Každému, kdo podlehl kouzlu architektury nebo se zajímá o umění a současnou urbanistickou podobu našeho města, udělá radost aktuální výstava v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Expozice seznamuje s již realizovanými plány Stevena Holla a jeho novým nákresem koncertního sálu Janáčkovy filharmonie. Tento projekt, který se prozatím nachází ve fázi příprav, bude pro Ostravu velkou událostí, neboť Steven Holl je skutečnou osobností světové architektury. Na svém uměleckém kontě má už například bytovou výstavbu Makuhari v Japonsku, Muzeum moderního umění ve Finsku, Simmons Hall v Massachusetts či uměleckou školu v Pensylvánii Winter Visual Arts Building.

Online komentovaná prohlídka výstavy se samotným architektem se bude konat 11. 11. v 17 hodin (a to anglicky s titulky). Již na čtvrtek 21. 10. je připravena komentovaná prohlídka s architektem Petrem Šmídkem, 4. 11. pak s historikem umění Martinem Strakošem. Další prohlídka je plánovaná také na 18. 11. Všechny začínají v 17 hodin. Pro studenty Ostravské univerzity je vstup na expozici zdarma, stačí když na pokladně řeknou, že jsou studenti Ostravské, nicméně je potřeba se předem zaregistrovat, jelikož kapacita je omezená.

Dříve než se ostravský region oděl do hávu moderního velkoměsta, prošel mnohými proměnami – přijměte pozvání na výpravu po jejich stopách. Historie města Ostravy se začala psát ve 13. století. Mezi první architektonické příspěvky se řadí již zaniklý hrad Landek a Slezskoostravský hrad, který se i přes úklady třicetileté války, požáry, povodně a skoro dvacetimetrový pokles v důsledku poddolování terénu dnes ve své zrekonstruované podobě těší roli turistického a kulturního prvku Slezské Ostravy. Návštěvníci ocení prohlídky vnitřních prostor hradu nebo pravidelné akce, jako jsou Shakespearovské slavnosti, nejrůznější koncerty či jarmarky.

Statut města získala Moravská Ostrava před rokem 1279 a cestu k výšinám zahájila jakožto centrum pro okolní vesnice, kde se kromě Slezskoostravského hradu hrdě tyčil kostel sv. Václava oplývající znaky barokního, gotického, klasicistického a renesančního slohu. K němu se dá dostat z Masarykova náměstí směrem k řece Ostravici. Poblíž se nachází kavárna s minikinem a zdržíte-li se do setmění, spatříte kostel i v jeho romantické podobě, kterou mu dodává noční osvětlení.

Mísení dřívějších historických architektonických stylů s jistým puncem moderní doby je příznačné pro 19. století, kdy se na území dnešní Ostravy rozvíjel umělecký směr historismu. Díky své poloze se území dnešní Ostravy stalo součástí tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda, která v roce 1847 vedla i přes Přívoz a Bohumín a sloužila jako prostředek k distribuci zásob černého uhlí. Industriální epocha Ostravy tak začala nabírat na obrátkách a krajina vlivem těžby prošla značnou proměnou. Do měřítek historismu spadaly kromě radnic a honosných vil rovněž tehdejší areály dolů, například důl Hlubina, nebo důl Anselm, který je dnes znám jako Hornické muzeum Landek Park, kam můžete vyrazit na komentovanou prohlídku do temných hlubin samotného dolu, občerstvit se v Buffetu u Karla či dokonce kempovat.

Mezi architektonicky nejvýznamnější stavby 19. století patří majestátní katedrála Božského spasitele, jíž architekt Gustav Merreta, inspirován římským chrámem Santa Maria Maggiore, vdechl neorenesanční vzhled. Dodnes jsou obě unikátní věže baziliky neodmyslitelnou součástí náměstí Msgr. Šrámka a zdrojem nepozornosti studentů při přednáškách v budově Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

Hned vedle katedrály najdeme budovu Divadla Jiřího Myrona, která byla svého času Národním domem. Účel objektu se nezměnil, naopak její vzezření značně. Původně neorenesanční dům musel podstoupit přestavbu, neboť jej v letech 1976 zasáhl požár. Po několika úpravách pod taktovkou Otokara Béma dnes nese stavba i stopy pozdního modernismu a dále dokonale slouží kulturnímu obohacování ve formě operety, muzikálu, činohry a baletu pod záštitou Národního divadla Moravskoslezského. Také Divadlo Antonína Dvořáka, které spadá pod NDM, patří mezi památky vzniklé v období historismu, je však poznamenáno socialistickým realismem. Zde si mohou milovníci umění dopřát kulturní zážitky v podobě opery, činohry nebo baletu.

Studenti Pedagogické fakulty Ostravské univerzity si jsou zajisté vědomi, že i oni navštěvují objekt nesoucí známky historismu. Pro kdysi Německé reálné gymnázium s půdorysem písmena U byly typické neobarokní tendence a výzdoba opěvující němectví. Jedná se o stavbu z let 1899 až 1901, kdy se už stavitelé pomalu ubírali cestou nastupující secese.

V roce 1908 získaly Vítkovice statut města a tím nastala etapa výstavby bytových čtvrtí. Ředitel vítkovických železáren Pavel Kupelwieser se zasloužil o to, že zhruba 20 000 lidí získalo řádný domov, čímž přispěl i k průmyslovému rozvoji výrobního komplexu. Poté co byla většina vysokých pecí vyřazena z provozu, se v roce 1999 vítkovický areál ve své modernistické podobě stal kulturní památkou. V současnosti jej známe pod názvem Dolní oblast Vítkovice. Nachází se zde expozice Velkého a Malého světa techniky, které zaujmou jedince každého věku, a pro odpočinek poslouží například oblíbená kavárna Cokafe. Zpřístupněním areálu široké veřejnosti si Ostrava zadělala na početný přísun turistů a nejen zásluhou populárních festivalů Colours of Ostrava a Beats for Love se město stalo o kus světovější.

Přelom 19. a 20. století ve znamení secese obdařil ostravský region spoustou umělecky ztvárněných budov. Mezi věhlasné stavitele, kteří měli zásadní podíl na podobě města, patřil Felix Neumann. Jednu z jeho staveb znají z bezprostřední blízkosti i studenti, kteří navštěvují Filozofickou fakultu Ostravské univerzity. Ta byla ve svých počátcích známá jako hotel Garni a později Royal, jehož součástí byla kavárna. V secesním duchu se kupříkladu nese také nájemní dům Hanse Ulricha, který máme při čekání na tramvajové zastávce Stodolní jako na dlani. Dnes je totiž zázemím pro lékárnu a druhou pobočku kavárny Cokafe, která bývá mezi přednáškami hojně navštěvována studenty i akademiky.

Na konci roku 1923 vznikla spojením měst a obcí mezi Odrou a Ostravicí Velká Ostrava, která už skutečně nesla rysy průmyslového velkoměsta. Za změnami stáli významní architekti jako Vladimír Fischer, Kamil Hilbert, Josef Gočár, Karel Kotas či František Fiala. Avantgardní architektonický směr s sebou nesl snahu o interpretaci moderní doby. Mezi tehdejší díla se řadí funkcionalistické stavby jako Nová radnice nebo obchodní domy Baťa, Brouk a Babka (dnes Knihcentrum) a ASO.

Puristický Dům umění, ve kterém se právě nachází výstava Stevena Holla, má na svědomí František Fiala spolu se svým kolegou Vladimírem Wallenfelsem.

Po 2. světové válce ovládl ostravské ulice socialistický realismus. Pro tento architektonický styl jsou typické majestátní objekty, které mají poukazovat na velkorysost, s níž k nám Sovětský svaz přistupoval. Nejlepším příkladem takzvané sorely je část Poruba, ale také Dům kultury města Ostravy, který následně podlehl přijetí bruselského stylu, skrze který jsme se rozloučili s vlivem komunistů na ostravskou architekturu.

Normalizace pro regionální architektonické skvosty nepředstavovala zářnou budoucnost. V centru města došlo ke zdecimování množství historických objektů a ty začala nahrazovat panelová sídliště. Vliv postmodernismu je znatelný zejména v ulici Generála Sochora. Ostravským památkám se ulevilo až po roce 2000, kdy opět začaly vznikat budovy, které se mohly pyšnit moderním provedením a kvalitním materiálem. Nutno poznamenat, že tzv. „Černá Ostrava“ přestala být „černou“ v roce 1994, kdy se definitivně vytěžily poslední zbytky uhlí. Nejeden horník při této události uronil slzičku.

Podrobnější informace o jednotlivých stavbách a široký seznam ostravských architektonických děl naleznete na Databázi ostravských památek a architektury. Pokud by někdo lačnil po osobním průvodci, může sáhnout po knize Ostrava industriální a moderní, kterou v roce 2020 vydalo nakladatelství Paseka a jejímž autorem je ostravský památkář a historik architektury Martin Strakoš.

Foto: http://www.ostravskepamatky.cz, Roman Polášek