Pestrou nabídku studijních programů nabízí Ostravská univerzita, a to i v rámci celoživotního vzdělávání. Po absolvování některých z nich účastníci obdrží takzvaný mikrocertifikát. V čem jsou tyto programy specifické? Na jaké výzvy bude reagovat nový strategický plán? A jak pracovat s rozmachem využívání umělé inteligence? Nejen na to jsme se zaměřili v rozhovoru s prorektorkou pro studium a celoživotní vzdělávání Alenou Seberovou. Článek vychází jako součást série rozhovorů s vedením Ostravské univerzity.

Jak zpětně hodnotíte uplynulé více než dva roky ve své funkci?

Bylo to rozhodně velmi turbolentní období. V době mého nástupu do funkce bylo rektorátní studijní oddělení personálně destabilizované – odešlo několik klíčových pracovníků a tým procházel zásadními změnami. Mým hlavním úkolem tak bylo oddělení stabilizovat a zajistit plynulost a automatizaci procesů. To se nám brzy podařilo, složili jsme funkční tým, nastavili jsme efektivní spolupráci a zvládli jsme se zorientovat ve všech klíčových agendách.

Pomohla nám výborná spolupráce s Centrem informačních technologií a právním oddělením, opravdu velkou oporou pro nás byli zkušení kolegové ze studijních komisí, proděkani a vedoucí studijních oddělení na fakultách, s nimiž fungujeme jako dobře sehraný tým. Svou roli prorektorky chápu nikoliv jako direktivní, ale jako podpůrnou – s kolegy poskytujeme metodické zázemí a konzultace a společně s fakultami tvoříme funkční celek, jehož základem je vzájemné naslouchání a otevřená spolupráce.

Co považujete za největší výzvy toho období?

Největší výzvou byla, a stále je, proměnlivost legislativy – zejména novela vysokoškolského zákona, která narychlo přinesla změny studijního a zkušebního řádu i statutu univerzity. Tyto úpravy jsme museli zavádět ve velmi krátkém čase. Nyní nás čeká třetí, komplexní vlna revizí studijních předpisů, kterou je potřeba důkladně připravit a otevřeně prodiskutovat – nejen ve studijní komisi, ale také na úrovni Akademického senátu a dalších pracovních skupin. Rádi bychom do tohoto procesu zapojili i studenty, aby se stali našimi partnery při hledání funkčního řešení.

Výzvou bylo rovněž dokončení rozsáhlého projektu z Národního plánu obnovy, jehož součástí bylo zavedení systému mikrocertifikátů do univerzitního prostředí. To obnášelo tvorbu metodických materiálů, nastavení a propojení informačních systémů, úpravu vnitřních předpisů a mnoho dalších úkonů.

Největší výzvou byla, a stále je, proměnlivost legislativy – zejména novela vysokoškolského zákona, která narychlo přinesla změny studijního a zkušebního řádu i statutu univerzity.

Mikrocertifikáty, o kterých hovoříte, jsou jedním z aktuálních trendů v celoživotním vzdělávání. V čem jsou specifické?

Mikrocertifikáty představují nový a perspektivní nástroj v oblasti celoživotního vzdělávání. Jde o elektronickou formu osvědčení, která potvrzuje absolvování krátkodobého, ale odborně zaměřeného vzdělávacího programu. Na rozdíl od běžných kurzů celoživotního vzdělávání musí programy s mikrocertifikátem splňovat přísně stanovená kritéria – například jasně definované výsledky učení, kreditové ohodnocení, provázanost na kvalifikační rámce a profesní zaměření. Procházejí také univerzitním akreditačním řízením.

Jaké programy s tímto osvědčením na Ostravské univerzitě najdeme a pro koho jsou určené?

Pilotní programy existují například v oblasti kariérového poradenství, herního vývoje, regulace zdravotnických prostředků nebo telemedicíny. Jedná se o nový rozměr celoživotního vzdělávání a věřím, že budeme v přípravě nových programů pokračovat.

Jejich výhodou je vysoká transparentnost a přenositelnost – do budoucna třeba i na evropské úrovni. Jsou určeny nejen odborníkům, ale i studentům, absolventům či zájemcům o osobnostní rozvoj. Mohou být profesní, ale i zájmově zaměřené – například na work-life balance nebo pokročilé soft skills. Věřím, že se mikrocertifikáty stanou důležitou součástí flexibilního vzdělávání, které reaguje na potřeby praxe i jednotlivců.

Přečtěte si více o novinkách v oblasti celoživotního vzdělávání a mikrocertifikátech

Také čtěte

Jak se v posledních letech proměnila nabídka studijních programů na univerzitě? Přibyly nějaké nové, které byste ráda vyzdvihla?

