Při svém archivním studiu týkajícím se dokumentace vzniku uměleckých děl pro veřejný prostor našeho regionu v době 60.–80. let 20. století jsem před nedávnem narazil na jednu pro mě dosud neznámou realizaci z konce 60. let. Byla jí rozměrná nástěnná malba pro Domov sester od malířky Veroniky Flakové, vytvořená v letech 1969–70. Flaková se na ostravské výtvarné scéně v 60. letech (kdy byla rovněž členkou progresivní Tvůrčí skupiny Kontrast) velmi dobře zapsala svými malbami v duchu nové figurace – směru, který se pokoušel znovu nalézt místo člověka jako tématu umění, jež u nás od počátku 60. let směřovalo rychlým tempem k abstrakci. Právě styk abstraktního umění s figurálním námětem se v podání Veroniky Flakové projevil vznikem řady imaginativních děl až surrealistického cítění, které jako by navazovaly na předválečnou avantgardní linii – kubistické postavy Emila Filly, ale zejména temnou imaginací prodchnuté obrazy Jindřicha Štyrského ze 30. let s tématem (ne)člověka.
V ostravské Galerii výtvarného umění nám po Flakové (na začátku tzv. normalizace opustivší Ostravu) zůstaly tři závěsné obrazy. Bohužel ve veřejném prostoru a architektuře se žádná z mnou „objevených“ realizací Veroniky Flakové nezachovala. Začátkem června jsem se tedy vydal do Domova sester, abych zjistil, zda i tamní realizaci pohltil čas přinášející nemilosrdné rekonstrukce interiérů budov, nebo zda stále existuje.
Čekalo mě milé překvapení! V prostorné hale prosvětlené z ulice velkými prosklenými plochami se vyjímala pro styl Flakové příznačná malba monumentálních rozměrů, laděná do azurových tónů. Abstraktní tvary se na ní přelévaly do lidských forem – postavy, hlavy či siluety. Ústředním motivem se na malbě stal kuželkoidní obrys hlavy s ohromným útvarem, jenž z ní vyrůstal a jehož středu dominoval temný otvor evokující klíčovou dírku. Motiv odemykání pacientovy psychiky lékařem či sestrou je dalek prvoplánovým námětům tradičně užívaným v oblasti zdravotnictví. Flaková zde projevila neobyčejnou invenci.

Prostor haly ještě nostalgicky doplňovaly snad dobové koženkové sedačky s nízkým stolem, ačkoli malbu mírně stínily. Ne však tolik jako přerostlá palma v rohu místnosti. Prostor s uměleckým dílem jsem si s radostí vyfotil, pomyslel si, že tady mu žádné nebezpečí v brzké době nehrozí a odcházel s tím, že bude třeba místo navštívit znovu s někým, kdo mi pomůže přestěhovat onu velikou kytku, aby malba na fotce vynikla v plné kráse.
Ta situace mohla nastat koncem července, kdy jsme s kolegou fotografem z okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu prováděli v Porubě fotodokumentaci některých děl pro chystanou databázi ostravských soch. Vzpomněl jsem si na Domov sester a naše kroky směřovaly rovněž tam. Tentokrát nás však čekalo překvapení velmi nemilé.
Neuběhly ani dva měsíce a vstupní hala se proměnila k nepoznání. Byla v půli rozdělena novou sádrokartonovou stěnou. Na vrátnici nám bohužel sdělili, že malba byla poničena. Chtěli jsme ji vidět. A skutečně – sádrokartonový podhled zakryl horní část obrazu a v jeho levé části bylo vysekáno nové vedení elektroinstalace. Někdo se rozhodl mít uprostřed stěny zásuvky a vypínače… Ze stropu visely dráty připravené pro nové osvětlení a postavy na malbě najednou vyhlížely jako oběšenci – oběti utilitárního dneška.
Že porubský Domov sester utrpěl uměleckou ztrátu již v minulosti při zateplení jižní stěny (!), kdy došlo ke zničení rozsáhlé, modře tónované mozaiky ženy od Karla Štětkáře, jsem věděl a samozřejmě toho litoval. Nicméně zničení malby Veroniky Flakové znamenalo hlubší zklamání – jednak proto, že mu musím přihlížet, ale také proto, že je tu před našima očima ničeno velmi kvalitní a pravděpodobně poslední dochované dílo této autorky pro veřejný prostor v našem městě a možná i v republice vůbec. Jak je možné, že se to děje na půdě fakultní nemocnice, jejíž ředitel je znám svým kladným vztahem k umění? Kdo je zodpovědný za tuto katastrofu?
Protože malba dosud nebyla zničena a její poškození je možno stále šikovnou rukou restaurátora napravit, rozhodl jsem se zasáhnout a pokusit se přesvědčit pověřené osoby k zastavení destrukční akce a zachování této unikátní malby. Kdyby už pro nic jiného – uvažovala nemocnice, o jak hodnotné dílo (budeme-li uvažovat v číslech) přichází? Vždyť v roce 1970 zaplatil investor za tuto malbu 140 tisíc Kčs, což na tehdejší dobu nebylo vůbec málo. Zaslal jsem tedy vedení fakultní nemocnice prosebný mail – jak na vzniklou situaci zareagují, uvidíme v brzké době.
Nezbývá tedy než čekat. Půjdete-li kolem, můžete nahlédnout, jestli v Domově sester ještě existuje umění, nebo již ne. Malba Veroniky Flakové se ocitá na hranici bytí a nebytí, na hranici, která už začala hořet, ale ještě je čas ji uhasit, bude-li vůle. Co myslíte? Jak to dopadne?