Medaile MŠMT pro dr. Tomáše Boudu

Autor: , 12. 4. 2018

PaedDr. Tomáš Bouda, ředitel Centra dalšího vzdělávání PdF OU, byl při příležitosti Dne učitelů vyznamenán udělením Medaile MŠMT za vynikající pedagogickou činnost.


PaedDr. Tomáš Bouda, ředitel Centra dalšího vzdělávání PdF OU, byl při příležitosti Dne učitelů vyznamenán udělením Medaile MŠMT za vynikající pedagogickou činnost. Tyto medaile, které jsou nejvyšším oceněním v oblasti školství za významné pedagogické, výchovné, vědecké nebo umělecké práce a dlouhodobého a vynikajícího působení v tomto resortu, byly 28. března ve Valdštejnském paláci uděleny 40 vynikajícím pedagožkám a pedagogům.

Panu doktorovi srdečně blahopřejeme. A jak on sám toto vyznamenání komentuje?

Co v mé 45 leté cestě školstvím zvýraznit? Učitelství má v naší rodině dlouhou tradici. Dědeček byl řídícím učitelem na malotřídce přes 40 let, učitelkami byly mé tety, sestra, je dcera, ba i manželka (ale to nevadí, jak říkal můj oblíbený spisovatel Ludvík Vaculík). Tomu nelze uniknout, ale vzdoroval jsem studiem na střední průmyslové škole automobilové dopravy. Úspěšně jsem ji absolvoval, nastoupil do praxe, v níž mě však stále častěji napadala otázka: Co tady vlastně dělám? Osud je osud, zamířil jsem na Pedagogickou fakultu UP do Olomouce studovat učitelství českého jazyka a dějepisu. V r. 1969 ještě nebyl můj živnostenský původ překážkou. Myslím, že pro mou povahu je typické hledání, objevování a při práci s dětmi a pro děti nikdy nemůžete být spokojený s dosaženou úrovní vzdělávání. Měl jsem štěstí, že na počátku mé učitelské praxe ve Spálově a hlavně ve Fulneku, městě J. A. Komenského, jsem pro rozvíjení své zvídavosti získal příznivé prostředí – ředitele i kolegy. Málokdo si dnes ještě vzpomene, že v druhé polovině 70. let probíhala rozsáhlá reforma vzdělávání, tzv. Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy. Vycházela (nepřiznaně) z paradigmat pokrokových reforem školství probíhajících od 60. let ve vyspělých státech a byla státem velkoryse podporována. Totalitním zideologizováním, protichůdnými východisky i sešněrováním nemohla dopadnout dobře, ale hledal jsem a zkoušel, pak i na středním odborném učilišti v Odrách, při rozšiřování kvalifikace na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, při rigorózních zkouškách v r. 1987, kdy už i u nás vycházela zajímavá literatura o dění ve světovém školství. Snad proto jsem nebyl úplně zaskočen, když jsem v březnu 1990 z pozice řadového učitele ze dne na den (po předcházejícím konkurzním řízení) dostal na starost školství v okrese Nový Jičín. Nebyl jsem tak troufalý, ale výzvě: „Když jsi pořád kritizoval, tak nyní buduj“, se těžko odolávalo. Našel jsem výborné spolupracovníky, tvořivé hledače, lektoři z celé republiky k nám postupně jezdívali rádi vzdělávat pedagogy, protože je nacházeli nadprůměrně připravené a motivované, platově si pedagogové v republikovém srovnávání polepšili, byl jsem přizváván ministerstvem školství do poradních sborů a jako jeden z mála jsem ve funkci vydržel až do rozpuštění školských úřadů v r. 2000 (ale byl to občas boj, když každá vítězná strana po volbách chtěla obsazovat posty svými lidmi).

Zkušenosti jsem se snažil uplatnit i jako vedoucí nově vytvářeného Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Po šesti letech jsem konsolidovaný post opustil. Po 17 letech ve stále proměňované správě školství a její politizaci (rád bych uvedl neutrální termín decentralizaci, ale k tomuto komplexnímu pojmu jsme ještě nedorazili) jsem se cítil unavený a potřeboval jsem blíže k procesu vzdělávání. Nikdy jsem se mu úplně nevzdálil, zpočátku výukou několika hodin ČJ na střední škole, od r. 1993 vzděláváním budoucích ředitelů a učitelů v Centru dalšího vzdělávání při PdF OU. S doc. Mrhačem, ředitelem CDV, jsem spolupracoval rád; vytvářel prostor pro pružné a tvořivé reakce na potřeby regionálního školství. Měl jsem tedy kam jít, ale nejdříve, abych si odpočinul i od dojíždění, jsem zamířil mezi inovátory na Krajské středisko vzdělávání a informační centrum do Nového Jičína,  připravovat projekty na DVPP. Opět tvořivé prostředí (omezované byrokratizací operačních programů – českou, ne unijní) a vnímaví pedagogové. Vzpomínám např. na projekt Efektivní management škol s výjezdy do Finska, Anglie a Skotska, s mnoha diskusními aktivitami, který byl velmi příznivě přijat. S projekty jsem přicházel i do CDV (Zvyšování manažerských dovedností vedoucích pracovníků ZŠ a SŠ v Moravskoslezském kraji, Učící se škola), jehož jsem se stal v r. 2010 ředitelem. Vymýšlíme nové programy, inovujeme starší, zavedli jsme Univerzitu třetího věku. Mé vlastní zkušenosti z mnoha rolí ve školském systému, blízké potkávání s klíčovými resortními i politickými pozicemi (ministři a jejich náměstci, hejtmani, poslanci a senátoři – občas jsem jim i radil, ale vzhledem k neutěšenému stavu školství raději nebudu konkrétní),  studium manažerských teorií a neustálé sledování stavu všech oblastí školského systému mě přivedlo k důkladnému poznání vzdělávací politiky, kterou v různých programech (pod různými názvy) v počátečním i dalším vzdělávání pedagogů rád učím a komentuji v relevantních tiskovinách.

 

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT

Medaile MŠMT