4 min. 
Na Ostravskou univerzitu přijíždí za studiem stále více zahraničních studentů, někteří jen na semestr či dva, jiní u nás absolvují celý studijní program. „Chtějí zkusit něco nového a poznat jinou zemi nebo přímo světadíl, věnovat se oborům, které nesou na naší univerzitě, v Česku nebo obecně v Evropě značku kvality. Někteří se rozhodují pro českou univerzitu, aby peníze ušetřili, a mnozí naopak šetří, aby si u nás mohli dovolit studovat,“ uvedla prorektorka pro mezinárodní vztahy Renáta Tomášková.
V sérii krátkých rozhovorů bychom vám chtěli představit ty, pro které byla cesta za studiem na Ostravské univerzitě cestou do bezpečí a studium v Česku prožívají jako splněný sen. „Vyprávění běloruských studentů nepředstaví jen je samotné, ale dovídáme se z něj mnohé o Ostravské i o Česku: jak jsme si podobní a v jak rozdílných podmínkách kousek od sebe žijeme a že to, co považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé není,“ dodala Tomášková.
V prvním dílu ze série rozhovorů jsme si povídali se studentkou Káťou.
Proč sis vybrala Českou republiku ke studiu, konkrétně Ostravu?
Rozhodovala jsem se mezi dvěma univerzitami – Ostravskou a Západočeskou v Plzni. Ostravu jsem si vybrala z několika důvodů: Zaprvé tady studuje můj přítel, nechtěli jsme samozřejmě žít v různých městech, navíc každý na druhé straně republiky. A zadruhé, stipendium mělo v rozhodování také velkou váhu. Navíc mě přesvědčila Ostrava v tom, že je to klidné a levné město – což je teď to, co potřebuji.
Jak na tebe zapůsobila Ostrava a Ostraváci?
Ostrava na mě zapůsobila dobře, jako tiché a klidné místo, kde se cítím bezpečně. Ulice jsou velmi čisté, zejména v porovnání s hlavním městem. Místní obyvatelé mi připadají stejní jako všude, obyčejní lidé zaneprázdněni svými životy. Možná nejsou příliš přívětiví, ale zatím jsem to nikdy nevnímala jako problém… Dokonce mi to nějakým způsobem připomíná Minsk. Co se týče zvyků, překvapilo mě množství silvestrovských ohňostrojů. Celá Ostrava zářila různými barvami asi půl hodiny, ne-li déle. Bylo to krásné a neobvyklé. V Minsku je ohňostrojů taky hodně, ale ne až v takové míře.
Vnímáš nějaké rozdíly mezi studiem v Bělorusku a v České republice?
Ano, rozdílů určitě několik je. Zde na Ostravské se využívá portál, který je uživatelsky přívětivý a studenti se díky němu mohou podívat na vše, co se týče studia, dokonce se i zapsat na zkoušky. Všechny materiály jsou k dispozici online a studium je díky tomu snadnější.
Dalším velkým rozdílem je studijní zátěž. Když jsem studovala v Bělorusku, chodili jsme do školy šest dní v týdnu a každý den jsme měli čtyři hodiny, což znamená, že v podstatě ve škole žijete. V Česku má člověk mnohem více volného času pro sebe a stejně tak na samostudium. Nemám pocit, že bych něco nestíhala, není tu takový stres.
Je něco, po čem se ti stýská?
Moc mi chybí rodina. Mí rodiče už nejsou nejmladší, mám o ně starost a doufám, že se s nimi v létě setkám. Řekla bych, že nezáleží na tom, kde jste, ale s kým jste.
Město ani běloruské reálie mi nechybí, protože mi za poslední rok nepřinesly žádné potěšení. Co mi ale naopak chybí, jsou smažená slunečnicová semínka. V České republice se z nějakého důvodu neprodávají. Také tady není chinkali (přirovnala bych je k větším pelmením). Má nejoblíbenější varianta je s masem a sýrem.
Jak by vypadal tvůj život, kdyby nepřišla nabídka stipendia od Ostravské univerzity?
Získat kvalitní vzdělání je pro mě cíl číslo jedna – byl to můj sen už od základní školy – takže bych se snažila odjet studovat do zahraničí tak či tak. Nejspíš bych se i sama rozhodla pro Česko.
Jaké jsou tvé sny a plány do budoucna?
I když teď studuji zeměpis, stále se považuji za umělkyni a chtěla bych se v tomto směru rozvíjet. Možná pracovat jako nezávislá umělkyně nebo v nějaké společnosti zabývající se vývojem her či filmů. Ráda bych pomohla dětem, které také musely odjet z Běloruska. Společný problém lidi spojuje.
