„Kyberšikana je palčivý problém dnešní doby“

Autor: Petra Filipová , 1. 2. 2016

Mgr. Lukáš Látal je bývalý student Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, který je zároveň zakládajícím členem spolku Nebuď oběť. Stojí také za sympoziem Nebezpečí virtuální sítě, které se na půdě univerzity konalo v listopadu.


Bývalý student Ostravské univerzity Lukáš Látal je zakládajícím členem spolku Nebuď oběť, který se zabývá kyberšikanou. Ta je podle něj nebezpečnější než klasická šikana - oběť totiž nikde není v bezpečí...

Přiblížil byste čtenářům Vaši funkci?

Jsem bývalý student Ostravské univerzity, vystudovaný pedagog a především zakládající člen a nyní již školený a certifikovaný lektor a garant spolku Nebuď oběť.

Jak funguje spolek Nebuď oběť?

Organizace funguje už šestým rokem v Moravskoslezském kraji a zabývá se osvětou žáků a také učitelů, rodičů či sociálních pracovníků v problematice kyberšikany a dalších rizik internetu. Snažíme se dotyčné vzdělávat nejen na školách, ale třeba i v místech, jako jsou tábory nebo lyžařské výcviky. Zabýváme se i sextingem, stalkingem nebo hoaxy. Všechna témata spojená s novými komunikačními technologiemi se pak snažíme dostat k cílové skupině, kterou jsou žáci základních a středních škol. Všechny aktivity poskytujeme převážně zdarma díky získaným dotacím od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví, Moravskoslezského kraje, ale i soukromých subjektů jako je například ČSOB.

Je kyberšikana skutečně velký problém?

Kyberšikana je díky dostupnosti moderních technologií opravdu palčivým problémem. Dnes je velmi snadné založit si falešný profil na Facebooku a skrze něj šikanovat svou oběť, stejně tak jako pomocí Ask.fm a SIM karty, kterou si můžete koupit s kreditem a neustále ji měnit. Podle výzkumu olomouckého E-bezpečí z roku 2013 se s kyberšikanou setkalo přibližně 57 procent žáků a studentů do 17 let, což je docela velké číslo. Problémem je nicméně také celková kultivovanost diskuzí na internetu, nepotkáte se s rozborem článku, ale s nadávkami na oponenty. Bohužel většina diskutujících bere takovou komunikaci za normální, pramení z toho také časté podceňování kyberšikany u rodičů i na školách.

Jaké jsou nejčastější formy kyberšikany?

Urážky v diskuzních fórech a na sociálních sítích, kde se také často zakládají zesměšňující skupiny, vytváří se blogy, které se tváří, jako že je vytvořila sama oběť, přičemž ji svým obsahem poškozuje. Mobilní telefon je možné zneužít k neustálému prozvánění, psaní hanlivých SMS, ale i natáčení oběti v nějaké ponižující situaci jako fyzické napadení, klasická šikana atd. Moderní technologie jdou nicméně neustále dopředu a jejich možnosti mladí dokážou flexibilně zneužít. Velkou roli sehrává také pocit domnělé anonymity.

Jaký je dopad na šikanovaného v porovnání s „klasickou“ šikanou?

Kyberšikana mívá silnější účinek, a tím pádem může mít i horší následky, a to z několika důvodů. Klasická šikana je omezená místem pobytu (nejčastěji školní třída) a časem v něm stráveným, oběť si trauma sice odnáší s sebou, ale v prostředí domova se cítí v bezpečí. Kyberšikana žádné hranice nezná, prozvánění, pronásledování na sociální síti probíhá kontinuálně, o víkendu, o Vánocích a podobně. Počet agresorů a lidí, kteří o ponížení obětí ví, je u klasické šikany také omezený, ale pokud někdo natočí zesměšňující video a umístí jej na Facebook, dozví se o něm velké množství uživatelů a s přibývajícími lajky, posměšnými komentáři a sdílením na další profily rostou řady agresorů.

Jaká je hranice rozpoznatelnosti, tedy co je šikana, a co už není?

V reálném světě je to složité. Oběť tomu mnohdy nahrává, když se zprvu záměrně nechává vyprovokovat, což se později vymyká kontrole. Někdy je také složité rozlišit, kdo je agresorem a kdo obětí, nebo co je škádlení a co je šikana. Nejčastěji ji definujeme jako dlouhodobé, záměrné ponižování, kdy má agresor či skupina nad obětí navrch.

Pojďme se bavit o proběhlém sympoziu. Kdo se ho účastnil?

Byli to přednášející z řad státní i městské policie, preventisté kriminality či zástupci firem Seznam.cz a Google.cz, dále pedagogové a studenti Ostravské univerzity, konkrétně doc. Maria Vašutová a dr. Viktória Kopuničová, a především samotní žáci a studenti všech stupňů vzdělávání. Celkem přišlo asi devadesát hostů.

V čem je sympozium specifické?

Sympozium má v republice to unikum, že zde žáci vystupují na stejném pódiu jako odborníci, mohou se s nimi o problematice bavit o přestávce, zajímat se o ni hlouběji a pomáhat nám tak v našich aktivitách a posléze se stát našim lektorem, nebo zkrátka člověkem, kterému není lhostejná internetová bezpečnost.

Jde o první spolupráci s Ostravskou univerzitou?

Ano, jde o první spojení s univerzitní půdou, konkrétně s Pedagogickou fakultou Ostravské univerzity, což je podnětné pro její studenty jako pro budoucí učitele. Ti by měli vědět, jak čelit nejen „klasické“ šikaně, ale i kyberšikaně. Spojení s univerzitou je přirozený vývoj a další uskutečněná možnost, kam činnost spolku dál posunout. Už nyní plánujeme další ročník, takže věřím, že bude probíhat opět ve spolupráci s Ostravskou univerzitou a její studenti budou mít možnost nejen poslechu zajímavých příspěvků, ale také vystoupení se svými výsledky diplomové práce na téma rizika internetu.