Znám pár lidí, které odradilo od studia na univerzitě to, co slyšeli od svých vyučujících na střední škole. V tom lepším případě si řekli, že zkusí nějakou „lehčí“ školu. V tom horším, že vysokou nezkusí vůbec.

Učitelé si však často neuvědomují, že těmito motivačními proslovy značně zkreslují realitu studia na výšce.

Na vysoké nebudete odkázáni jen sami na sebe. Stanete se součástí kolektivu spolužáků, najdete si nové přátele a budete s nimi sdílet své studijní i životní úspěchy a útrapy. Představa, že budete muset studovat, číst literaturu, dělat si zápisy z přednášek a psát seminární práce úplně sami, je zcela absurdní.

„Zkouška“ je od slova „zkusit“.

Když to dneska přeženete v klubu, najde se někdo, kdo zítra na přednášku v půl osmé půjde a zápisky vám dá. Když nebudete vědět, z čeho se učit na zkoušku, najde se někdo, kdo vám pošle vypracované otázky nebo vzorový test od starších spolužáků. Když už toho budete mít plnou hlavu, vždycky se najde někdo, kdo vás vezme do hospody odreagovat se.

Studium na univerzitě je mnohem svobodnější, než jak to znáte ze střední, kde je všechno přesně určené. Většinou máte zkoušky a zápočty až na konci semestru a ve zkouškovém období. Takže, pokud vám to tak vyhovuje, můžete si klidně celý semestr užívat a pak se během pár dní intenzivně učit na zkoušky. Pokud se vám však tato strategie neosvědčí, budete mít v příštím semestru možnost zvolit jinou – třeba o něco zodpovědnější a najít si postupně styl, který vám vyhovuje nejvíc.

V praxi je nejvýhodnější přijít na všechny přednášky a semináře v prvním týdnu semestru. Tam vyučující vysvětlí, co po vás budou chtít k úspěšnému zakončení předmětu a především, co vás bude nejvíce zajímat, jak velkou absenci tolerují.

Řiďte se jednoduchým pravidlem: pokud vyučující nevyžaduje docházku, spočítejte si, zda se na zkoušku naučíte lépe sami z jiných zdrojů nebo z toho, co vám odpřednáší pedagog. Podle toho se snadno rozhodnete, zda se vám vyplatí docházet do výuky. Pokud vás něco opravdu nebaví, trápit se hodiny v přednáškovém sále nemusíte. Na rozdíl od střední. Z vlastních zkušeností ale vím, že se většinou vyplatí na přednášky poctivě chodit.

Ale někdy to prostě nevyjde a pak už končí semestr a vy si teprve začínáte zjišťovat, co že se to vlastně máte naučit. I takové momenty jsem už zažil.

Seminárku stihnete napsat od osmi do půlnoci a bakalářku do dvou týdnů. Ale…

Využijte všeho, co vám univerzita nabízí

Ostravská univerzita svým studentům zprostředkovává po dobu jejich studia licenci k produktům Microsoft Office a operačním systémům Windows. Získáte přístup do Národní digitální knihovny, do Bookportu, do generátoru CitacePro, do školní knihovny a studovny i do mnoha dalších služeb, které můžete při studiu využít.

Nezapomeňte na společenský život. I po prvním semestru už máte nějaké známé a můžete jim vypisovat s prosbou o informace a nějaké ty zápisy. Není ale dobré být ten, který jen na všech parazituje. Snažte se přispívat vlastním dílem k blahu celého kolektivu, se kterým si poskytujete učební materiály. Nebo se aspoň odvděčte a když budete oslavovat zkouškové, pozvěte na jedno své zodpovědné a svědomité spolužáky.

„Zkouška“ je od slova „zkusit“

Zbytečně se nestresujte. Na zkoušku máte vždy minimálně dva pokusy, termínů je vypsaných více a někdy jde odložit. A v nejhorším případě si předmět zapíšete znovu za rok. Dostat F na zkoušce neznamená konec studia, a už vůbec ne konec světa. Myslete na své psychické zdraví. I když jste na to kašlali a nestihli jste se naučit a něco se nepovedlo, jděte dál. Pro to, abyste zvládli první semestr, stačí 20 kreditů. Jeden nebo dva zkažené zápočty vás zpravidla nepotopí.

S tímto vědomím běžte na zkoušku, i když jste se nestihli naučit. Aspoň to zkusit. Není nic hloupějšího než nejít na zkoušku vůbec jen kvůli nízkému sebevědomí. Přeci jen nějaké znalosti máte. Na nějakém semináři jste byli. Něco vám v hlavě zůstalo. A třeba to nakonec vyjde, tak proč to nezkusit? Minimálně budete vědět, jak vypadá test, v čem máte mezery, nebo na jaký typ vědomostí dává vyučující důraz.

Stejně tak přistupujte i k bakalářské práci, pokud z ní máte strach. Možná vám na střední hrozili tím, jak budete muset sedět dny a noci u psaní seminárních prací, a co teprve bakalářka nebo diplomka!

Realita je přitom úplně jiná.

Seminárku stihnete napsat od osmi do půlnoci a bakalářku do dvou týdnů. Neobhájíte ji sice na áčko, ale nějak to projde. A že budete muset přečíst spoustu doporučené literatury a dělat náročný výzkum? Není to tak démonické, jak se může zpočátku jevit. Samozřejmě tento postup nedoporučuji a nemusí se vždy povést. Daleko lepší je psát nejen bakalářku, ale i seminární práce postupně, v klidu si sbírat zdroje a vyhnout se tak zbytečným stresům.

Vysoké školy se rozhodně nebojte. Není to žádné peklo.

Seminární práce vás naučí psát esejisticky, to znamená, že dokážete najít argumenty pro svá tvrzení, správně je ozdrojovat a vysvětlit nějaký problém, které ve svém textu řešíte. Očekává se pak, že stejným stylem budete psát vaši bakalářskou práci. Když budete písemné práce psát poctivě sami a reflektovat zpětnou vazbu učitelů, budete dobře připraveni na psaní diplomky, která je v podstatě jen taková větší seminární práce, se kterou vám navíc pomáhá vedoucí.

Vysoké školy se rozhodně nebojte. Není to žádné peklo. Ostravská univerzita je navíc – aspoň z mých zkušeností – příjemné a přátelské prostředí, ve kterém jsem strávil mnohem více času společenským životem než tím studijním.

Tak na nic nečekejte a včas si podejte přihlášku. A nezapomeňte si zkontrolovat, zda se hlásíte na obor, na který opravdu chcete. Je málo trapnějších věcí než někomu vysvětlovat, že to, co studujete, vlastně studujete omylem.

O autorovi: Čerstvě vystudovaný bakalář oboru učitelství českého jazyka a historie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako hotelový recepční a k tomu studuje sociální pedagogiku na pedagogické fakultě. Je stydlivý, přemýšlivý extrovert, který hodně času tráví v čajovně u dýmky. Zajímá se o společenské vědy a v budoucnu chce učit na střední škole český jazyk a dějepis.