Zájem o podobná témata je odrazem současné uspěchané doby, kdy si začínáme uvědomovat, co za negativa s sebou rychlé životní tempo nese. Například roztěkanost, nesoustředěnost, ale i celkové zhoršení zdraví nebo výkonnosti. My budeme mít 7. října možnost projít kurzem Mindfulness a po něm budou od 17. října na Ostravské univerzitě již podruhé probíhat Dny psychohygieny. Chtěla bych se s Vámi podělit o určité zásady psychohygieny, se kterými jsem se seznámila právě při Dnech psychohygieny, které Poradenské centrum OU pořádalo v únoru.

Lidé ovládající mindfulness lépe zvládají bolest, mají zvýšenou pozornost či lepší soustředění, říká lektor Michal Dvořák

Také čtěte

Spánek

Alfou a omegou je dostatečný spánkový režim. Ať už jsou důvody, proč si ho nedopřejeme tolik, kolik bychom potřebovali, jakékoliv, jeho nedostatek se vždycky odrazí na naší celkové (ne)pohodě. Někdy je obtížné dopřát si pravidelný spánek, třeba to ani není možné. O něco jednodušší může být stanovit si počet hodin, které chci každou noc spát. Nebuďme na sebe zlí, jestli se nám to nedaří okamžitě. Ve spojení s dalšími technikami to po čase bude mnohem snazší.

Jacobsonova progresivní svalová relaxace

Mně osobně tato technika pomáhá právě s usínáním, jelikož ne vždy je snadné „prostě usnout“. Efektivně napomáhá k celkovému zklidnění. Na Dnech psychohygieny jsme si jí procházeli společně pod vedením pracovníků Krizového centra Ostrava. Jedná se o jakési skenování těla. Postup je na každém z nás, my jsme procházeli tělo od prstů na nohou, přes jednotlivé svaly až po hlavu. Jak na to? Po dobu pěti sekund zatneme svaly, nemusí to být ani nějak moc. Pak je na dalších pět sekund uvolníme. Postupně takto pokračujeme přes celé tělo. Technika nezabere příliš času, ale účinek se dostaví.

Jestliže zaměříme svoji pozornost na dech, lépe se stabilizujeme.

Dechová cvičení

Ta jsou základem jakéhokoliv zklidnění, zároveň existuje mnoho způsobů vědomého dýchání. Cílem je především uvolnění a vnímání přítomného okamžiku, sebe sama. Velmi oblíbenou se stala jóga, kde se s dechem důkladně pracuje. Dobře slouží jako prostředek pro zaměření pozornosti a vnímání. Nejviditelněji rozdíl pocítíme, jsme-li ve stresu. Jestliže zaměříme svoji pozornost na dech, lépe se stabilizujeme. Není cílem si všímat, jak dýcháme. S tím totiž přicházejí i myšlenky na to, že je náš dech zrychlený, a soustředíme se pak na to, co je s dechem špatně. Našim úkolem je v tu chvíli pozorovat, jak dech proudí, kde v těle ho cítíme. Jenom ho necháváme na sebe působit, aniž bychom si všímali, jaký je. Cítíme, jak se studený vzduch v těle ohřívá a proudí.

Zastavení

Ať už vědomě pomocí dechových cvičení nebo kdykoli si vzpomeneme, občas se svého těla můžeme zeptat, co v tuto chvíli potřebuje. Dost často nejsme v kontaktu se svými potřebami, ale tělo je s naší myslí a emocemi propojené. V podstatě při jakékoli činnosti můžeme zastavit svůj pohyb, jak fyzický, tak psychický, a soustředit se na svoje tělo a jeho potřeby. Emoce v tu chvíli registrujeme, ale nijak je nerozvíjíme, nehodnotíme, jsme si jich pouze vědomi a necháváme je být. Třeba zjistíme, že se potřebujeme protáhnout nebo máme hlad. Uspokojením potřeb těla se mu uleví.

Rituály

Je spousta věcí, které děláme naprosto automaticky. Dobrá zpráva je, že ze spousty z nich lze vytvořit malý rituál. Co tím myslím? Například jídlo. Udělat si na jídlo čas, vypnout online svět, nedělat v tu chvíli nic jiného než to, že se věnujeme pokrmu. S každým soustem zkoumat chuť, vůni, ale i to, jak jídlo vypadá. Jestli nás čeká psaní seminárky, bakalářky nebo článku, je dobré si čas, který si vyhradíme, ohraničit něčím, co nás zklidní. Na začátku činnosti si pustit relaxační hudbu, zapálit vonnou tyčinku nebo svíčku. Může fungovat jako kontrola, připomínka, jestli se opravdu věnuji jen té jedné činnosti. Jakmile se jí věnovat přestanu, svíčku zhasínám.