6 min. 
Na Ostravskou univerzitu přijíždí za studiem stále více zahraničních studentů, někteří jen na semestr či dva, jiní u nás absolvují celý studijní program. „Chtějí zkusit něco nového a poznat jinou zemi nebo přímo světadíl, věnovat se oborům, které nesou na naší univerzitě, v Česku nebo obecně v Evropě značku kvality. Někteří se rozhodují pro českou univerzitu, aby peníze ušetřili, a mnozí naopak šetří, aby si u nás mohli dovolit studovat,“ uvedla prorektorka pro mezinárodní vztahy Renáta Tomášková.
V sérii krátkých rozhovorů bychom vám chtěli představit ty, pro které byla cesta za studiem na Ostravské univerzitě cestou do bezpečí, a studium v Česku prožívají jako splněný sen. „Vyprávění běloruských studentů nepředstaví jen je samotné, ale dovídáme se z něj mnohé o Ostravské i o Česku: jak jsme si podobní a v jak rozdílných podmínkách kousek od sebe žijeme a že to, co považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé není,“ dodala Tomášková.
Ve čtvrtém dílu ze série rozhovorů jsme si povídali se studentem Vadimem.
Proč jsi přijel studovat do České republiky? A proč sis vybral právě Ostravu?
Z několika důvodů… V Bělorusku není vzdělání na tak vysoké úrovni, jako v evropských zemích. Všichni mladí lidé z Běloruska sní o tom, že jednou vyjedou studovat právě do Evropy. Do České republiky jsem odjel i z osobních důvodů – moje rodina se ocitla v nelehké situaci a Ostravská univerzita byla jedna z mála institucí, která nabízela stipendium potřebné na pokrytí všech nezbytných nákladů pro zdejší pobyt. Dalším důvodem bylo, že mi Česká republika byla už dlouho sympatická, líbila se mi zdejší architektura a menší města. V Ostravě se mi líbí, protože je to právě takové menší město (v Minsku žijí 2 miliony obyvatel, pozn. red.). Zkrátka Češi jsou mí blízcí – jsou to také Slované, stejně jako Bělorusové.
Jaký dojem na tebe udělala Ostrava a Ostraváci? Bylo něco, co Tě opravdu překvapilo?
Nemyslím si, že by mě zde něco překvapilo, lidé se velmi podobají Bělorusům, jen mluví jiným jazykem. Co na mě ale udělalo dojem, byla vaše vánoční tradice s kaprem ve vaně. Udivilo mě, že ho v ní držíte 2 – 3 dny a pak ho zabijete a sníte na štědrovečerní večeři.
Vnímáš nějaký rozdíl mezi vzděláním v Bělorusku a v Česku?
Ano, velký. Například to, že váš systém vzdělávání je jiný než u nás – spolu se střední školou studujete 13 let, my pouze 11. V Bělorusku v prvním ročníku na univerzitě zběžně projdeme to, co vy ve dvou letech na konci střední školy. Uvědomuji si své rezervy a snažím se vás dohnat. Také kvalita našeho vzdělávání je špatná, protože se do dnešní doby zachoval tamější zastaralý sovětský systém.
Po čem se ti stýská nejvíce?
Určitě po rodině, ale asi ne tak moc, jako se stýská druhým. Já byl totiž připraven, že odjedu. Taky se mi moc stýská po pelmeních (tradiční ruské jídlo, pozn. red). Tady se prodávají, ale s našimi se nedají vůbec srovnat.
Jaký by teď byl tvůj život, kdybys nedostal stipendium od Ostravské univerzity? Co bys dělal?
Pravděpodobně bych nemohl odjet z Běloruska, musel bych hned nastoupit do armády. Naše rodina byla již dlouhou dobu v hledáčku vojenské správy a policie. Po vojně bych už nemohl začít studovat na univerzitě, začal bych pracovat v továrně a uživil se jen tak tak. Platy a důchody jsou u nás totiž velmi nízké, lidem vystačí peníze pouze na jídlo, a to ještě ne všichni mají takové štěstí.
Jaké jsou tvé sny a plány do budoucna?
Ze začátku jsem chtěl studovat ekonomii, ale ta na výběr nebyla, tak jsem začal studovat matematiku. Po dostudování plánuji přejít na ekonomii a více se na ni zaměřit. Nejvíce toužím žít v demokratické zemi, mít možnost si dobře vydělat a být nezávislým.
Vadimova babička Valentina: pravá ruka vedoucí opozice
Požádali jsme Vadima, zda by nám řekl více o své rodině, obzvláště o své babičce Valentině, která je pravou rukou vedoucí opozice Svjatlany Cichanouské. Vadim neváhal a obrátil se s prosbou přímo na babičku. Zde alespoň krátký vhled do života neobyčejné a statečné ženy, která pro nás pro všechny může být velkou inspirací.
V 70. letech vystudovala aplikovanou matematiku a dál se živila jako programátorka v podnicích radioelektronického průmyslu. Osm let předsedala běloruské straně žen „Надзея“ (Nadzeja – politická strana bojující za práva žen) a měla možnost účastnit se mnohých vědeckých konferencí, seminářů a zasedání mezinárodních organizací (jako jsou OBSE, MOP, Rada Evropy, NATO, a podobně). Byla také jedním z organizátorů protestního městečka, které vzniklo na náměstí v centru Minska jako vyjádření nesouhlasu s prezidentskými volbami. Po násilném rozehnání tohoto tábora byla Valentina vsazena do vězení na 15 dní.
Toužebně vyhlížíme den, kdy se všichni Bělorusové budou moci vrátit do svobodného Běloruska.
Vadimova babička Valentina
Od roku 2001 předsedá všem výborům, které podporují opoziční kandidáty na prezidenta, a rovněž je již 15 let manažerkou projektu Rady Evropy pro Bělorusko, což je projekt, který podporuje běloruské vedoucí a aktivisty.
V roce 2020 se Valentina stala zmocněnkyní kandidátky na prezidenta Svjatlany Cichanouské, což vedlo k tomu, že prohledali nejen její byt, ale i byt jejího syna, Vadimova otce. Ten byl zatčen, stejně jako tisíce dalších aktivistů v zemi, a obviněn z účasti na podpoře demokratického kandidáta. Později vyšlo při výslechu najevo, že jeho matku už dlouho odposlouchávali a sledovali. Valentina z Běloruska uprchla, stejně tak Vadimův otec s rodinou.
Valentina se nyní nachází v Litvě a jak sama říká: „Toužebně vyhlížíme den, kdy se všichni Bělorusové budou moci vrátit do svobodného Běloruska“.
