Jazyky a kritické myšlení jsou základ

Autor: , 16. 5. 2019

Radim Dvořák vystudoval angličtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Díky znalosti jazyků se mu nabízelo několik možností, kudy se bude ubírat jeho kariéra.


Radim Dvořák - vedoucí politického oddělení a zástupce vedoucího Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Absolvent FF OU.

Zvolil si práci pro Evropskou unii. Pro něj samotného je to i po dvanácti letech stále práce snů.

Získat práci ve strukturách Evropské unie je poměrně složitý proces. Co vám nejvíce pomohlo projít náročným sítem výběrového řízení do EU?

Já jsem se na to nejméně dva roky připravoval. Na internetu byly už tehdy dostupné ukázky výběrových testů, které jsem dělal pořád dokola, z Bruselu jsem si nechal poslat i nějaké knihy, které se specializovaly na tyto testy, taky jsem si nastudoval abecedu evropského práva. To všechno jsem se naučil a do kvantity bych to přirovnal k závěrečným státnicím. Při pohovorech a ústním zkoušení je podle mého názoru hlavní devízou určitá osobní integrita, nebát se mluvit cizím jazykem, přičemž důležitější je obsah než forma. Schopnost domluvit se cizím jazykem je určitě tou nejzákladnější kompetencí; dále nebýt nervózní, být dostatečně sebevědomý a osvojit si i základy nonverbální komunikace.

To vypadá jako byste měl od začátku jasnou představu o své budoucnosti?

Když jsem se po třech letech v roce 2003 vrátil z Číny, de facto jako vystudovaný jazykář, měl jsem několik možností. Buď jít do soukromé sféry a překládat nebo jít učit jazyky. Tehdy jsem dostal také nabídku z katedry romanistiky OU na pozici odborného asistenta za 6000 korun měsíčně, což bylo i na tehdejší poměry opravdu málo. S díky jsem odmítl a věnoval se překladům pro různé překladatelské agentury, posléze jsem i jednu založil, věnoval se soudním překladům, později jsem si na právnické fakultě dodělal právnické minimum. Ale pokud v České republice pracujete jako překladatel na „plný úvazek“, za nějakou dobu se dostanete na jakýsi pomyslný strop a není kam dál se posunout. Tehdy jsem zjistil, že absolutně nejlepší překladatelská agentura, i co se výdělku týče, je vlastně Evropská unie. Po čtyřech letech v České republice jsem nakonec odjel do Bruselu a strávil tam 12 let na různých postech, tedy nejen jako překladatel.

Ale vraťme se na začátek. Proč jste si zvolil studium angličtiny a španělštiny, přestože máte vystudované gymnázium zaměřené na přírodní vědy?

Byl jsem v matematické třídě, účastnil jsem se chemických olympiád a angličtinu i španělštinu jsem na gymplu studoval taky. Přijímačky jsem dělal do Prahy na ekonomku a na a na Chemicko-technologickou fakultu. Jazyky pro mě byly taková nouzovka. Tou dobou jsem se zrovna nacházel v období vzdoru proti rodičům, kdy jsem chtěl být od nich co nejdál, tak jsem jen tak z legrace zkusil přijímačky do Ostravy na Filozofickou fakultu, což jsem bral jako lehký úlet. Jenomže zatímco v Praze byli na přijímačkách samí brýlatí kluci v oblecích, tak v Ostravě byly samé příjemně a nezávisle vypadající holky, takže má volba byla ve výsledku velmi prozaická. A jelikož jsem byl v testech na španělštině první a na angličtině třetí, tak jsem nakonec šel do Ostravy.

Šel byste dneska stejnou cestou?

Určitě. Já chtěl na té chemicko-technologické studovat pivovarnictví, lihovarnictví a stejně jsem se k tomu tak trochu vrátil, protože dnes vařím už šestým rokem vlastní pivo doma a mám to jako koníček a nakonec k tomu ani nepotřebuji školu.

Co vás na vaši práci nejvíce baví a naplňuje?