Ostravská univerzita má stabilizované a kvalitně zajištěné portfolio studijních programů na všech fakultách. O jejich kvalitu se starají týmy odborníků včetně externistů z praxe, což pomáhá intenzivněji propojovat akademické prostředí s aplikační sférou. Dokladem toho je i mnoho nově akreditovaných programů reagujících na aktuální společenské a profesní potřeby.

Zmíním například program Data Science na Přírodovědecké fakultě, který propojuje matematiku, datovou analýzu a práci s AI, nebo Aplikovaná humanitní studia pro pracovní trh na Filozofické fakultě, zaměřená na uplatnění v HR, PR či v neziskovém sektoru, novinkou jsou také Cizí jazyky pro firemní praxi. V poslední fázi akreditačního procesu jsou dva profesně orientované studijní programy na Pedagogické fakultě – Propagace a edukace v kultuře a Trenérství a sportovní výkonnost.

Když se podíváme do budoucna, jaké změny čekají studijní programy na Ostravské univerzitě?

Nejvýraznější proměnou procházejí učitelské studijní programy, a to v souvislosti s celostátní reformou přípravy budoucích učitelů. Vzniká nový kompetenční profil absolventa učitelství, který stanovuje konkrétní dovednosti, jimiž by měl být začínající učitel vybaven.

Větší důraz je kladen na praktickou přípravu, intenzivnější propojení s praxí a zapojení takzvaných provázejících učitelů, kteří budou v těsné spolupráci s fakultami vést studenty přímo na školách.

Na Ostravské univerzitě se do tohoto procesu zapojují všechny fakulty připravující učitele, tedy Pedagogická, Přírodovědecká i Filozofická. Velkou výhodou na naší univerzitě je dlouhodobá nadstandardní mezifakultní spolupráce, díky které mohou vznikat dvou či víceoborová studia.

Ostravská univerzita má stabilizované a kvalitně zajištěné portfolio studijních programů na všech fakultách. O jejich kvalitu se starají týmy odborníků včetně externistů z praxe, což pomáhá intenzivněji propojovat akademické prostředí s aplikační sférou.

Jak se v posledních letech vyvíjí počet podaných přihlášek ke studiu na Ostravské univerzitě? Je patrný nějaký trend?

Počet podaných přihlášek ke studiu na Ostravské univerzitě v posledních letech mírně roste, musíme si ale uvědomit, že toto číslo je pouze jedním z ukazatelů. Důležité je sledovat celkový proces – kolik uchazečů projde přijímacím řízením, kolik jich je skutečně přijato, kolik z nich se reálně zapíše ke studiu a následně pokračuje do dalšího ročníku.

Počet podaných přihlášek ovlivňuje celá řada faktorů, jako jsou populační vlny, dlouhodobý zvýšený zájem nebo fakt, že si uchazeči často podávají více přihlášek – napříč obory, fakultami i univerzitami. Snažíme se fakultám poskytovat podrobné datové analýzy až na úroveň jednotlivých studijních programů, aby bylo možné tyto trendy zachytit a dále s nimi pracovat.

Ostravská univerzita aktuálně připravuje nový strategický záměr 2026+. Na jaké priority v oblasti studia a celoživotního vzdělávání by se měl podle vás zaměřit?

V novém strategickém záměru by neměl chybět prostor pro nové atraktivní a profesně zaměřené studijní programy, které reagují na potřeby pracovního trhu, zájem mladých dospělých i lidí s dlouholetou pracovní zkušeností s motivací dále se vzdělávat. Naší snahou by mělo být neztrácet kontakt s realitou a přizvat ke spolupráci na tvorbě studijních programů odborníky z praxe i naše absolventy. Druhým velkým tématem jsou potřeby studentů, a to nejen těch se specifickými vzdělávacím potřebami.

Setkáváme se například s rostoucím počtem studujících v prezenční formě studia, kteří současně pracují na plný úvazek – to nás vede k otázce větší flexibility studia. Na jedné straně chceme zachovat klasickou prezenční výuku s důrazem na rozvoj soft skills, zároveň ale hledáme cesty, jak studium podpořit i hybridními a distančními formami.

Do budoucna se chceme více opřít o zpětnou vazbu – od studentů, ale i od absolventů. Právě oblast komunikace s absolventy a sběr dat o jejich profesní cestě a zkušenostech vnímáme jako významný zdroj informací, který může pomoci zkvalitnit studijní programy, poradenské služby, ale třeba i nastavení rozvrhů nebo znění studijních předpisů.

V novém strategickém záměru by neměl chybět prostor pro nové atraktivní a profesně zaměřené studijní programy, které reagují na potřeby pracovního trhu, zájem mladých dospělých i lidí s dlouholetou pracovní zkušeností s motivací dále se vzdělávat.

A když se přesuneme od studentů k vyučujícím?

Samozřejmě i nadále je pro nás priorita systematická podpora vyučujících a zajišťování kvality výuky. V tomto roce vzniklo Centrum pro podporu vzdělávání, třetím rokem pořádáme festival Učím na Ostravské, a nyní dokončujeme standard vysokoškolského pedagoga definující očekávání i možnosti rozvoje pedagogických dovedností.

