Až v Norsku jsem zjistil, co znamená jít na „jedno“

Autor: , 14. 2. 2017

Miroslav Sedláček, student druhého ročníku bakalářského studia na Fakultě sociálních studii Ostravské univerzity, oboru Komunitní rozvoj, se vydal na zimní semestr na studium do Norska na školu NTNU – Norskou univerzitu vědy a techniky.


Miroslav Sedláček, student druhého ročníku bakalářského studia na Fakultě sociálních studii Ostravské univerzity, oboru Komunitní rozvoj, se vydal na zimní semestr na studium do Norska na školu NTNU – Norskou univerzitu vědy a techniky v městě Trondheim, kde studoval nejrůznější humanitní předměty. Co vše si z tohoto pobytu odnesl a co mu to dalo či vzalo, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jaké byly tvé první dojmy z pobytu?

První týden byl orientační (Orientation week). Kde nám říkali o různých tradicích a zvycích, jako například že Norové jsou chladní a nepřístupní, neměl jsem však takový pocit. Právě naopak potkal jsem se s otevřenými lidmi, všichni byli kamarádští, všichni uměli anglicky (veškerá generace), přes to, že mluví norsky. Norština je ale i tak velmi důležitá. Naučit se jí a porozumět jí je důležité třeba při hledání zaměstnání, především při práci s lidmi.

Jak dlouho trval tvůj pobyt a co tě nejvíce zaujalo na Norsku?

Pobyt trval od poloviny srpna a vracel jsem se 1. ledna, takže skoro půl roku. Zaujala mě asi nejvíce příroda, pak mě zaujalo, jak se tam hodně řeší postavení žen a mužů. Hlavně v obchodní, politické a rodinné oblasti, mají kvóty na rodičovskou, tzn., muži mají 10 týdnu právo být s dítětem doma, aby se podíleli na péči a výchově. V případě, že to nevyužijí, zkrátí se jim doba rodičovské. Snaží se o rovnocenné postavení mužů a žen celkově.

Co jsi studoval za předměty?

Měl jsem norskou historii, což je určitě zajímavé, jak vlastně Norsko bylo pořád součástí nějakého státu a samostatné je o něco málo déle než například Slovensko. Pak jsem studoval Norskou sociologii, kde jsme hodně řešili norský sociální systém, který je stavěný hlavně na tom, že každý Nor má z něho užitek. S tímto předmětem se dosti prolínal předmět genderových paradoxů, kde se řešilo hodně postavení žen a mužů od sportu, vztahy, děti, práci, politiku, atd., pak ještě práva dětí, kde jsme řešili hlavně rozdílné pohledy na lidská práva u nás, a v Africe, kde se bere za to, že dítě je spoluzodpovědné za rodinu. Taky jsem měl předmět globálního postavení severu a jihu, kde se řešila globalizace a její důsledky, a v neposlední řadě ještě předmět vzdělávání v Norsku, kde jsme řešili jak se vzdělává v Norsku a potažmo v Evropě – mimo jiné horké téma inkluze u nás, už je v Norsku dávno vyřešené, ale zase je to otázka peněz, a taky vůle. Chodil jsem ještě na předmět Británie v Evropě, kde se řešil Brexit, ale z toho předmětu jsem nedělal zkoušky. Měl jsem toho vcelku dost, takže jsem se moc nenudil.

Kde jsi bydlel?

V Trondheimu- je to třetí největší město v Norsku, má kolem 180 tis obyvatel, ale s ohledem na velikost Norska, bych to přirovnal k Ostravě. Byla to taková studentská osada (students village ) nad městem. Do centra to bylo tak 10 minut busem, měl jsem síťovou kartu na MHD, takže jsem se mohl volně pohybovat a autobusy jezdily pravidelně, což bylo fajn. Jen to bylo trochu ghetto zahraničních studentů, snažil jsem se i přesto stýkat s Nory, což se mi vcelku dařilo.

Z čeho si za svůj pobyt „vyžil“? Bylo v Norsku tedy dráž než u nás?

V Norsku bylo, je a bude draho. Dostal jsem základní grant ten je 500 euro na každý měsíc, z něhož jsem zaplatil podstatně nájem a MHD, zbytek jsem si musel našetřit. Měl ale štěstí v neštěstí, že jsem získal speciální grant k tomu základnímu, kdy jsem dostal na celý pobyt ještě 2000 euro kvůli zdravotnímu znevýhodnění, bylo to přes školu, z programu  EU Erasmus+. Díky tomu jsem tam mohl žít jako normální „Nor“, mohl jsem chodit na bazén, na masáže, do menzy, mohl jsem cestovat.

Stýskalo se ti po rodině?

Stýskalo se mi trochu, ale byl jsem denně v kontaktu, nejvíce přes sociální sítě. Takže to nebylo tak těžké, navíc jsem většinou měl co dělat, minimálně se co učit. A ne jenom po rodině, ale taky kamarádech, kamarádkách, spolužácích, kolezích v práci a podobně. Měli o mě většinou strach jestli neumrznu, což se nestalo, byť tam topení bylo elektrické a topilo tři hodiny, a pak člověk musel opět zmáčknout tlačítko, takže to někdy bylo zajímavé. Bydlel jsem s kolegou z Ghany, ten to snášel o poznání hůř.

Jak si se stravoval a liší se norská kuchyně od české?

Chodil jsem do menzy, v Norsku nemají hlavní jídlo oběd, ale večeři. V menze je večeře vydávána do 16:30 hod. Ještě je třeba zmínit jednu věc, a to, že hodně řeší a omezuje alkohol. Tam mají pravidlo, že v běžném obchodě prodávají pouze pivo a to ve všedních dnech jen do 20:00 hod a v neděli ho vůbec neprodají.

S ostatními druhy alkoholických nápojů se musí do speciálních obchodů, jinde je neprodají. A samozřejmě jsou strašně drahé, jedno víno stojí 700/800 Kč. Pivo v hospodě stojí od 200-250 v přepočtu na naše české koruny. Norové jí hodně jehněčí, ryby a zpravidla letí americké jídlo, jako hamburgery. Mají úplně jiné značky obchodních sítí potravin, než jsou u nás, krom jedné světové prodejny nábytků ze Švédska.

 

Pokračování příště…

Kristýna Veliká, studentka FSS OU

Související články: