Naši studenti se v Horním Rakousku seznámili s proměnou průmyslového regionu

Autor: Ondřej Slach, Alexandr Nováček , 4. 1. 2019

Studenti Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje se zaměřili na urbanní proměnu regionu Horního Rakouska, který měl původně silně průmyslový ráz. Hledali možné paralely mezi tamními městy a městy v Moravskoslezském kraji.


Skupinové foto účastníků exkurze před voestalpine Stahlwelt Autor: Adam Reisskup

Studenti Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje se zkraje listopadu zúčastnili čtyřdenní exkurze Horního Rakouska, kde zkoumali proměnu tohoto původně průmyslového regionu. 

Díky podpoře Moravskoslezského kraje  se v rámci projektu Podpora zvýšení připravenosti studentů Ostravské univerzity na výkon profese a zvýšení jejich konkurenceschopnosti na trhu práce seznámili s danou lokalitou a zkoušeli porozumět proměně urbánních struktur tohoto regionu, který podobně jako Moravskoslezský kraj vyrostl díky těžkému průmyslu.

Míra transformace je ale obou regionů na jiné úrovni. Moravskoslezský kraj a jeho města procházejí procesem hluboké restrukturalizace, která se vyznačuje například relativně slabší ekonomickou výkoností, negativní image či odlivem obyvatel, od počátku 90. let. Horní Rakousko pak čelí podobným problémům přibližně o dvě dekády déle a se změnami se celý region úspěšně vyrovnává. Za vhodný příklad může posloužit vývoj samotného hlavního města tohoto regionu – Lince.

Vznik toho sídla se sice váže k rozvoji textilního a oděvního průmyslu, ale opravdu klíčovým impulzem formujícím průmyslový charakter tohoto města bylo založení ocelárny Reichswerke Hermann Göring (dnes Voest) v jižní části města, která byla doplněna o rozsáhlý chemický průmyslový komplex (dnes např. firmy Borealis). Dynamický rozvoj průmyslu vedl k rychlému nárůstu počtu obyvatel, přičemž město dosáhlo svého populačního (204 000 obyvatel) a ekonomického vrcholu na počátku 70. let minulého století. Ropný šok a následná hospodářská krize v roce 1973 však znamenala konec období růstu a Linec začal čelit sociálnímu a ekonomickému poklesu, který byl akcelerován nízkou kvalitou života a špatnou image města („In Linz stinkt´s“ – V Linci to smrdí). To názorně dokumentuje pokles počtu obyvatel (183 600 obyvatel v roce 2001), kterým Linec splňoval klasifikaci tzv. “smršťujícího se města”, což je jedno z témat, kterému se katedra sociální geografie a regionálního rozvoje dlouhodobě věnuje.

Linec na úpadek reagoval třemi vzájemně propojenými strategiemi. První strategií byla podpora rozvoje vzdělávání ztělesněná založením univerzity Johanes Keplera (1966), druhou rozvoj nových průmyslových (technologicky) příbuzných odvětví a služeb s vyšší přidanou hodnotou. Třetí, a zřejmě nejvíce inspirativní strategií byla podpora kulturních aktivit, které měly přispět ke změně negativní image města.

Za posledních 30 let investovalo město do kulturní infrastruktury více než 250 miliónů euro. Mezi nejvýraznější projekty patří například Ars Electronica Center, kulturní klastr OÖ Kulturquartier, muzeum moderního umění Lentos Kunstmuseum či regenerace bývalé továrny na zpracování tabáku Tabakfabrik Linz. Rozvoj kulturní infrastruktury a kulturních aktivit se promítl nejen do zlepšení image města, ale dal také významný impulz pro rozvoj kreativních odvětví, jejichž koncentrace patří k nejvyšším v celém Rakousku. O tom, že tyto tři strategie byly zvoleny a implementovány vhodně svědčí skutečnost, že město se znovu vrátilo na růstovou trajektorii, což názorně dokumentuje aktuální nárůst počtu obyvatel města na 206 000 tj. přírůstek 12,2 % v průběhu pouhých 15 let. Důležité však je, že i přes rozvoj nových odvětví, město stále disponuje základnou tradičních odvětví (ocel a chemie). Také proto lze nalézt řadu paralel například s Ostravou, což z Lince dělá cenný zdroj inspirace (nikoliv imitace) pro rozvoj měst Moravskoslezského kraje.

Druhým městem, které studenti v rámci exkurze navštívili, byl Wels s přibližně 60 000 obyvateli. Toto středně velké město, které zaznamenává dlouhodobý populační růst se řadí k hlavním veletržním centrům v Rakousku, důvod návštěvy byl nicméně jiný.

Město Wels totiž jako první město v Rakousku implementovalo model takzvaného city managementu. Reagovalo tak na výstavbu velkých obchodních center na okraji města, což vedlo k úpadku maloobchodu a služeb v městském centru. Studenti se prostřednictvím terénního šetření přesvědčili, že realizovaná opatření se pozitivně promítla do kvality a atraktivity sortimentního mixu. Nástroje a opatření realizovaná ve Welsu mohou být zdrojem inspirace například pro města jako Opava či Frýdek-Místek, kde se městská centra potýkají s analogickými problémy, avšak prozatím bez adekvátní institucionální reakce.