Jsme v osmnácti letech opravdu dospělí? Co všechno ovlivňuje naše dospívání a mladou dospělost, co je určující pro naše sebevědomí a jak ho může ovlivňovat naše genderová identita? O tom jsme si povídali s psycholožkou z katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity Katarínou Millovou, která se v psychologii dlouhodobě zabývá obdobím vstupu člověka do dospělosti.

Dá se říct, že je člověk kolem dvacátého roku psychicky a vývojově hotový?

Určitě není a dalo by se říct, že s každou další generací čím dál tím méně. Ještě před třiceti lety z pohledu povinností a očekávání směřovala společnost mladého člověka mnohem více do dospělé role, než je tomu dnes. V psychologii hovoříme o takzvaném psychosociálním moratoriu, kdy se charakteristiky adolescence prodlužují.

Z hlediska identity adolescence je typické, že se člověk hledá, kdo je, kam patří, hledá svou sociální skupinu a v tom počátku mladé dospělosti v mnohém experimentuje včetně svých sociálních rolí a interpersonálních vztahů. Naše ekonomicky vyspělá společnost to umožňuje. Ve srovnání například s ekonomicky méně rozvinutými společnostmi není na mladé lidi tak velký tlak být dospělý, tedy převzít závazky svých rodičů, nastoupit do práce a přinášet peníze. V naší společnosti je dítě poměrně dlouho ekonomicky alespoň částečně závislé na rodičích.

Říkáte, že i v tomto věku dochází k experimentování, k hledání své sociální role, vztahů. Dnes se hodně otevřeně hovoří o různých genderových identitách. Vždy platilo, že se mladý člověk hledal a klonil k určitým sociálním skupinám, subkulturám, dnes se hodně pozornost mladé generace obrací a identifikuje s různými genderovými identitami. Máte proto nějaké vysvětlení?

Je to celkově trend, protože se o této problematice hodně mluví na sociálních sítích a v médiích, v zahraničí na to téma vznikla řada seriálů, věnuje se tomu současná literatura. Je to dáno tím, že společnost je tomu více otevřená, dříve se LGBTQ+ komunita vůbec neřešila, před rokem 1989 byla dokonce až tabuizována. Až demokratický postoj společnosti umožnil se tímto tématem zabývat, LGBTQ+ komunita přestala být stigmatizována, což má velký vliv na individuální identitu člověka.

Jak moc je důležité pro vývoj člověka, aby se nějakým způsobem identifikoval v té genderové rovině, jak to může narušit vývoj člověka, pokud je jeho genderová identita nějakým způsobem potlačována?

Narušit to může velmi významně. Až 15 % adolescentů řeší otázku příslušnosti k genderové menšině. U ostatních, kteří například vyrůstají v rodině, kde jsou tyto otázky tabuizovány nebo je na ně stereotypně nahlíženo, se mohou otázky genderové identity dostavit i později. Velmi negativní dopad nastává v okamžiku, kdy o svých pocitech nemůže adolescent otevřeně hovořit v rámci rodiny. V takovém případě může dojít k uvědomění si odlišné genderové identity až po vymanění z rodinného prostředí.

Popřípadě jsou jedinci, kteří se snaží se svou identitou všemožně bojovat,
potlačovat ji, což často vede k psychickým nebo i zdravotním problémům, s čímž se psychologové v praxi setkávají. S čím se setkávám já u svých studentů, je narůstající podíl lidí, kteří řeší přípravu na operativní změnu pohlaví. To je téma, které se ještě před deseti lety u mých studentů téměř vůbec neobjevovalo. Nyní to téma docela rezonuje.

Setkala jsem se s názorem rodičů střední a starší generace, která projevila obavy, že právě ona společenská otevřenost k genderovým menšinám vybízí k mnohem většímu experimentování s identitou u dospívajících, což nevnímají jako pozitivní. Některé genderové minority vnímají v podstatě jako subkultury, k nimž se adolescenti kloní účelově. Je znepokojení rodičů nějak oprávněné z hlediska zdravého vývoje jedince?

Pro zdravý vývoj každého jedince je určitě dobré, aby rodiče s dětmi o tomto tématu otevřeně hovořili. Je třeba si uvědomit, že každý byl svého času puberťák, který má tendenci se vymezovat vůči rodičům. Podle mě je podstatné, aby se o genderu a LGBTQ+ komunitě hovořilo i ve školách, aby byly nějakým způsobem součástí osnov, což se někde už okrajově děje s různou mírou úspěšnosti. Jakmile se toto téma stane oficiálním, běžným, nebude zde prostor pro formu odporu či opozice. Pokud se jedinci LGBTQ+ komunity stanou běžnou součástí společnosti bez odsuzování majoritou, snížíme počet nejrůznějších tabu a předsudků, přestanou to dospívající vnímat jako vymezování se vůči většinové společnosti, vůči rodičům. Zkrátka jakmile LGBTQ+ komunita bude brána jako naprosto běžné téma z hlediska společnosti, rodičů či školy, ztratí punc vzdorovitosti a stane se součástí běžného života.

Můžeme si říct ty nejčastější škodlivé stereotypy, které se šíří kolem sexuálních menšin a které mohou mít velmi negativní dopad na vývoj člověka, pokud zaznívají přímo v rodině nebo v tom bezprostředním okolí?

Určitě nejčastější je vyhraněný postoj vůči homosexuálům, kterým se často dávají různé pejorativní přezdívky, popřípadě se stereotypizují, přisuzuje se jim určitý způsob chování či vzhled. Obecně všechny předsudky jsou velmi škodlivé. V současné době lze už u mladších ročníků vysledovat určitou otevřenost, kdy už i jejich rodiče jsou k tomuto tématu tolerantnější a dochází k transgeneračnímu přenosu. Před rokem 1989 bylo jakékoli vychýlení z normy vnímáno poměrně negativně, což se částečně přenášelo z generace rodičů i na generaci jejich dětí. I z toho důvodu byl náš postoj odlišný ve srovnání se zeměmi západní Evropy nebo USA, kde také panují určité rozdíly, ale ve většině z nich jsou různé genderové minority vnímány mnohem otevřeněji a tolerantněji, což u nás teprve začíná.

Co je ve vývoji člověka/dítěte nejvíce určující pro rozvoj zdravého sebevědomí?

Číst dál. (strana 6)

Právě vyšlo zbrusu nové číslo magazínu Filozofické fakulty Ostravské univerzity #OFFline! Identita, orientace, gender, rovnost. Stáhněte si smysluplné čtení na dlouhé prosincové večery.

Co se dočtete v tomto vydání? Odpovídá šéfredaktorka časopisu a proděkanka pro vnější a zahraniční vztahy Filozofické fakulty Daniela Rywiková v editorialu:

Přečtěte si skvělý rozhovor naší absolventky Žanety Kovářové se dvěma studentkami naší fakulty, které již sedm let žijí jako pár. Seznámíme vás s životním příběhem našeho studenta, který právě prochází tranzicí. Psycholožka Katarína Millová v rozhovoru vysvětlí, co prožívají mladí lidé během dospívání a jak důležitou roli ve zdravém psychickém vývoji sehrává sebeurčení, jistota, že se má člověk během dospívání o koho opřít i v případě, že se neidentifikuje s pohlavím nebo rolí, kterou mu druzí přisuzují. Mimo hlavní téma tohoto čísla Vás zavedeme do Afriky i USA, kam se vypravili naše studentky a studenti, provedeme vás po ostravských kavárnách, a poradíme, kam si zajít na nejlepší kávu. Představíme vám naši absolventku Janu Malášek Šrubařovou a absolventa Jiřího Šimona a jejich cestu za úspěšnou kariérou. Nebudou chybět ani knižní tipy a mnoho dalšího.

Foto: Ivana Krištofová