Mambo (ahoj ve svahilštině)! Jmenuji se David, jsem studentem postgraduálního studia Klinické neurovědy na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a rád bych vám přiblížil své zážitky a zkušenosti z mé dobrovolnické stáže na klinice v Keni, umožněné univerzitou a Centrem Narovinu.

Když jsem objevil možnost vycestovat na dobrovolnickou stáž do Afriky v rámci svého studia na univerzitě, neváhal jsem ani chvíli. Z nabízených možností mě nejvíce oslovil projekt na Rusinga Island v Keni, kde bych se mohl realizovat nejen v práci s dětmi, ale zejména v pomoci na místní klinice. Po úspěšném výběrovém řízení jsem se mohl začít věnovat dlouhé přípravě na pobyt a druhý týden v listopadu jsem se konečně mohl vydat na měsíční stáž do Keni.

V sobotu, ihned po příjezdu, jsem byl obklopen dětmi ze sirotčince, které mi ukázaly celé komunitní centrum od hřiště přes třídy a ubytování dětí až po farmu s chovnými rybníky u jezera. Mohl jsem poznat personál kuchyně, který připravoval jídlo ve velkých hrncích na otevřeném ohni, potkal jsem pracovníky sirotčince včetně madam Desline, která se jakožto vedoucí sirotčince stará o více než 80 dětí, a hned jsem se zapojil do přípravy večeře, která následovala. Během zbytku víkendu jsme společně s dětmi ze sirotčince a s madam Desline navštívili místní kostel, kde děti také vystoupily s připraveným tancem, a trávili jsme čas společnými hrami, kreslením a sportováním.

Přišlo pondělí, první den na klinice. Konečně jsem se mohl seznámit s vedoucím lékařem kliniky – Emanuelem Sossim, který si mě ihned vzal pod svá křídla, ukázal mi celou kliniku, představil všechny pracovníky a při vyšetřování prvních pacientů mi trpělivě vysvětloval proces vyšetření a následné léčby. Nebyl čas na trému nebo pomalé rozkoukávání se, hned jsem se vrhl do víru života na klinice, veden radami Sossiho a Dana, vedoucího laboratoře. Po několika dnech jsem si byl jistější v odebírání anamnézy, provádění základních testů, předepisování a dávkování léčiv a v ošetření pacienta, takže jsem mohl pracovat samostatněji. Děti ze sirotčince mě naučily základní fráze ve svahilštině a v místním jazyce luo, které jsem v komunikaci s pacienty mohl používat, což jim vždy vykouzlilo úsměv na rtech a spolupráce s nimi byla jednodušší.

Před mým odjezdem do Keni jsem již měl zkušenosti z nemocnic v Česku, takže pro mě nebylo všechno nové, ale nemohl jsem se nijak připravit na lokální nemoci a problémy. Vzhledem k tomu, že během mého pobytu začalo období krátkých dešťů, začali se množit komáři, což jsme mohli každodenně sledovat na klinice na velkém nárůstu pozitivně testovaných pacientů na malárii, častokrát ve velmi těžkém stavu. Jejich diagnostika a léčba byla pro mě nejčastějším úkonem na klinice, stejně jako diagnostika a léčba pacientů infikovaných parazity v čele se střevní schistosomózou a dětí se svrabem. Z onemocnění, která nejsou v Česku častá, jsem se zde setkal zejména s mnoha pacienty s HIV, se srpkovitou anémií a u dětí s plísňovou infekcí hlavy. V rámci léčby pacientů v akutním stavu jsem na klinice mohl zúročit své zkušenosti s kanylací pacientů, mohl jsem si vyzkoušet šití ran, malé chirurgické zákroky, ale také rentgen našeho pacienta v nedaleké nemocnici s rentgenem nebo drenáž tekutinové kolekce břicha starého pacienta v jeho domově.

