Osobnost Paula Kupelwiesera po více jak sto letech nechávají ožít historici prof. Aleš Zářický a dr. Michaela Závodná z Filozofické fakulty OU a dr. Hana Šústková z Archivu města Ostravy. Jméno Paula Kupelwiesera je nejvíce spojeno s Vítkovickými železárnami, kde strávil v čele podniku 17 let. Na sklonku svého života sepsal paměti, které se díky celému týmu historiků, překladatelů a archivářů podařilo přetavit v novou publikaci s názvem Paul Kupelwieser – Paměti. Čtenáři získávají autentický a barvitý obraz ostravské průmyslové společnosti, s autorem nahlíží do vyšších podnikatelských vrstev a získávají představu o práci vrcholného manažera druhé poloviny 19. století. Autor nás seznamuje s Ostravou během dynamických proměn, poznáváme multikulturní a kosmopolitní společnost nejen vyšších vrstev a stáváme se svědky velkého hospodářského rozmachu a modernizačních procesů. Byl to právě Paul Kupelwieser, který zmodernizoval Vítkovické železárny, významně zasáhl do chodu podniku i do života svých zaměstnanců a celé městské části Vítkovice. Upadající podnik proměnil v prosperující firmu a chudé Vítkovice v moderní obytnou čtvrť s propracovanou infrastrukturou. Jeho nesporný podnikatelský talent může být inspirací i současníkům, přestože jsou technologie i postupy dávno překonané, mnohé Kupelwieserovy myšlenky zůstávají platné i dnes. „Uvědomoval si, že aby železárny dobře fungovaly, musí se postarat o své zaměstnance. S jeho jménem je spojena výstavba vítkovických dělnických domků, škol, i dostupnější lékařská péče. Změnil tvář Vítkovic,“ uvádí historička Michaela Závodná. Autor detailně popisuje prostředí Vítkovických železáren, chod podniku, vztahy mezi obchodními partnery, majiteli i zaměstnanci železáren, zaznamenává své podnikatelské záměry, investice i klíčová manažerská rozhodnutí.
Ve svých pamětech popisuje Kupelwieser dobu studií v Leobenu, první zaměstnání i svou cestu do Vítkovických železáren, s nimiž spojil významnou část svého profesního života. Barvitě popisuje přebrání ztrátového podniku i své první setkání s neznámou Ostravou: „Silnice, jež mě přivedla do Hrušova, vypadala, jako by byla štěrkována materiálem, který se velmi podobal bohaté železné rudě…Doslova jsem zde našel peníze na ulici a ihned jsem se snažil, abych si tento doposud nepoužitý materiál smluvně zajistil na řadu let…“
Neméně zajímavou kapitolou Kupelwieserova života je jeho odchod na ostrov Brioni v Istrii, který zakoupil a kde se znovu naplno probudil jeho podnikatelský zápal. Společně s doktorem a vědcem Robertem Kochem se pokusil vymýtit malárii, které ostrov zužovala. Založil vinice a začal se starat o prosperitu tohoto malého ostrova, z něhož během několika málo let vybudoval příjemné letovisko k odpočinku se základní infrastrukturou. Vzpomínkou na jeho působení na Ostravsku je hotel Brioni na Stodolní ulici patřící svého času jeho rodině.
Zapomenutý Kupelwieser
Kupelwieser se ukázal jako vynikající vypravěč, jeho autentické deníkové zápisky skvěle přeložili Věra Šustková a Milan Pišl, Eva Polášková a Iveta Zlá z katedry germanistiky Filozofické fakulty OU. Předmluva prof. Myšky, předního odborníka na hospodářské a sociální dějiny našeho regionu, zasazuje Kupelwieserovy vzpomínky do širšího kontextu, aby měl čtenář možnost vytvořit si ucelený dobový obraz. Zajímavá je i obrazová příloha doplňující text.
Může být hned několik důvodů proč byla osobnost tohoto bezesporu významného podnikatele zapomenuta. Svou roli mohla sehrát jednak Kupelweiserova prorakouská orientace, tak fakt, že patřil k bohaté podnikatelské vrstvě. Do roku 1989 se pozornost badatelů nejen našeho regionu zaměřovala především na dělnické hnutí, šlechta a podnikatelstvo stálo z ideologických důvodů mimo badatelský zájem. Až po roce 1989 se otevírají nové možnosti a podnikatelstvu a šlechtě se konečně dostává zasloužené pozornosti.
Knižní novinku můžete zakoupit online v univerzitním knihkupectví Ostravské univerzity.