Je to zdravý zvyk, nebo tichá výpověď městu? Takové otázky otevřel další z cyklu Večery s REFRESH s názvem Ostravo, mám tě rád, ale na víkend jedu pryč, který se uskutečnil 14. října v OUshopu.

Diskuse navázala na loňský Večer s REFRESH, který se věnoval otázce stěhování obyvatel z Ostravy. Tentokrát se pozornost obrátila k méně patrné migrační tendenci: pravidelným víkendovým únikům do přírody, které se v běžných statistikách přesunu obyvatel neobjevují, přesto mohou hodně vypovídat o tom, jak se lidem ve městě žije.

Večery s REFRESH přinášejí vědecká témata do veřejné diskuse a propojují výzkumníky s lidmi, kterých se jejich poznatky prakticky týkají. Ani tentokrát nešlo jen o přednášku odborníků. Do rozhovoru se aktivně zapojili návštěvníci napříč generacemi, sdíleli vlastní zkušenosti a svými otázkami rozšířili pohled na to, co pro Ostravany znamená kvalitní městské prostředí.

Historička, geograf a informatik

O vztahu Ostravanů k přírodě, historii města a jeho současné podobě diskutovali informatik Petr Sosík, sociální geograf Daniel Kaplan a urbánní historička Andrea Pokludová.

Hned na začátku publikum v interaktivním hlasování odpovědělo na jednoduchou otázku: Kde jste byli naposledy v přírodě? Vztah k zeleni není jen otázkou urbanismu nebo životního prostředí. Je součástí každodenních návyků, způsobu trávení volného času i představ o tom, kde se člověk cítí dobře. A někdy může mít na pohodu vliv i obyčejný květináč v kanceláři.

Park jako lék, který nestačil

Andrea Pokludová zahájila debatu historickou sondou do devatenáctého století, která přiblížila vztah Ostravanů k přírodě. Průmyslový rozvoj města, spojený s těžbou uhlí a hutnictvím, přinášel fatální zdravotní problémy populace v důsledku znečištěného ovzduší a nepříznivých životních podmínek.

Ostrava co do počtu obyvatel sice rychle rostla, ale především zásluhou migrace, fakticky se potýkala s vysokou dětskou úmrtností.

Snaha zmírnit negativní dopady průmyslového prostředí na zdraví vedla už v minulosti k úvahám o významu městské zeleně. Jedním z výsledků byl vznik dnešního Husova sadu.

Samotný park však nemohl vyřešit problém znečištěného ovzduší v průmyslovém městě – k tomu by bylo potřeba mnohem rozlehlejší zelené plochy. Podobnou zkušenost s důsledky průmyslové revoluce s námi sdílí například také britská průmyslová města.

V Ostravě se postupně ustálil zvyk vyrážet za přírodou i na delší dobu ze zdravotních důvodů. Díky železnici byly už od konce 19. století dostupnější ozdravné pobyty a dětské tábory. Zkušenost s pobytem mimo město se tak přenášela z dětství do dospělosti. Víkendový útěk tedy není módní výstřelek, ale návyk, který se v Ostravě dědí po generace.

Čtyři různé vztahy k městské zeleni

Daniel Kaplan přinesl do debaty pohled sociální geografie a výsledky dotazníkového šetření, do něhož se ve dvou vlnách (2020 a 2025) zapojilo přibližně 2 300 respondentů. Výzkum ukázal, že obyvatelé Ostravy nemají k městské zeleni jednotný vztah. Lze mezi nimi rozlišit čtyři skupiny s odlišnými potřebami a očekáváními:

První skupinu tvoří environmentálně frustrovaní lidé, kteří nejsou se současným prostředím spokojeni a uvažují o odchodu. Víkendoví útěkáři jsou ti, kteří hledají mimo město jen odpočinek, například na chatách nebo v horách. Jeden z respondentů to shrnul bez obalu: „Ideální představa je právě nebýt v Ostravě, aspoň na víkend.“

Lokální uživatelé zeleně jsou naopak v Ostravě spokojení a využívají místní parky, lesy a lesoparky. A poslední skupinu můžeme označit za urbánní pragmatiky. Pro ty nemusí být zeleň zásadní prioritou, důležitější pro ně mohou být kulturní nabídka města, sportovní vyžití nebo jiné městské služby.

