Poslední částí našeho pobytu bylo uspořádání výstavy Wooden Web 2021: Czech and Korean Nod. Ve své podstatě je Wooden Web invertovanou imitací World Wide Webu. Obrací pohodlný virtuální kontakt napříč kontinenty a namísto toho požaduje po účastnících se napříč kontinenty setkat. Já osobně jsem se rozhodl nechat na sebe Koreu zapůsobit a inspirovat se místním uměním a tradicí.

Ve své podstatě je Wooden Web invertovanou imitací World Wide Webu. Obrací pohodlný virtuální kontakt napříč kontinenty a namísto toho požaduje po účastnících se napříč kontinenty setkat.

Během celého instalačního dne postupně vycházely najevo odlišné přístupy a chápání korejské a české strany. I to však hodnotím jako nutnou součást uměleckého dialogu. Úkol, který se nám touto závěrečnou instalací povedlo naplnit.

Po úspěšné prezentaci, představení našich děl a závěrečné performance doc. Daňka přišla na řadu deinstalace. Musím uznat, že ještě nikdy jsem tří týdenní práci neskrčil a nenaskládal do odpadkových pytlů tak rychle. Ale rozumějte, kufr už mám tak nacpaný korejskými suvenýry a tretkami, že představa tahaní se s plátěným objektem doslova přes půl světa, nebyla v podvečer náročného projektu dvakrát příjemná. Někdy to opláču.

Následující den jsme vyklidili naše studentské ubikace a přišlo na řadu loučení. Každý doufá, že se kontakt udrží a že přátelství jsou napořád a nevyčpí. Anebo i kdyby tomu tak bylo, třeba to bude tentokrát jiné. Dojemně jsme se tedy rozloučili s Gwangju a studenty naší hostující školy a vyrazili jsme.

…

Příjezd do nočního Soulu byl úchvatný. Hradby protihlukových bariér, stolové hory kancelářských budov. Pohled to byl úchvatný a děsivý zároveň. Při pohledu na obrovské neóny se mi vybavila ta scéna s Ryanem Goslingem z Blade Runnera 2049.

Ubytování v Soulu bylo pro mě zatím tím nejlepším, které jsme za celý pobyt měli. Kdo ví, jestli to bylo svou útulností, nebo tím, že jsme jej mohli opouštět bez hrozby vězení.  Malý hotýlek, západní nádech ale to nevadí, tady je to všechno stejně napsáno špatnou angličtinou. Kdo říká, že se v Soulu nedá vyjít i s málem a za levno?

Babičky rozdávající letáčky s anime Ježíšem. Zavíračka v deset večer. Někde nekompromisně, někde ne.

Samozřejmě, Soul je v době pocovidové naprosto jiným místem, než vám nakecají kdejaké chytré příručky.  Poloprázdné restaurace. Protestní akce odpůrců očkování, kteří se s do dveří prestižních hotelů nesměrovanými reproduktory snaží hlásat svůj nesouhlas. Babičky rozdávající letáčky s anime Ježíšem. Zavíračka v deset večer. Někde nekompromisně, někde ne.

Myong-dong je prý metropolitní kancelářskou čtvrtí. Možná se příliš dívám na animáky, kde jsou korporátní právníci a úředníci v každé hospodě hned co mají padla. Kdepak. Co se zavírá v Ostravě, zavírá se i v Soulu.

Pobyt zde jsme zakončili workshopem s prof. Trinou Hyunjin Byun, díky níž jsme sem mohli v prvé řadě podívat. Debatovali jsme nad českou stopou a mezinárodním významem projektu Wooden Web. Nakonec jsme se probírali všemi materiály pořízenými za celou dobu mobility. Jeden by opravdu neuvěřil, kolik se toho může za jeden měsíc stát.

…

Na závěr bych se rád s vámi podělil o pár tipů, které jsem měl coby student na výměnném pobytu možnost načerpat:

Nepodceňujte pálivost místních jídel. Já osobně pálivá jídla miluju, ale Korejci chilli opravdu nešetří.

Nepodceňujte pálivost místních jídel. Já osobně pálivá jídla miluju, ale Korejci chilli opravdu nešetří. Dost dlouho mi tedy trvalo si na místní kuchyni zvyknout bez slz a kapesníčků. Naše obědy obvykle vypadaly tak, že jeden dobrovolník ochutnal jídlo, aby ostatní varoval před možnou pikantností.

V Koreji nenaleznete veřejné odpadkové koše. Bohužel. Většinu pobytu jsem se snažil marně najít popelnici, do které vyhodit nedopalek nebo kelímek od kávy. Jedinou možnost vyhodit svůj odpad jsme měli na kolejích a v restauracích. Jak zde řeší komunální odpad, ptáte se?

Každý večer vytáhnout velký odpadkový pytel na ulici a z nich vytvořenou nevzhledně vypadající hromadu každé ráno odveze popelářský vůz. Prosté.

Supermarkety jsou vesměs ojedinělé. Sámošky obvykle stačí na všechno. Ale na zdravý životní styl to moc není.

Supermarkety jsou vesměs ojedinělé. Pokud chcete udělat výjimku a občas si nakoupit nějaké to čerstvé pečivo nebo ovoce/zeleninu, budete se muset spokojit s malými samoobsluhami nebo místním trhem, který je v Koreji i přes stále postupující komercializaci stále značně rozšířen.
Sámošky obvykle stačí na všechno. Ale na zdravý životní styl to moc není.

Za kouření na veřejnosti vás nikdo nepochválí. Obě města, která jsme navštívili měla pro kuřáky vyhrazené budky. Nutno dodat, že Korejci sami se necítí být příliš vázáni nařízeními a kouří, kde se jim jen zamane.

Řeknu vám – pokud máte sociální úzkost, nechoďte na Namdaemun Market v Soulu. Pokud vám totiž české trhy připadají nepřehledné a proud lidí, pošťuchujících se kolem, vás dráždí, Namdaemun určitě není pro vás. I přestože se zde nacházejí nejlepší lidové restaurace a nákup na zdejší ulici s korejskými cetkami se mi postaral o plný kufr suvenýrů pro mou celou rodinu; po celodenním procházení se kolem jsem měl dojem, že už po zbytek svého pobytu v Koreji nepotřebuju vidět jedinou lidskou bytost.

Cestovatelský deník: Šest týdnů v Koreji |1. díl|
Cestovatelský deník: Šest týdnů v Koreji |2. díl|