Na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě vznikl nový studijní obor Komorní hra. Jeho garantem je ředitel Svatováclavského hudebního festivalu a špičkový český klarinetista Igor Františák, kterého jsme pozvali, aby tuto novinku představil.

Co studentům v novém studijním programu Komorní hra nabízíte? V čem spatřujete jeho perspektivu?

Už název „Komorní hra“ naznačuje, že chceme nabídnout možnost studia právě zájemcům o souborové hraní. Řada studentů se komorní muzice věnuje už od svých začátků na ZUŠ a vidí právě ve společné souhře a vzájemném hledání hudebních cest ten pravý smysl. V českém školství máme po celé roky zakořeněnu tradici vychovávat především sólové hráče. To však na druhé straně neznamená, že by tito muzikanti vůbec nehráli komorní hudbu – mnohdy je to právě naopak. Já osobně vnímám komorní muziku jako úplný vrchol hudebního umění.

Při prvních přijímacích zkouškách budeme program otevírat jak pro jednotlivce, kteří se budou zařazovat do nově vzniklých souborů, tak pro komorní seskupení.

A co očekáváte od zájemců o studium? Jaká jsou kritéria a předpoklady pro přijetí?

Především musí mít uchazeči zájem o studium komorní hudby – a samozřejmě ukončené bakalářské studium, jelikož se jedná o navazující magisterský program. Při nadcházejících prvních přijímacích zkouškách budeme program otevírat jak pro jednotlivce, kteří se po úspěšně vykonané zkoušce budou zařazovat do nově vzniklých souborů, tak pro komorní seskupení, která již nějaký ten čas spolu hrají. Bližší informace o přijímacím řízení jsou přehledně uvedeny na webových stránkách Fakulty umění OU.

Studijní program Komorní hra cílí jak na fungující komorní soubory, tak na jednotlivce. Když se přihlásí členové již existujícího komorního celku, pracují nadále společně?

Předpokládáme, že ano, protože kvůli tomu k nám půjde soubor studovat, aby zdokonalil hráčské umění uvnitř tělesa, ale budeme dávat možnost aktivně se zapojit i do jiných komorních ansámblů.

Komorní hru mohou studovat ti, kteří řádně ukončili bakalářský, magisterský nebo doktorský studijní program. Myslíte, že absolventi konzervatoří nejsou na takový studijní program připraveni?

Tento nový studijní program jsme uvnitř vedení fakulty diskutovali skutečně dlouhý čas a forma navazujícího magisterského studia nám přišla nejvhodnější. Upřímně jsem přesvědčen, že se i na konzervatořích najde celá řada šikovných studentů, jejichž hráčská vyspělost a interpretační umění by byly dostačující k přijetí. Nicméně po všech úvahách jsme nakonec dospěli k závěru otevřít v tuto chvíli pouze magisterské studium.

V porovnání se skutečnými sólisty, kteří hrají pouze s orchestry či vlastní sólové projekty, jsou muzikanti věnující se komorní muzice rozhodně více vytížení.

Jakým způsobem hodláte zapojit do komorní hry studenty, kteří dosud vlastní soubor nemají a chtějí nasbírat zkušenosti? Budete vytvářet i speciální projekty a soubory?

Rovněž pro jednotlivé zájemce o studium komorní hudby máme připraven systém, ve kterém je společně zapojíme do ansámblové hry. Začátek jejich studia bude jistě poněkud složitější než u ustálených souborů, ale osobně v tom nevidím žádný zásadní problém. A pokud se začne brzy koncertovat – tím mám na mysli veřejně, máme spoustu možností, jak tyto komorní soubory zapojit do kulturního dění v celém regionu.

Je po komorních hráčích větší poptávka než po sólových umělcích?

To se tak jednoduše nedá říct. Je nutné si uvědomit, že jen mizivé procento četných absolventů sólové hry se uplatní jako prvotřídní sólisté. Většina z nich se naopak stane pedagogy či orchestrálními hráči – takže zaměstnanci. Komorní hráč je naopak většinou svým pánem. V porovnání se skutečnými sólisty, kteří hrají pouze s orchestry či vlastní sólové projekty, jsou muzikanti věnující se komorní muzice rozhodně více vytížení. Zásadní rozdíl však vidím v možnosti společného sdílení a prezentaci hudby. Sólisté nemají mnoho prostoru pro to, aby na jedné či maximálně dvou zkouškách s orchestrem řešili takové detaily a „hudební voňavosti“, jako to každodenně řeší členové například smyčcového kvarteta.

