Studenti v akci: Vítkovické nádraží se usmívá!

Autor: , 7. 3. 2016

Petr Přendík a Kateřina Neumannová vyrážejí do ostravských ulic a dělají je krásnější. A lidé se k nim přidávají! Přečtěte si, jak vypadají taková „čištění“, která vtiskla úsměv do tváře i vítkovickému nádraží.


Petr a Kateřina: dvojice studentů z Ostravské univerzity se pustila do čištění "zapomenutého" nádraží Ostrava-Vítkovice. Co dále chystají a jak se můžete zapojit do aktivit, které dělají Ostravu krásnější?

Možná jste se doslechli o akci několika lidí, kteří se vrhli na vítkovické nádraží a zbavili ho prachu, graffiti a jiných nánosů času a lidského nevkusu. Za touto akcí stojí dva studenti Ostravské univerzity – Petr Přendík (Historie a Český jazyk a literatura, Filozofická fakulta) a Kateřina Neumannová (Kulturní dějiny, Filozofická fakulta). Nebyla to však jediná očistná akce, do které se pustili: vyrážejí do ostravských ulic a snaží se jim přidat na kráse. Petra a Kateřinu zpovídala další studentka Ostravské univerzity, Šárka Sikorová.

Co vás vede k tomu, že se vám ve volném čase chce vyrážet do ulic a „uklízet“? A proč zrovna vítkovické nádraží?

Petr: Ten nápad jsem nosil v hlavě už delší čas – jezdil jsem tudy na základní školu, nyní na univerzitu. A odmala jsem byl vedený k udržování čistoty v ulici, kde bydlím, tak mě napadlo, že i nádraží by si očistu zasloužilo. Spousta lidí má podobné nápady, ale vždycky je potřeba nějakého ,,vůdce“, aby se nápady realizovaly. Katka ve mne zažehla jiskru. První čištění bylo ,,na vlastní pěst“. Netušili jsme, jak rozsáhlý úkol jsme odstartovali. 

Kdy jste s touto aktivitou začali? Co všechno jste už vyčistili?

Kateřina: Začali jsme již v září 2015 a „čištění“ pořádáme tak jednou za měsíc. Pokud jdeme jen my dva, tak i častěji.

Petr: Co se týče nádraží, původně jsme chtěli vyčistit jen nadchod: keramické obklady a skleněné výplně.

Kateřina: Začali jsme čistit i spodní část: nádražní halu. Nadchod a schodiště jsme zvládli sami. 

Dnes je nádraží poněkud mrtvé, co se zde nacházelo dříve?

Oba: Bylo tam květinářství, textil, kavárna, kadeřnictví, pošta, prostory pro kulturní vyžití, místnosti pro modeláře, 8 pokladen, restaurace, redakce železničního časopisu, čekárny pro kuřáky i nekuřáky, čekárny pro matky s dětmi, dopravní kancelář, ale také umělecká díla a bohatá květinová výzdoba.

Kolik vás je, kolik lidí vám pomáhá?

Kateřina: Pravidelně s námi chodí 3 – 4 lidé, jinak se to střídá.

Petr: Já bych dodal, že jsou to většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé okolo 30 – 35 let, kteří mají zájem o architekturu a památky. Ale další lidé nám třeba nosí čisticí prostředky, a nejen oni – ale třeba i knihovna. Knihovna města Ostravy, pobočka na Závodní ulici, zde umístila loni v prosinci regál „knihy do vlaku“. S vedoucí knihovny obstarávám přísun nových knih. Zájem společnosti o nádraží skutečně existuje.

Setkáváte se i s nevolí lidí kolem?

Petr: Problém byl třeba v tom, že nejsme žádný spolek. Nakonec se nám ale podařilo získat povolení od majitele snad i díky správkyni budovy Aleně Přikrylové – je rovněž pro architekturu budovy zapálená. Zajistila nám na nádraží také zázemí. Zpočátku jsme si nosili z domu i vodu.

Kateřina: A co se týče kolemjdoucích cestujících – někteří nás podporují, jiní řeknou, že je to zbytečné. Ale nové pomalování zdí graffiti se ještě neukázalo, jen fixem.

Podobných aktivit v Ostravě přibývá, víte i o ostatních spolcích a iniciativách? 

Kateřina: Existuje zde např. okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu při antikvariátu Fiducia či spolek Lauby a v Havířově spolek Důl architektury, který se snaží chránit architektonicky zajímavé stavby v Havířově včetně vlakového nádraží.

Mění tito lidé Ostravu k lepšímu?

Oba (přímo sborově): Určitě.

Petr: Když se člověk podívá třeba na dokument Šumná Ostrava z roku 1997, domy tam jsou šedé, lidé jsou šedí… V posledních nejméně pěti letech se to rozhodně výrazně zlepšilo.

Co jste v této oblasti ještě dělali v minulosti?

Kateřina: V minulém roce jsem byla jednou pomoci s výsadbou bylinné zahrádky a s čištěním pamětní desky mlýna, který stával na dnešní Mlýnské ulici v centru Ostravy.

Petr: Loni jsem například našel, že v Jubilejní kolonii rostla Lípa svobody (vysazena po 2. sv. válce), radnice pak vysadila k 70. výročí osvobození Ostravy lípu novou, v Zábřehu pod zámkem.

Do budoucnosti máte nějaké plány?

Petr: Odeslal jsem zrovna v těchto dnech návrh na vysázení habru v Hrabůvce, ještě čekám na odpověď. Snad?

Kateřina: Na jaře máme v plánu začít s čištěním exteriéru a s vysázením květin v přednádraží. A chtěli bychom obnovit květinovou výzdobu pod skleněnými hodinami v hale. Hodiny jsou dílem sklářského výtvarníka Vladimíra Kopeckého, který se zúčastnil několika světových výstav EXPO.

Kde získáte finance třeba na sazenice?

Petr: Myslím, že by se dal oslovit městský obvod Vítkovice, pan starosta byl potěšen, že se s nádražím něco děje.

Kateřina: Napadlo mě, že bychom mohli prodávat tašky s logem, které jsem navrhla a je inspirováno průčelím vítkovického  nádraží. Plátěné tašky bychom prodávali  prostřednictvím našich stránek či na našich akcích. Výtěžek by putoval na další námi plánované akce.

Jakým směrem by se podle vás vítkovické nádraží mělo ubírat?

Kateřina: Bylo by přínosné, kdyby se do návrhu na rekonstrukci a využití prostor nádraží zapojili například studenti architektury VŠB v rámci seminářů.

Petr: Jsou tam velké prostory například pro taneční sál, technické muzeum pro kola, letadla, tramvaje nebo auta, nebo také přednáškové místnosti. Zajímavé jsou i kryty pod budovou.

Plánujete rozšíření vašich aktivit i mimo Ostravu?

Petr: To bychom potřebovali, aby měl den víc než 24 hodin.

Jak se mohou další lidé připojit?

Kateřina: Dáváme měsíc dopředu vědět na naše facebookové stránky Ne – vracejte se na nádraží Ostrava-Vítkovice, kdy se bude konat další akce.

Petr: Nyní chceme na nástěnku u schodiště do nadchodu dát informace, fotky, jak nádraží prokouklo, co se vyčistilo a podobně.

Oběma vám přeji mnoho zdaru a úspěšných projektů!

Fotky vítkovického nádraží před a po čištění: