Přestože měla Mikki Pospěchová těsně před státnicemi, ani chvíli neváhala a během druhé vlny koronavirové pandemie nastoupila do vítkovické nemocnice, kde pomáhala s péčí o covidové pacienty. Proč? „Oproti jaru byly tentokrát výzvy nemocnic s prosbou o výpomoc mnohem naléhavější a já bych nedokázala sedět celou dobu doma nad knihou se zvýrazňovačem v ruce,“ vysvětluje mladá medička. A tak v ochranném obleku, v brýlích, s respirátorem a dvěma páry rukavic, které podstatně snižují cit v rukou, vyrážela třikrát týdně v rámci dvanáctihodinových směn za pacienty s covidem-19. „Zvyknete si na vše, hlavně v tom musíte vidět smysl,“ dodává sympatická budoucí lékařka.

 

Nemocnice nás potřebovaly

Mikki Pospěchová je jednou ze tří stovek studentů ostravské Lékařské fakulty, kteří se během druhé vlny pandemie zapojili do pomoci nemocnicím a sociálním zařízením. A ačkoliv se později na většinu z nich vztahovala pracovní povinnost, víc než dvě třetiny se do pomoci zapojily ještě před tím, než je do nemocnic a sociálních zařízení vyslal stát. Studenti totiž rychle pochopili, v jak vážné situaci se nemocnice a sociální zařízení nacházejí. To ostatně potvrzuje i studentka Mikki: „Přišlo mi, že situace, ve které se jednotlivé nemocnice ocitly, je opravdu urgentní. Navíc práce v nemocnici, ať už je její náplní cokoliv, vás nějak posune, něco vám dá, ať už nadhled nebo zkušenosti.“ Sama tehdy zavolala do ostravské vítkovické nemocnice a nabídla svoji pomoc, kterou nemocnice okamžitě a s velkým povděkem přijala. Během pandemie začala pomáhat na chirurgickém oddělení, které se proměnilo v dočasnou covidovou jednotku. A podle Mikki šlo o práci opravdu pestrou. Od chystání postelí po propuštěných pacientech, desinfekci povrchů, doplňování zdravotnického materiálu, aplikaci výživových nápojů do nasogastrických sond, polohování pacientů, podávání léků a jejich chystání, až po převazy, cévkování nebo podávání inzulinu. Spektrum práce bylo tedy opravdu široké. A navíc se před každou návštěvou musela vybavit potřebnými ochrannými pomůckami. Bez bílého „kosmonautického“ overalu, brýlí, čepice, respirátoru, dvou párů rukavic a holínek prostě k pacientům vyrazit nesměla. Že je péče o tyto pacienty nesmírně náročná svědčí i fakt, že z dvanáctihodinových směn chodila domů mnohem víc vyčerpaná než na jaře, kdy v ambulanci sloužila i čtyřiadvacet hodin. „V těch oblecích je neuvěřitelné vedro, brýle se dříve nebo později kompletně zamlží, přes masky stěží slyšíte sestru, která stojí kousek od vás, a máte dva páry rukavic, které vám podstatně snižují jakýkoliv cit v rukou. Ale zvyknete si na vše, a hlavně v tom vidíte smysl. Někteří lidé, kteří se k nám dostanou, vám umí být vděční opravdu za maličkosti. Když vás pak paní, která kvůli mrtvičce nemůže prakticky moc mluvit, zastaví těsně před odchodem domů, aby vám tiše poděkovala, tak prostě víte, že jste tady správně a že to za ty nervy před státnicemi stojí,“ dodává Mikki.

 

Zápočet po noční směně? V době koronaviru nic zvláštního

Do pomoci v moravskoslezském regionu se zapojili nejen medici, ale i ostatní studenti zdravotnických oborů. Budoucí všeobecné sestry, zdravotničtí záchranáři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, zdravotní laboranti, nutriční terapeuti, porodní asistentky i studenti oboru Ochrana veřejného zdraví. Řada z nich přitom pomáhala prakticky nepřetržitě už od první vlny pandemie. Tak jako třeba studentka 3. ročníku oboru Všeobecná sestra Elisabeth Šafferová, která se od března stará o „necovidové“ pacienty na oddělení následné intenzivní péče v ostravském Sanatoriu JIH. „Na směně se starám o čtyři pacienty na umělé plicní ventilaci s kompletní péčí. To znamená polohování, podávání enterální výživy a léků do sond, péče o celkovou hygienu, převazování chronických ran, ošetřování invazivních vstupů, včetně kyslíkové terapie při odvykání od umělé plicní ventilace. Mám ale také na starosti podávání inhalací, informuji lékaře o zdravotním stavu mně svěřených pacientů a také třeba zaznamenávám informace o zdravotním stavu do takzvaných šokových záznamů,“ popisuje budoucí všeobecná sestra. Studium během druhé vlny musí zatím zvládat distančně. Sama přiznává, že je to obtížné, protože kvůli směnám občas nestihne on-line přednášky. „A ne vždy vyjdou i hezké termíny ve zkouškovém období. Jednou jsem šla psát zápočet třeba po noční směně. Ale šla jsem studovat tento obor s tím, že mě bude vždy třeba, jen mi to svět dokazuje ještě dříve, než jsem čekala,“ vysvětluje.

 

Univerzita je na studenty hrdá

Studenti pomáhali a někteří z nich ještě stále pomáhají ve fakultní nemocnici, v krajských nemocnicích, v soukromých zdravotnických zařízeních, ale i v sociálních zařízeních, včetně porubského domova seniorů Sluníčko. Od jara také působí na extrémně vytížené krajské hygienické stanici. S trasováním několik měsíců pomáhali také přímo v jedné z počítačových učeben fakulty. „Jsme na všechny studenty nesmírně hrdí. Povolávací příkaz dostali jak studenti 4. a 5. ročníků všeobecného lékařství, tak absolventské ročníky všech bakalářských programů prezenční formy a všechny ročníky navazujících magisterských programů. A přestože u toho všichni museli a musí zvládat distančně dál své studium, většina z nich nabídla svou pomoc ještě před obdržením povolacího příkazu. Za to jim patří obrovské díky,“ uzavírá proděkanka pro studium a celoživotní vzdělávání Mgr. Ivona Závacká PhD.