Na výlet jsme jako nevodáci vyráželi plni obav, které – na břehu řeky ztučnělé po nedávných deštích – příliš nerozptýlila ani vstupní instruktáž obou asistentů, doc. Davida Zahradníka a dr. Romana Minárika. Ta totiž kromě rad týkajících se techniky plavby, z nichž jsme pochopili hlavně, že je nedokážeme pochopit, natož uplatnit, zahrnovala rovněž znepokojivě podrobný návod, jak si počínat, když se loď převrátí.
Napětí z nás však spadlo, hned jak jsme odrazili od břehu a ke svému údivu viděli, že nás naše kánoe poslouchá a že také my, kormidelník a háček (v našem případě háčka), dokážeme spolupracovat a koordinovat jednotlivé úkony. Nakonec jsme plavbu včetně sjíždění několika jezů a přenášení lodi kolem těch nebezpečnějších hravě zvládli. Vodácký výcvik zahrnoval i dokonale zinscenovanou ukázku ztroskotání, díky níž mohli obětaví organizátoři na celém konvoji i sami na sobě otestovat, zda jsme během vstupního výkladu dávali pozor. Ukázalo se, že naše dispozice k vodnímu záchranářství jsou překvapivě dobré.

Třináctikilometrová, zhruba čtyřhodinová plavba pod slunečným nebem (průtrž mračen počkala, až jsme vyrazili zpátky domů) a s přestávkou na oběd ve vodácké hospůdce nám kromě sportu umožnila pozorovat přírodu z pro nás nezvyklého úhlu, stejně jako poznávat účastníky z jiných fakult.
Děkujeme KSLP, děkujeme Romanovi a Davidovi a těšíme se nejpozději za rok na viděnou!
Romana Gračková a Martin Tomášek, zkušení říční vlci z Katedry české literatury a literární vědy FF OU