Jako rodilý Olomoučan se svému městu odvděčil vskutku výpravnou a reprezentativní publikací obsahově i informačně hutnou, přesto přístupnou širšímu okruhu čtenářů, kteří tak jako autor mají vztah k Olomouci, k architektuře, historii či k umění jako celku. Autor navazuje na meditace z roku 2016 o Olomouci, Brně a Hradci Králové v 19. století, tentokrát je ale „hlavní hrdinkou“ výpravné publikace město Olomouc.

Je to detailní pohled na město v jeho moderních a nejnovějších dějinách od počátku dvacátých let do roku 1989, zachycuje éry urbanistického rozmachu a modernizace města. Města, jež mělo být moderním a funkčním městem, které hledalo koncepce, jak propojit jeho starobylé historické jádro s moderním vývojem. Na více než 500 stranách autor „velmi promyšlenou technikou vytváří ucelený obraz města vyvstávající na pozadí historie 20. století. Zachycuje na něm jeho krajinu mentální, kulturní i tu skutečnou a jejich proměny v běhu dějin,“ píše ve své předmluvě ke knize Petr Pelčák.

Byť kniha nese v názvu slovo meditace, ve skutečnosti jde spíše o zamýšlení a promýšlení každého daného období postaveném na pevných historiografických základech. Monografie je doplněna o bohatý obrazový materiál, místy dosud nepublikovaný.

O tom, kudy kráčela historie a umění

Kniha je vycházkou po stopách historie s důrazem na její kulturu, architekturu, malbu, sochařství i fotografii a všeho, co s uměním nějak souvisí. Sleduje proměny městské krajiny také v souvislosti s životním prostředím či životním stylem, a to v kontextu širších dějinných událostí. V jednotlivých kapitolách představuje také dobový materiál takový, jak mu mělo být porozuměno ve své době a jak jej na druhé straně chápeme dnes s odstupem a novými pohledy i zkušenostmi. To vše na základě autorových hlubokých znalostí a historických souvislostí. Autor si rovněž všímá vztahu obyvatel ke kulturnímu dědictví města, ale i k příměstské krajině, přírodě. „V Meditacích mě mimo jiné zajímala také otázka mentality těch, o jejichž díle jsem psal, případně její proměny. Řadu z nich jsem poznal osobně, mnohé samozřejmě nikoliv. Přiblížily se moje interpretace jejich tvorby tomu, co zamýšleli? Do jaké míry se v tom setkáváme, do jaké míry jsem se pustil do přesahů? To je věčná otázka. Další otázkou je kolektivní paměť určitého místa, respektive to, co souvisí s geniem loci,” doplňuje prof. Zatloukal.

V předválečném období se hojně věnuje architektuře a urbanismu, kdy se původně středověké město během počátku století postupně přetavuje v moderní metropoli. Čtenář má možnost nahlédnout „do zákulisí“, vidět i nerealizované návrhy, kdy kromě architektury veřejných staveb vzniká řada soukromých, architektonicky neméně zajímavých domů, za nimiž se skrývá jejich architektonický příběh zprostředkovaný vynikajícím vypravěčem. Píše i o proměnách životního stylu, který šel ruku v ruce s modernizací bytového fondu, výstavbou sportovišť i městské infrastruktury.

Podstatné vzniká navzdory

Monografie doplňuje především šedá místa kulturních dějin a věnuje pozornost badatelsky přehlíženým a opomíjeným obdobím, jimž se dosud nevěnovalo přílišné pozornosti – období protektorátu, třetí československé republiky, ale i 50. a 60. létům či období normalizace. V jednotlivých kapitolách autor objevuje, odhaluje v duchu vlastního komentáře: „Potvrdil jsem si skromné vědomí staré pravdy, že malí se skutečně leckdy stávají většími, ba dokonce i velkými (a samozřejmě také naopak), a že podstatné se – alespoň ve dvacátém století – přečasto vynořovalo z doslova okrajových končin, kde by je kdokoli stěží očekával.“ Pro minulé století navíc platí, že „podstatné zde vzniká navzdory“. Setkáváme se zde s pohledem na umění oficiální i to disentní, které autor čtenářům dešifruje, rozkrývá, interpretuje. Otevírá mnohdy dveře, které byly dosud laické i odborné veřejnosti zavřené či jen málo pootevřené. Jsou však kapitoly historiografie kulturních dějin, jež zůstanou asi navždy zahaleny mlhou. “Bílým místem zřejmě už navždy zůstane například komorní a zcela soukromá výtvarná tvorba skupiny židovských intelektuálů ve 20. a 30. letech, jejíž doklady se díky následujícím tragickým událostem dochovaly jen torzálně, navíc rozptýlené po celém světě. Vím o nich pouze z doslechu,” přiznává autor.

Kniha je komplexním pohledem na proces modernizace jednoho města, reflektující všechny oblasti kulturních a uměleckých projevů. Všímá si všech událostí, jež ovlivnily urbanistickou, uměleckou i architektonickou tvář Olomouce, zachycuje dějinné i politické procesy utvářející a měnící město samotné, ale i jeho bezprostřední okolí. Jedná se o komplexní dílo, jež mohou Olomouci ostatní města závidět.

Publikaci Meditace o krajině, městě a umění lze zakoupit v univerzitním knihkupectví Ostravské univerzity.

Prof. PhDr. Pavel Zatloukal je český historik umění. Jeho hlavním badatelským zájmem je výtvarné umění a architektura 18.–20. století. Výrazně se zasloužil o vybudování olomouckého Muzea umění a unikátních Arcidiecézních muzeí v Olomouci a Kroměříži. V letech 1990 až 2013 byl ředitelem Muzea umění Olomouc, k odchodu do důchodu jej ministerstvo kultury zařadilo mezi Artis Bohemiae amicis. Působí na katedře Dějin umění a kulturního dědictví Filozofické fakulty Ostravské univerzity, kde přednáší dějiny architektury, výtvarného umění a muzeologii.  Je autorem více než dvou desítek odborných publikací zabývajících se zejména historií architektury 18.–20. století v Čechách a na Moravě, přičemž za knihu Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku obdržel nejprestižnější českou knižní cenu Magnesia Litera za knihu roku 2003.