Nedovoluji si soudit, zda má koncertní praxe budoucnost jistou, ale pokud by hudba pozbyla smysl a koncertní praxe by neměla budoucnost, tak bychom z naší pozice mohli hovořit o konci světa!

S tím pochopitelně souvisí možnosti uplatnění. Jaké pracovní příležitosti absolventi oboru Komorní hra získají?

Dle mého názoru budou mít absolventi tohoto oboru komplexnější hudební vzdělání, a především budou okamžitě připraveni nastoupit do praxe, kde budou moci zúročit své dovednosti a znalosti v komorní hudbě. Jen bych rád doplnil, že i studenti komorní hry budou mít individuální lekce s pedagogem daného oboru – daného nástroje a také orchestrální praxi stejně tak jako jejich kolegové, co studují sólovou hru.

Umělci kvůli pandemii nemohou dlouhodobě dělat svou práci. Má podle vás tedy koncertní praxe jistou budoucnost?

Pandemie zasáhla uměleckou sféru opravdu citelně – kultura, intelektuální dění a s tím spojené hodnoty se ocitly v „matrixu“ online přenosů, které ani vzdáleně nemohou nahradit živou produkci. Nedovoluji si soudit, zda má koncertní praxe budoucnost jistou, ale pokud by hudba pozbyla smysl po těch stovkách let, co ji máme neustále kolem sebe, a koncertní praxe by neměla budoucnost, tak bychom z naší pozice mohli zcela objektivně hovořit o konci světa! Pak by nemělo smysl už vůbec nic. Možná bychom se mohli ale stát úspěšnými vysokými politiky a v takovém případě bychom si nejspíš existenčně mohli zajistit „nějakou“ tu stabilitu. Sice nevím, k čemu by nám v dlouhodobějším horizontu byla, ale kdo ví, co bude za pár let a jaké hodnoty se budou vlastně ctít… Já osobně si život bez kultury a umění vůbec nedokážu představit, a proto jsem si dovolil takto malinko ulítnout.

Patříte k umělcům, kteří velmi intenzivně hrají a propagují komorní hru. Jak byste odpověděl na otázku, proč není „komořina“ v takové pozornosti posluchačů, jaké se těší například sólisté či orchestrální hudba?

Nemyslím si, že se komorní muzika netěší takovému zájmu jako velké symfonické koncerty. Spíše je to dáno právě tou velikostí sálu a počtem návštěvníků, kteří se do malých komorních sálů ve stovkách nenahrnou. Komplexnost a intimita komorních koncertů však nabízí jiný druh prožitku a hudebního vnímání než velký pompézní zvuk symfonického orchestru. Každé má však svoje. Je jen na posluchači, které hudbě dá v daný čas přednost.

Nicméně si všímám jistého paradoxu v Čechách, a to toho, že naše komorní soubory jsou vyhledávány a uznávány v zahraničí výrazně více než u nás doma. Ale to je možná náš typický národní rys.

Pro jaké nástroje je nový studijní program Komorní hra určen?

Nový studijní program jsme koncipovali tak, aby jej mohli využít všichni zájemci hrající na nástroje, které na Fakultě umění tradičně vyučujeme a jejichž repertoár je dostatečně reprezentativní. Takže počínaje klavírem až ke smyčcovým a dechovým nástrojům.

Přeji vašemu novému oboru, aby vzkvétal a měl mnoho zájemců. Co byste si přál, jako jeho garant, vy osobně?

Předně bych si přál, abychom měli dostatek zájemců o tento nový obor a mohli pracovat společně se studenty, kteří milují hudbu a nebojí se jí obětovat značnou část svého života. A v neposlední řadě úspěšné dokončení nové budovy Fakulty umění, která bude inspirativním místem pro studenty i pedagogy a rovněž se stane novým společným veřejným prostorem pro sdílení hudby a umění vůbec.

Rozhovor je převzat z deníku Klasikaplus.cz a jeho autorem je Milan Bátor.
Foto Ivan Korč.