Gareth Irwin je prezidentem Mezinárodní společnosti pro biomechaniku sportu a ředitelem Biomechanické laboratoře Cardiff Metropolitan University. Ale působí také na Ostravské univerzitě jako hostující profesor katedry studií lidského pohybu (Pedagogická fakulta). Vzhledem k tomu, že se katedře v současnosti podařilo získat doktorské studium kinantropologie (studium lidského pohybu) a profesor Gareth Irwin byl zrovna v té době v Ostravě, rozhodli jsme se ho na toto téma vyzpovídat: Proč právě Ostravská univerzita je v této oblasti tak úspěšná? Kam by podle něj měla dál mířit, na čem stavět?

Pokolikáté jste navštívil Ostravskou univerzitu? Jak se vám tady líbí?
Tohle je má čtvrtá návštěva v Ostravě. Není to Praha nebo Olomouc, ale má svou vlastní krásu. Myslím, že člověku tak nějak přiroste – čím více času tu trávím, tím víc se mi tu líbí. A lidé jsou tu skvělí – přátelští a pohostinní. Mohl jsem jet třeba na Zéland, ale vybral jsem si Ostravskou univerzitu a jsem pyšný, že tady můžu být hostujícím profesorem. 

Čím přesně se v Ostravě jako hostující profesor zabýváte?
Obvykle přijedu na týden a na katedře studií lidského pohybu pomáhám se psaním vědeckých prací. Snažíme se tak rozvíjet výzkum na Ostravské univerzitě a zároveň posílit spolupráci mezi Českou republikou a Spojeným královstvím na vědecké úrovni.

A ve vašem výzkumu?
Zaměřuji se zejména na dvě oblasti: jednou je prevence a minimalizace zranění, tou druhou zvyšování výkonnosti. Chcete-li konkrétní příklady: Třeba jamajští atleti, jako je například i Usain Bolt, trénují na pokraji fyziologického maxima. Biomechanická analýza lidského pohybu může napomoci jak zvýšení výkonnosti, tak i prevenci zranění, což ocení trenéři i kliničtí lékaři. Nebo jsme se zabývali vytvořením umělého povrchu, kterým by se dala nahradit tráva v místech, jako je Afrika nebo jižní Amerika, kde je hodně složité ji vypěstovat. Povrch, který jsme vyvinuli, se dal využít pro vícero sportů, byl ekonomicky výhodný a navíc stejně kvalitní jako pravá tráva. Spolupracujeme také s organizacemi, jako je třeba FIFA.

Vypadá to, že máte na katedře nejen pracovní, ale i dost přátelské vztahy. Jak se vám v tomto týmu pracuje? 
Je to výborné. Katedra má silný tým velmi motivovaných lidí, jako je Daniel Jandačka, Roman Farana, Jaroslav Uchytil nebo David Zahradník – to jsou opravdoví dříči. Teď se jim podařilo získat doktorské studium v oblasti studií lidského pohybu, to je unikátní. Myslím si, že právě z takových lidí by měla univerzita těžit. Vlastně by se tato katedra dala použít jako reprezentace skvělého výzkumu na celé univerzitě.

Hraje v tom roli i silná orientace docenta Daniela Jandačky na mezinárodní spolupráci? Nebo jak je možné, že právě v Ostravě v této oblasti vznikl tak silný vědecký tým?
To je přesně ono. Když se člověk rozhlédne, vědomosti jsou roztříštěné na mnoha místech po Evropě. A tito lidé dělají právě to, že na tato místa jezdí a přinášejí vědomosti sem. Třeba právě Daniel strávil část svého doktorského studia na univerzitě v Massachussets, kde působí další hostující professor Ostravské univerzity Joseph Hamill. Proto tady je tak vysoká koncentrace vědomostí, a já jsem přesvědčen, že pokud to bude pokračovat dosavadním tempem, katedra může být velmi úspěšná. Bez limitu.

Takže byste Ostravu doporučil zahraničním studentům?
Ano, jakožto prezident Mezinárodní společnosti pro biomechaniku ve sportu jsem navštívil podobná centra v Praze a Brně, ale myslím si, že Ostrava se ukázala jako vůdčí centrum v České republice. Doslova vyčnívá, sem bych své studenty posílal. To, kam se Ostravská univerzita v této oblasti dostala za necelých 25 let, je neuvěřitelné.

Myslíte si, že její mládí je jí v něčem výhodou?
Když se podíváme na prastarou Cambridge – mají obrovskou výhodu v tom, že mají mnoho slavných lidí. Třeba člověk, co založil Harvard, pocházel z Cambridge. A mají také spoustu zkušeností ve výzkumu i výuce. Na druhou stranu mladá univerzita může “starší generaci” sledovat a rozhodnout se být něčím jiným, má možnost být flexibilní a není svázána staletými tradicemi.

Ostravská univerzita nedávno vstoupila do 25. roku svého života, co byste jí závěrem popřál do dalších let?
Popřál bych jí, aby se jí dařilo udržet si ty kvalitní lidi, které má. Aby jim dopřávala akademickou svobodu a autonomii a umožnila jim pokračovat v tom, co budují. Myslím si, že pokud jim dá důvěru, oni to oplatí loajalitou a investují čas a úsilí, aby z ní dělali stále lepší a lepší univerzitu. Jsem přesvědčen, že s novým rektorem, který má výbornou vizi i komunikační schopnosti, to bude možné.