Figurama 21, mezinárodní výstava mapující studentské i pedagogické výtvarné přístupy ke ztvárnění figury, je již nainstalována. Projekt je vlastně takovým velkým otevřeným ateliérem, kde můžeme zkoumat práce studentů a formálně-obsahová úskalí, s nimiž se při transkripci modelu potýkají. K vidění jsou i volnější stylizační a interpretační posuny ve vnímání figury jakožto komunikačního znaku.

Projekt založili Boris Jirků a Karel Pokorný v roce 2001. Borise Jirků, toho času působícího na pražské UMPRUM, napadlo, že studentské práce z ateliéru figurální kresby vystaví. První výstava tedy proběhla ve Znojmě v roce 2001 a tehdy na ní participovali studenti kresby z pražské UMPRUM a brněnské Fakulty architektury VUT. Výstava zarezonovala a projekt postupně zahrnul téměř dvě desítky spolupracujících škol, včetně zahraničních. Každoročně začaly vznikat katalogy, lokální výstavy a doprovodné programy.

Nyní má Figurama dvacet let a Fakulta umění Ostravské univerzity jako stabilní účastník aktuálně vystavuje studentské práce jak ve své alma mater na Podlahově ulici, tak i v Galerii Student v budově Pedagogické fakulty na ulici Fráni Šrámka.

Kresba Patryka Gmereka z polské ASP Wroclaw.

Figuramu jako myšlenku můžeme vnímat, a zakladatelé to tak i prezentují, jako vztyčený prst těm, kteří zastávají názor, že v současnosti již figurální kresbu není nutné v ateliérech vyučovat. Jednu dobu se opravdu mohlo zdát, že průnik nových médií do umění definitivně pohřbí tradiční ateliéry, a dokonce se spekulovalo o možném zániku kresby, malby a figurálního umění. Nic z toho se nepotvrdilo, naopak. Malba si stále drží pevnou pozici v portfoliu uměleckého vyjadřování a figura v umění zažívá takovou renesanci, že se začínají formovat šířeji rozpoznatelné tendence. Například figury expanzívně vyplňující prostor plátna, neo-kubistické stylizace, figury jako průhledné či kolážovitě dekontextualizované znaky…

Figura je prostě v umění stále přítomna a nemyslím si, že se jedná jen o dobržďující parní vlak tradice. Figura je totiž nástroj reprezentace člověku blízký. Umožňuje ohromné spektrum narací, emocí a psychologických introspekcí. Může být výsledkem expresivně-gestického procesu, a přesto reprezentovat přesně zacílenou informaci, naproti tomu hyperrealisticky vystavěná malba může naopak otevírat tajemné a nekonkrétní výkladové spektrum možností. Řekl bych, že figurální flow současnosti souvisí s  akcelerací vědomí, že člověk se stal determinátorem, na němž závisí osud planety (možná je i tento výrok příliš antropocentricky nabubřelý). Člověk jako (de)strůjce, zároveň jako oběť.

Přečtěte si celý článek na ostravan.cz.