Teď aktuálně mě nejvíce baví ta variabilita, kterou EU umožňuje. Když pracujete na politickém oddělení, setkáváte se denně s představiteli různých států, s prezidenty, předsedy vlády, s ministry, s nejvyššími úředníky i s kolegy z dalších struktur EU. Má práce znamená také setkávání s médii, novináři, vedle dalších kolegů jsem v zásadě něco jako mluvčí či styčný důstojník Evropské komise v dané zemi. Setkáváte se zajímavými lidmi. Zpracovávám diplomatické depeše a analýzy o dění v dané zemi, přijímám návštěvy nejvyšších unijních představitelů, setkávám se s komisaři, kterým zajišťujeme servis. Je to opravdu pestré, kdy každý den děláme něco jiného. Na druhou stranu je to časově náročné, zpracovávám obrovské počty emailů, mám mnoho meetingů denně a občas vás přepadne televize, kdy musíte velmi citlivě zvažovat, co můžete říct a co ne, neboť vyjádření Evropské komise mají zásadní vnitrostátní politický dosah.

Pro někoho to může znít jako práce snů.

Ano, pro mě to tak je a myslím, že pro řadu kolegů taky. Člověk si obecně v rámci struktur EU může vybrat, kde chce pracovat, čím se chce zabývat. Zaměstnanci dostávají velmi kvalitní školení v oblasti ekonomiky, práva, jazyků, mohou kariérně růst, měnit pozice, velmi častá je práce z domu a ohodnocení je motivující.

Jak by podle vás měla vypadat výuka studentů v 21. století, aby byli co nejlépe připraveni na praxi?

Mám takovou příhodu, kterou často opakuji, když přijde na tohle téma řeč. Mám kamaráda Angličana, který ale umí výborně česky a společně jsme byli na cestě po Jižní Americe. S dalšími kamarády Čechy jsme se jednoho večera dostali k tématu bachor, čepec, kniha a sléz. Snad každý Čech ví, o čem mluvím. Náš anglický kamarád nám v daný okamžik vůbec nerozuměl, netušil, o čem se bavíme. Tak jsme mu vysvětlili, že to jsou čtyři žaludky krávy a on absolutně nechápal, k čemu nám ta znalost je. Byl naprosto překvapený, že tohle ví v České republice snad každý žák základní školy. Ptal se, na co to vlastně potřebujeme? Tak jsem se zamyslel, zda jsem tuto znalost na něco ve svém životě využil a došel jsem k závěru, že ne. Je to lapidárně a trochu s nadsázkou řečeno příklad znalosti, která zaměstnává mozkové závity namísto mnohem využitelnějších faktů či dovedností. Podle mě je hlavním úkolem nejen vysokých škol naučit především kriticky myslet.

V důsledku ale ani vysoká škola prostě nestačí. Je to dobrý odrazový můstek, kde by se měl člověk naučit především kritickému myšlení, ale měl by postupně zvládat efektivně a úsporně prezentovat své názory, tříbit své myšlení v polemických debatách, odhalovat a srozumitelně definovat hlavní problémy nějakého tématu a umět je sebevědomě přednést, aby to bylo uvěřitelné. Zbytek člověka naučí až praxe. Univerzita a znalost jazyků je však určitě základ.

 

Radim Dvořák je absolventem Filozofické fakulty Ostravské univerzity, kde vystudoval angličtinu a španělštinu. Dnes pracuje na pozici vedoucího politického oddělení a zástupce vedoucího Zastoupení Evropské komise na Slovensku.

Po úspěšném ukončení studia na Ostravské univerzitě v roce 2000 odcestoval na tři roky do Číny, kde na všech stupních státních škol vyučoval angličtinu. Po návratu v roce 2003 založil překladatelskou agenturu a věnoval se překladům a tlumočení z několika jazyků. Orientoval se především na technické překlady a překlady právních norem, posléze získal také osvědčení pro soudní tlumočení. V roce 2007 nastoupil do institucí Evropské unie. Po dvanácti letech strávených v Bruselu se na začátku roku 2019 usadil v Bratislavě. Vedle češtiny hovoří dalšími pěti jazyky – anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky a čínsky. Je ženatý a má tři děti.