Uvnitř sebe jsem sváděla boj. Od dětství asi do sedmnácti jsem se snažila být šedá myška. Vybrala jsem si namísto střední umělecké školy veřejnoprávní akademii a snažila se, pokud možno, příliš nevyčnívat. Ale pak jsem se své touze kreslit více poddala, dala průchod své extrovertnější stránce a začala dělat komiksovou tvorbu – dokonce jsem již v 17letech měla v našem malém městečku výstavy. Na mém cíli nejít v dědově stopách se však nic neměnilo, a tak jsem se místo odchodu na vysokou školu přestěhovala v devatenácti letech do Prahy a začala pracovat, abych žila ten „normální život“.

Praha mi vůbec nesedla. Bylo to pro mě stresové prostředí, kamarádi zůstali doma, znala jsem tam jen partnera a lidi z práce. Do toho všeho prodělal táta mrtvici. Začala jsem být unavená a vyhýbavá vůči lidem. Některé dny jsem celé proležela v posteli, nedokázala jsem se odhodlat vyjít ven z pokoje. Tyhle projevy jsem si obhajovala tím, že je to normální součástí „dospělosti”. Začala jsem přeci pracovat, to je běžné, že je pak člověk unavený. K dospělosti přeci patří tato stagnace, kdy se člověk vykašle na to, co chce dělat se životem.

Pamatuji si, že jsme byli jednou s přítelem u kamarádů, kteří tam měli marihuanu. Dříve jsem se jí vyhýbala, protože jsem se bála té „třinácté komnaty umělců“ a měla jsem tehdy asi nějaký šestý smysl, protože když jsem si zakouřila a stála na malém balkonku s výhledem, pocítila jsem najednou, že nemá přijít žádný zítřek. Na ničem již nezáleží. Je to má první vzpomínka, kterou bych klasifikovala jako čirou depresi. Dívám se svrchu na město a najednou se úplně sesypu, brečím a mám pocit, že jsem na konci. Že zítřky jsou zbytečné. Celý život jsem promrhala. Najednou nevidím způsob, jak pokračovat dál. Mám chuť umřít. Život už se nedá vrátit zpátky. Vše je ztraceno.

Právě jste dočetli úryvek z článku redaktorky Hany Peigerové s názvem Můj největší cíl je, abych zůstala ve funkčním stavu. Text vyšel v posledním vydání časopisu Semestr psychologie, nazvaném Spektrum psychologické pomoci, který píší studenti a absolventi katedry psychologie. Nejen tento článek v kompletní podobě, ale také celý časopis si můžete přečíst na tomto odkaze, online naleznete i minulá vydání. 

Na další číslo časopisu Semestr psychologie se můžete těšit na konci listopadu.

Pokud nechcete, aby vám unikly jakékoliv novinky spojené s tímto časopisem, odebírejte jej na sociálních sítích – na Facebooku a na Instagramu!