Turecka, jehož největším přáním je, aby svět přestal vidět jeho rodnou zem jako nebezpečnou.


"Hrozně mě mrzí, že nás svět automaticky považuje za národ, ve kterém se kamenuje," říká Cem z Turecka v dalším díle seriálu Za půl roku našincem.

Cem Gurson je 20letý student němčiny z Istanbulu. Do Ostravy zavítal díky programu Erasmus+ a setkává se s docela nepříjemnou realitou. Vadí mu, že Turecko lidé házejí do jednoho pytle s radikálnějším a kulturně odlišnějším světem více na východ od Turecka. Nejen na toto téma Cema zpovídala studentka Ostravské univerzity Šárka Sikorová.

Jsi z Turecka, stereotypní vnímání lidí máš z první ruky. Jak se ti s tímto žije?

Ano, tohle je pro Turecko velký problém. Když jsem byl na zastávce na cestě do Budapešti v Olomouci, zastavil mě muž, který potřeboval poradit s cestou. Pak přišla jeho otázka: „Odkud jsi?”. Na to jsem odpověděl, že z Turecka. On se zjevně polekal, a to se mi nestalo poprvé. Hrozně mě mrzí, že nás svět automaticky považuje za národ, ve kterém se kamenuje. Tady v Česku jste všichni tak uvolnění. Můžete si dělat, co chcete. V Turecku máme islámské náboženství, není správné třeba pít pivo. Ano, lidé na vás budou křičet, že to nesmíte, ale tím to končí. Žádné házení kamenů. Taky nemůžeme jíst vepřové maso. Ale já nejsem muslim, takže si ho tady v České republice klidně dám.

Co bys tedy chtěl celému světu vzkázat?

Ať si nás nepletou s extrémisty. Jsme vyspělý stát s vlastní kulturou, tradicemi a zvyky. I u nás byly teroristické útoky v Istanbulu nebo Ankaře…

Co říkáš na aktuální situaci ve tvé rodné zemi? Turecko teď hodně bojovalo s vlastní vládou, byly zde studentské nepokoje…

Je to hodně složité. Náš premiér si usmyslel, že by měl v Turecku rád stejný systém, jako mají v Americe. Ale to je pro nás, dle mého pohledu, neuskutečnitelné. Problémem je, že ho s největší pravděpodobností budou lidé následovat – málo čtou a tím pádem si nezjistí potřebné informace… A pak jen následují svého vůdce.

I v Turecku jsou ale místa, kde není zrovna bezpečno, je to tak?

Na východě země je malé území pod vládou různých skupin, které chtějí vlastní stát. Pak podporují teroristické organizace a vznikají boje. Snaží se tím přesvědčit vládu, aby jim dala území, o které žádají. Tam bych turisty určitě neposílal.

Co tady v Ostravě, jak se ti tu žije a studuje?

Musím říct, že mě zaskočilo množství lidí: máte tady tolik prostoru! Istanbul má 14 miliónů obyvatel, Ostrava necelých 300 tisíc. To je pro mě obrovská změna. A až na tu zimu je to tady super. Co se týče studia, mnohem více si procvičím němčinu než na své domácí univerzitě. U nás se skoro vůbec německy nemluvilo…

Co ti nejvíc chybí z domova?

Samozřejmě rodina. Ale taky náš tradiční čaj. Na severu Turecka má mnoho lidí „čajové zahrádky”, na kterých ho popíjejí. Je to velmi uklidňující. Taky mi chybí povaha tureckého lidu. Tady jsou přece jen všichni… Prostě jiní. Nemůžu na to najít správné slovo. U nás je normální pozvat nového člověka domů na večeři, umožnit mu přespání, prostě jsme nápomocní, jak jen to jde. Tady když něco potřebuji a neovládám zrovna obratně jazyk, jsou všichni naštvaní, že musí řešit mé problémy. Navíc málo kdo umí alespoň obstojně anglicky a ti, kteří neumí, nechtějí hledat možnosti, jak se domluvit. I když mladí lidé jsou docela ochotní…

Co plánuješ dělat v budoucnu? Myslíš, že se někdy přestěhuješ do Německa?

Jsem hodně cílevědomý a když si řeknu, že něco udělám, tak to taky dokážu. Do nedávna jsem chtěl být překladatelem a nakonec bych se do Německa asi i přestěhoval. Ale strýc, který je pilotem, mi před pár měsíci vyprávěl o jeho práci. A mě se sny trochu změnily, od té doby je mým snem říct větu: „Dámy a pánové, kapitán letadla Vás vítá na palubě!” Ale teď musím samozřejmě nejdříve dostudovat. (smích)

Práce pilota je ale náročná. Být skoro pořád mimo domov…

Ale na druhou stranu ta místa, kam bych se všude podíval. Rád cestuji a poznávám nové kultury. Takhle bych mohl navštívit bezplatně velké množství zemí…

Ceme, díky za rozhovor a držím palce při plnění tvého čerstvého velkého snu!