Chceme však jít dál, vytvořit pracovní skupinu složenou ze zástupců fakult, která nám pomůže nejen s uvedením tohoto standardu do praxe, ale i s nastavením funkčního systému monitorování kvality výuky. Naším cílem je nabídnout nástroje a inspiraci pro pedagogický růst.

Už dnes máme například skupinu mentorů z řad zkušených akademiků, kteří svým kolegům nabízejí pomoc, ale chybí širší systémová opora. To bychom rádi změnili – cílem tak je dát těmto aktivitám pevnější strukturu a větší podporu, a to právě v rámci strategického záměru univerzity.

Nové požadavky na vzdělávání přinášejí současné výzvy, jako je například rozvoj umělé inteligence. Jak univerzita na tyto trendy reaguje?

Umělá inteligence je pro univerzitu velkou výzvou. Už před téměř dvěma lety vznikla pracovní skupina k užívání nástrojů umělé inteligence jak ve výuce, tak ve výzkumu. AI řeší i vydané opatření rektora, které využívání nástrojů umělé inteligence při studiu podporuje, ale zároveň mimo jiné zdůrazňuje, že autorem odborných textů musí být vždy student či akademik, nikoli AI. Paralelně se věnujeme i případné změně podoby závěrečných prací – ty by mohly mít například formu portfolia nebo případové studie – které by lépe odrážely reálné dovednosti studentů.

Plánujeme sérii kulatých stolů, kde chceme společně s akademiky, garanty programů a vedoucími kateder sdílet zkušenosti s využíváním i možným zneužíváním AI ve studiu. V tuto chvíli totiž nemáme nástroj, který by spolehlivě odhalil, že autorem odevzdané práce není student, ale umělá inteligence. Sama s tím mám zkušenost z výuky na Pedagogické fakultě, a proto považuji za klíčové, abychom o těchto situacích otevřeně mluvili a sdíleli funkční přístupy, které se jednotlivým vyučujícím osvědčily.

Nevoláme po návratu k čistě znalostnímu zkoušení nebo memorování. Naopak, potřebujeme mnohem více vést studenty ke kritickému myšlení, dovednostem porozumět studovanému oboru a řešit jeho problémy v kontextech.

Nástroje umělé inteligence prostupují každodenní životy napříč společností. Myslíte si, že jsou cesty, jak nepovolenému využívání zamezit?

Stejně jako pro všechny nástroje vzdělávání platí také pro umělou inteligenci rčení, že může být dobrý sluha, ale špatný pán. V oblasti studia si troufám říct, že tak trochu „prohráváme na body“. Vysokoškolské studium se totiž za poslední roky do značné míry opřelo o písemné výstupy – seminární a závěrečné práce, které umožňují relativně efektivně posoudit výsledky učení u velkého počtu studentů. To souvisí s dlouhodobě neudržitelným poměrem mezi počtem studentů a akademiků. Při srovnání studijních programů vidíme velké rozdíly, a to od desítek ke stovkám studentů na jednoho vyučujícího.

Ve světle stále nových a pokročilejších nástrojů se ukazuje, že cesta spoléhání se na písemné výstupy ztrácí na důvěryhodnosti. Umělá inteligence totiž zásadně mění pravidla hry. Vrací nás zpátky k otázce individuálního přístupu a personalizovaného vzdělávání, kde je důraz kladen na přímou sociální interakci a ověřování dosažených znalostí a dovedností studentů v přímém kontaktu.

Takže cestou je opustit písemné práce?

Nevoláme po návratu k čistě znalostnímu zkoušení nebo memorování. Naopak – potřebujeme mnohem více vést studenty ke kritickému myšlení, dovednostem porozumět studovanému oboru a řešit jeho problémy v kontextech. Rozvíjet kreativitu i schopnosti jasně a srozumitelně formulovat a argumentovat vlastní názory nebo spolupracovat v týmu.

To jsou velké výzvy současného, a nejen terciárního, vzdělávání – jak tyto klíčové zdatnosti rozvíjet a současně, jak je ověřovat. Podle mého názoru je přímá sociální interakce se studenty nezastupitelná. Nejsem kritikem distančního vzdělávání, musíme však umět rozlišit, které odborné znalosti a dovednosti můžeme rozvíjet takzvaně „na dálku“ s pomocí elektronických studijních zdrojů.

Není to snadná cesta, zejména v kontextu početných skupin studentů. Ale věřím, že sdílením reálné praxe napříč univerzitou – ne dobré, ne špatné, ale reálné – se můžeme jako vzdělávací instituce posunout dál. Není cílem AI zakazovat, ale musíme si být vědomi rizik, která přináší, a hledat cesty, jak je s rozvahou a odpovědností řešit.