Po převzetí Moravskoslezské kulturní Ceny Jantar měl známý výtvarník, performer a pedagog Fakulty umění Ostravské univerzity Jiří Surůvka (1961) jen velmi stručný děkovný projev. Pak ale dodal, že se mu z pódia ještě nechce. Že si to tam chce chvíli „užít“, protože výtvarných cen je v Česku málo. „Ceny Jantar jsou podle mě pokus o průlom proti klišé, že doma nikdo není prorokem,“ říká Surůvka v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz. Ten ale není jen o cenách a oceňování práce výtvarných umělců.

Cena Jindřicha Chalupeckého i Cena kritiky jsou určeny pro mladé tvůrce, jiné výtvarné ceny opravdu nejsou?

Opravdu. Zatím vím asi o pěti cenách pro výtvarné umělce, ale Chalupeckého cena byla asi dvacet let jediná – navíc jen pro umělce do 35 let. Zanedlouho následovala Cena Zlínského salónu mladých, pak přibyla cena, kterou udělovali mladší umělci těm starším, teď je tu i první ročník Ceny ČAVU (České akademie vizuálního umění), a to je vše. A regionální Jantar, samozřejmě. Nevím tedy, co ostatní regiony…

V ostatních krajích podobnou cenu nemají. Dostal jste kromě Ceny Jantar i některou z těch cen, které jste teď jmenoval?

Jsem držitelem asi tří z nich. Vesměs jde o čest, ale málo o peníze. Když to srovnám se zkušeností z ročního stipendijního pobytu v Německu v Bad Ems před dvaceti lety, a to tamní situace dnes bude asi ještě lepší, tak je to nesrovnatelné. Přestože je Němců asi jen čtyřikrát více než Čechů, tak cen je tam řádově čtyřicetkrát více. A všechny zahrnují i finanční ohodnocení laureátů. Na projekt, na živobytí, na cesty a tak dále. Jsou to ceny celostátní, státní, regionální, od soukromých firem, nadací, spolků i jiné.

V České republice nejsou žádné výtvarné ceny spojeny s těmito bonusy?

Tady u nás to snad platí jen u Chalupeckého ceny, že je tam budget na výstavu a stipendium, které ovšem platí Američané. To je dáno asi nízkým společenským kreditem umění v Česku vůbec, zaměňujeme umění se zábavou, pop kulturou, která si vydělává svou pokleslostí a popularitou, tak jako politické strany populismem a nereálnými sliby. A svou netečností do téhož nutíme i výtvarné umělce, aby buďto chrlili levné „produkty“, anebo rezignovali a šli se živit jinak.

Skutečně je postavení umělců tak nízko na společenském žebříčku?

Jak pravil Václav Klaus I.: „Dobrý umělec se uživí, špatný ne!“ To je asi jako Stalinova moudra typu: „Je člověk, je problém, není člověk, není problém.“ Tak na to pravím asi toto: V. K. je fachidiot. Ekonom, který nechápe, že kultura je nadstavba a v důsledku, přes svůj efemérní a zdánlivě zbytečný přínos pro ekonomiku, je a stále více bude i důležitým tvořitelem hodnot ve společnosti, včetně těch finančních.

Jakou hodnotu pro vás mají ceny obecně? Současní vizuální umělci razí heslo, že nemají valný význam, nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého třeba hromadně odmítají, aby u finalistů bylo určováno pořadí, tedy kdo je první, druhý atd.

Asi to dělají ze strachu, že nevyhrají, haha. A z pocitu, a to spíše, že nedojde k objektivnímu rezultátu. Zkrátka nevěří, že by Chalupeckého cena mohla na tomto tristním stavu něco změnit. No ale třeba v Británii to dělají nominanti také, a my v „centru Evropy“ musíme být také trendy…

Reakce výtvarníků na Cenu Jantar byly zatím různé. Nominovaný Daniel Balabán a nominovaná Kalerie s čupr uměním Saigon dokonce v minulých letech uspořádali jakési udělování protestních cen. Naznačovali, že od „establishmentu“ žádné ceny nechtějí, jenže finalisty Jantarů vybírá nezávislá porota, v níže sedí třeba Marek Pokorný nebo Milan Weber. Jak se díváte na podobná „pnutí“ kolem Jantarů?

Děkujeme kulturnímu deníku Ostravan.cz za laskavé svolení k přepisu rozhovoru. Přečtěte si jeho pokračování zde.

Úvodní fotografie: Petr Hlubek