S Elenami je to komplikované. Někteří odvozují původ osobního jména z keltských zdrojů – mají být údajně nositelkami svornosti –, většina lidí si je však propojí s řeckou kráskou, pro niž se deset let bili Danajci s Trójany. Původ jména Helena se hledá v řeckém helené, které znamená „pochodeň“ – Heleny se tak, pro svou světelnou etymologii, přátelí se Světlanami, Luciemi a Roxanami. Společný původ však jménům nezajišťuje stejnou popularitu. Už letmý pohled na grafy četností jmen narozených dětí odhaluje, že zatímco Helena má své nejlepší roky za sebou, Elen v posledních letech přibývá. Může s tím souviset kosmopolitní charakter varianty bez H, jemuž původní Helena zřejmě nemůže konkurovat.
Zatímco Helenu s Elenou si lidé spojí běžně, navázat Elišku na Alžbětu už vyžaduje jisté etymologické znalosti. Složitý evropský propletenec, který zahrnuje francouzskou Élise, anglickou Elizabeth nebo dánskou (princeznu) Elsu, vydal v češtině dva různé produkty. Jak už jsme viděli u Heleny a Eleny, rozdíly v preferencích jmen jsou však často dány důvody navýsost časovými. Prudký nárůst Elišek v posledních letech může souviset s trvalou popularitou Princezny ze mlejna; Alžběta, která od 60. let zažívá střídavý vzestup a pád, má příběh komplikovanější. Protože se však v posledních letech i Bětek rodí více, je možné její novou popularitu navázat na obecnou oblibu starších „retrojmen“.
Ať už je tedy původ jmen jakýkoliv, zvláště u těch dívčích platí, že hlavní roli při výběru hraje impresionistický detail a vrtochy dobové módy.