Se skvělým personálem na klinice jsme se rychle stali přáteli a měl jsem možnost spolupracovat s každým na klinice. S Mama Chepi, recepční, jsem odebíral vitální funkce nově příchozím pacientům, se Sossim jsem každodenně vyšetřoval a léčil pacienty, s Danem jsem prováděl rychlotesty a mikroskopická vyšetření krve nebo stolice, se Zacem a Judith jsem se v rámci pravidelných vyšetření staral o těhotné ženy a očkoval jsem malé děti, s Peterem a Lindou jsme se starali o prohlídky a medikaci pacientů s HIV, se Shillou jsme sterilizovali použité instrumentárium a ve volných chvílích nám všem na klinice zpestřovala život jednoletá Hazel, dcera Millicent, sestry monitorující pacienty s tuberkulózou.

Nejkrásnějším momentem pro mě byla předposlední noc mého pobytu, kdy jsem se dočkal porodu. Viděl jsem, jaká je to pro matku velká dřina a bolest, i když se jednalo již o její páté dítě, mohl jsem při porodu pomáhat sestře na službě Phoebe při všech úkonech, dokonce přestřihnout pupeční šňůru a sladkou odměnou nám všem byl pláč zdravě narozeného chlapečka.

Díky kolegům z nemocnice ve Frýdku-Místku jsem mohl přivézt nové kovové nástroje, které na klinice mnohdy chyběly, a se Shillou jsme mohli obrázky, dekoracemi a fotkami zkrášlit čekací prostory na klinice a také u lůžek nejmladších pacientů. Věřím, že i v budoucnu budu moct klinice pomoct, zejména sbírkou chybějících nástrojů, přístrojů a dalších nemocničních materiálů z českých nemocnic.

Celý měsíc práce na klinice pro mě byl velmi obohacující. Seznámil jsem se s místní kulturou a mentalitou pacientů, setkal jsem se s mnoha nemocemi, které v Evropě nemáme, a mohl jsem si vyzkoušet mnoho úkonů, ke kterým se v Česku nikdy nedostanu. Nabyté vědomosti a dovednosti pro mě budou užitečné i v budoucnu a cenná jsou zejména přátelství s místními kolegy.

Kromě kliniky jsem odpoledne a večery trávil s dětmi ze sirotčince, základní školy a později také se studenty střední školy. Vzhledem k tomu, že šesťáci a osmáci měli před závěrečnými zkouškami, tak náš čas nebyl naplněn pouze hrami, sportem a kreativními aktivitami, ale také společným učením po večerech. Skamarádil jsem se nejen se zaměstnanci kliniky, kdy jsme se Sossim, Zacem a Danem trávili společně čas také po práci a na výletech, ale také s učiteli ze základní školy v čele s panem ředitelem a jeho zástupkyní madam Violet na společných obědech, s madam Desline v kostele a na procházkách s dětmi ze sirotčince, a zejména s učiteli ze střední školy – s Derickem, Dicksonem a Leonardem, se kterými jsme prozkoumali krásy celého ostrova a absolvovali jsme také výlet na kajacích nebo lodí po Viktoriině jezeře a sousedních ostrovech.

Po těžkém loučení s Ostrovem Naděje jsem měl možnost prozkoumat více míst v Keni – zažít krásy pobřeží Indického oceánu na vyhlášených plážích Diani, prozkoumat krásné přístavní velkoměsto Mombasa, poznat po čajových plantážích také plantáže kávové, vidět mnoho zvířat v nádherné národní rezervaci Masai Mara a také prozkoumat hlavní město Nairobi. Za skvělé zážitky, mnoha nová přátelství a zejména velmi dobrou životní zkušenost chci velice poděkovat Ostravské univerzitě a Centru Narovinu.

____________

Za text velmi děkujeme Davidu Pakizerovi z Lékařské fakulty a pokud vás zajímá dobrovolnická činnost a program OU Aid, máte poslední možnost v aktuální výzvě do 16. ledna 2023, 12:00 podat přihlášku a vyjet. Více informací o programu OU Aid lze najít na Portále v sekci Pro Studenty v pravém sloupci.