Před měsícem se z expedice po jižní Americe vrátila skupina našich geomorfologů. Proč své výzkumy zaměřili zrovna na dalekou Patagonii? Proč vůbec zkoumat vývoj reliéfu na jižní hemisféře a co vlastně zjistili? Na to by měl odpovědět tento krátký článek.
Expedice se konala od 16. února do 3. března 2017 a účastnila se jí trojice geomorfologů z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty OU: prof. Tomáš Pánek, doc. Jan Hradecký a dr. Jan Lenart. “Celá akce započala před mnoha měsíci, kdy hodiny důkladného studia satelitních snímků inspirovaly profesora Pánka k postulování hypotézy, že v prostoru Patagonie, při hranicích Argentiny a Chile, leží území s velmi vysokou frekvencí výskytu obrovských sesuvů, které dosud žádní geomorfologové nestudovali a nezabývali se vysvětlením, proč se zde s takovou hustotou a v takové velikosti sesuvy nacházejí,” přibližuje doc. Hradecký zrod této expedice.
Z vědecké literatury je toto území známo především v souvislosti s klimatickými změnami během čtvrtohor a s vývojem zalednění a následnou deglaciací. Je to území, kde po sobě ledovcová činnost zanechala obrovské množství tvarů, mimo jiné i rozsáhlé jezerní pánve. Opakovaná zalednění a odlednění vedla k významným plaoenvironmentálním změnám a masivní přestavbě hydrografické sítě. V některých obdobích voda z tajících ledovců odtékala do Atlantiku jindy zase do Pacifiku. Vše komplikoval i vývoj And, které svou sopečnou a horotvornou činností vytvořily v území bariéry a podíleli se spolu se změnami průběhu mořských proudů na vývoji klimatu dané oblasti.
Není bez zajímavosti, že geologové zkoumali toto území již ve dvacátých letech minulého století. Bádal zde světoznámý švédský kvartérní geolog Carl Caldenius, který ze sedla koně detailně zmapoval systém patagonských morén, které jsou hlavním znakem zalednění. Jeho mapy jsou v mnoha ohledech dodnes nepřekonané a jsou výsledkem nezměrné severské píle a důslednosti. Caldenius se již v té době zasloužil o chronologické poznání zalednění jižní polokoule prostřednictvím studia varv (roční sekvence jemných glaciálních sedimentů odrážející klimatické fluktuace). V posledních desetiletích je jižní cíp Latinské Ameriky stala klíčovou oblastí pro výzkum interakce kolísajícího klimatu a jeho odezvy v dalších krajinných procesech. A jednou z dosud nestudovaných souvislostí je vývoj svahových deformací v rozměrech, které si jako obyvatelé relativně klidné střední Evropy dokážeme jen stěží představit.
“Podíváme-li se na jakoukoliv krajinu, tak je v ní vepsán příběh přírodních dějin. A zpravidla ne jeden, ale celá série příběhů. Číst v krajině není snadné, protože se příběhy různě překrývají a přepisují,” přibližuje složitost zkoumání  naší Země doc. Hradecký. A právě rekonstrukcí takových příběhů se zabývají i naši geomorfologové, kteří se svým výzkumem v Patagonii pokusí rozluštit poslední fázi postglaciálního vývoje, během kterého vznikl jeden z největších shluků megasesuvů na světě. “Na konečné výsledky tohoto studia si ještě musíme počkat, ale už teď je zřejmé, že se bude jednat o příběh nesmírně zajímavý a snad i poučný pro naši budoucnost. Protože vývoj klimatického systému je nekonečným sledem změn, které mají přímé či nepřímé dopady i na naši společnost,” uzavírá příběh této patagonské expedice doc. Hradecký.