Téměř dva roky po debutové sbírce Veršovánky přichází ostravský pedagog, hudebník a teolog docent Tomáš Novotný z Filozofické fakulty Ostravské univerzity s novou sbírkou básní s názvem Vzkazy. Již samotný název vyvolává otázky: Pro koho jsou tyto vzkazy určeny? Kdo je posílá a proč?

Sbírku Vzkazy, stejně jako Veršovánky a řadu dalších publikací z pera nejen akademiků Ostravské univerzity, zakoupíte v OUshopu – Univerzitním obchodě a knihkupectví na Mlýnské ulici v centru Ostravy.

Etymologie slova „vzkaz“ souvisí s pojmem „kázat“, původně znamenajícím „ukazovat“. Klíčem tak možná není otázka, komu jsou vzkazy adresovány, ale kdo se jejich prostřednictvím ukazuje. Jaký je člověk, který je jejich autorem? A proč píše to, co píše? Odpověď na tuto otázku naznačuje úvodní motto:

Jsou chvíle, kdy nemám slova,
Že nevím nic, jenom vím.
Tak čekám, že přijde shora
Na moje mlčení rým.

Tyto vzkazy jsou odpovědí na chvíle, kdy autorovi „došla slova“. Vnitřní přetlak mu brání mlčet úplně, a tak doufá, že „seshora“ přijde rým, který promění ticho v něco esteticky hodnotného. Autor se tím vlastně vzdává plného autorství – sám sebe vnímá spíše jako prostředníka, který čeká na inspiraci. Vzkazy jsou tedy paradoxně určeny i jemu samotnému.

Po přečtení je jasné, že Tomáš Novotný je přítelem, na kterém vám bude určitě záležet. Recenze sbírky básní Veršovánky

Také čtěte

Tomáš Novotný přiznává, že lépe komunikuje hudbou než slovy. Ve sbírce se však snaží svým mlčením a verši vést dialog sám se sebou, čtenářem i Bohem. První báseň sbírky potvrzuje, že jde především o zpověď. Možná je onou „silou shůry“, které sesílá k mlčením rýmy, autorovo svědomí. Básně zachycují letmé reakce na každodenní události, pedagogickou práci, filozofické otázky či morální dilemata. Zajímavé je pnutí mezi působením Novotného jako evangelického faráře a zároveň pedagoga vysoké školy. Otázku hledání společného, stabilního bodu v relativizovaném světě musí jakožto pedagog přejít v pracovním životě mlčením, avšak z pohledu náboženského přesvědčení má samozřejmě jasno:

Těžko přežije
a brzo shnije
společnost, co zavrhuje
kategorie.

Metafora plodu stromu v jiné básni evokuje náboženské symboly a zároveň subtilně pracuje s relativismem. Spadlo jablko ze stromu směrem nahoru, nebo dolů? Odpověď musíme hledat v samotném, spadnutém jablku. Plod ví, že byl kdysi „nahoře“ a že mu bylo lépe ve spojení s životadárným stromem. Tato dualita – mezi vnímáním člověka jako hříšníka a jeho nadějí na spásu – je v celé sbírce patrná.

Sbírka je hluboce zakořeněna v evangelické víře. Místy působí pesimisticky, tradičně ukazujíc na lidskou nedokonalost a potřebu Boží milosti. Například v básni o zrcadle autor přemýšlí nad tím, jak může být člověk výsledkem Božího tvoření, a sám se před Bohem stydí:

Když vidím na stěně veliké zrcadlo,
divím se, co z Boží ruky to vypadlo.

Vedle náboženské pokory však Novotný nachází odvahu klást otázky. V básni „Rouhavá“ se dotýká otázky teodicey:

Jak může Pán Bůh být v klidu
když z nebe vidí
všechnu tu bídu
lidí?

Následně se však za své „rouhání“ sám káře:

Dám se na pokání
za toto rouhání.

Přestože autor často tematizuje lidskou hříšnost a konečnost, nechybí v jeho básních hravost. Rytmičnost, slovní hříčky a místy ironický jazyk dodávají sbírce odlehčenost. Ostravský slang nebo vtipné obraty jako:

I já mám vzpomínek limit!
Tak proč mi Stvořitel
vyrobit zapomněl
do hlavy klávesu DELETE?

dávají čtenáři prostor k úsměvu.

Audiorozhovor: Když je člověk věřící, měl by mít Vánoce po celý rok, říká Tomáš Novotný v rozhovoru s Martinem Chodúrem

Také čtěte

Největší síla sbírky však tkví v její lidskosti a schopnosti spojit se s čtenářem. Básně nabízejí úlevu a připomínají, že v prožívání smutku, osamělosti či pochybností nejsme sami. To nádherně vystihuje báseň „Není dobré být člověku samotnému“:

Smutno je člověku,
Když kráčí sám,
Vzdálenost cestou mu roste.
Smutno je člověku,
Když sedí sám,
A žádní nepřijdou hosté.
Smutno je člověku,
Když leží sám,
Ať je to prvně, či po sté.

Sbírka Vzkazy je pozvánkou k blízkosti – neokázalé, opravdové a bez patosu. Hovoří o každodenních otázkách, jako jsou stáří, zdraví, víra, manželství či současné události, například válka na Ukrajině. V kontrastu ke všudypřítomnému bombastu působí jako klidný ostrov lidskosti, kde mohou čtenáři najít nejen odraz autorových myšlenek, ale i část sebe samých.

Po velice kladných reakcích na Veršovánky, vydané před dvěma lety, publikuje nyní Tomáš Novotný, docent Ostravské univerzity, další sbírečku krátkých veršů. Nazval ji Vzkazy a jsou to opět filosofické reflexe nejrůznějších poloh života. Od kuriózních po tragické, od úvah duchovních až k téměř intimním vyznáním. Vše to vyjadřuje úsporným až aforizujícím veršem.