Toto rozdělení ukazuje, proč nestačí hodnotit kvalitu města jediným měřítkem. To, co jednomu člověku žalostně chybí, může jiný považovat za dostatečné. A zatímco někdo potřebuje pravidelně odjíždět do hor, jiný si vystačí s procházkou v blízkém parku.

Do debaty vstoupil také Petr Sosík, který návštěvníky zapojil prostřednictvím interaktivního hlasování. Jeho výsledky se potkávaly s poznatky výzkumníků; mezi oblíbenými místy pro pobyt v přírodě se výrazně prosazoval například Bělský les.

Park, kterému se lidé vyhýbali

Diskuse se postupně posunula od důvodů, proč lidé z města odjíždějí, k otázce, co může Ostrava udělat pro to, aby se v ní dobře žilo s ohledem na městskou zeleň. Podle Andrey Pokludové není rozhodující pouze rozloha parku. Podstatné je především to, zda odpovídá potřebám obyvatel a zda dokáže plnit svou funkci.

Dobrý městský park se musí vyvíjet spolu s městem. Má být bezpečný, veřejně přístupný a využitelný pro různé skupiny obyvatel, nikoli jen pro jednu část populace. Jeho podoba by měla reagovat na to, jak se mění životní styl, potřeby i očekávání lidí.

Jedna z pamětnic například v návaznosti na historické proměny parků zavzpomínala na Komenského sady, které byly v minulosti vnímány jako nebezpečné místo. Jejich kvalita se podle její zkušenosti výrazně zlepšila. I taková osobní svědectví ukázala, že vztah k městské zeleni není neměnný: prostředí, kterému se lidé dříve vyhýbali, se může díky změnám stát přirozenou součástí jejich života.

Řešení přitom nemusejí vždy znamenat velké investice do nových parků. Pomoci mohou i menší zásahy, které dávají lidem možnost aktivně se podílet na podobě svého okolí – například komunitní zahrádky, podpora předzahrádek u bytových domů nebo společné projekty, jako jsou komunitní kurníky.

Právě takové iniciativy mohou posilovat sousedské vztahy a měnit anonymní veřejný prostor v místo, k němuž mají lidé osobní vztah.

Víkend na chatě jako vzkaz městu

Ostrava nemusí své obyvatele přesvědčovat, aby se vzdali hor, chat nebo výletů do přírody. Podstatnější je porozumět tomu, jaké potřeby výjezdy z města naplňují a co z nich lze vyčíst pro plánování městského prostředí. Víkendový pobyt v přírodě může být radostí a tradicí, ale také signálem, že některé potřeby obyvatel zůstávají během pracovního týdne nenaplněné.

Právě takové otázky jsou důležité pro proměnu Moravskoslezského kraje. Projekt REFRESH propojuje výzkum s potřebami regionu, který hledá nové směřování po desetiletích spojených s těžkým průmyslem. Zaměřuje se na rozvoj výzkumu a inovací a na podporu transformace kraje směrem k ekonomice založené na špičkovém vědeckém výzkumu a udržitelnějším rozvoji.

Kvalita života, dostupnost zeleně a způsob, jakým lidé využívají město, do této proměny patří stejně jako technologické inovace nebo ekonomická restrukturalizace. Výzkum může pomoci lépe pochopit, proč se obyvatelé rozhodují určitým způsobem, které skupiny potřebují větší podporu a jak navrhovat opatření, jež budou odpovídat jejich každodenním zkušenostem.

Debata ukázala, že budoucnost Ostravy se netvoří jen ve velkých strategiích a investičních projektech. Ovlivňuje ji také to, zda mají lidé kam vyrazit na procházku, kde se cítí bezpečně a jestli mohou své okolí spoluutvářet. Otázka tedy nezní, jak Ostravany odnaučit jezdit na chatu. Zní spíš: co by musela Ostrava nabídnout ve všední den, aby v pátek neodjížděli z nutnosti, ale z radosti?