Návštěvník nebo turista se v prostoru města orientují podle uličních názvů na plechových tabulkách uváděných rovněž na mapě. Vedle nich se však ve městě setkáme také se jmény neoficiálními, kterým často rozumějí pouze domácí. Těmto neoficiálním pojmenováním se říká nestandardizované nebo živé názvy, a to proto, že nejsou úředně regulovány a často jejich znalost a užívání „žije“ pouze v rámci jedné generace, rodiny nebo například sociální skupiny. Někdy se však stávají obecně známými, dokonce i za hranicemi města. Většina obyvatel v České republice ví, kde se v Praze říká U koně (pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí), co je to Kulaťák (Vítězné náměstí v Dejvicích) nebo kde je v Brně Čára (Česká ulice). Asi ne tak věhlasnými, ale v Ostravě obecně známými místními určeními, jsou Kuří rynek (Jiráskovo náměstí) nebo prostranství U hodin (náměstí Dr. E. Beneše). Název U hodin však v Ostravě označuje i další místa, jejichž dominantou jsou hodiny, např. prostor v okolí ulice Jiřího Trnky na Fifejdách, pro fanoušky fotbalu je to místo pod hodinami na stadionu Bazaly, pro starší generaci označení základní školy s hodinami v průčelí na Nádražní ulici u tramvajové zastávky Křižíkova. Živé názvy se vyznačují rovněž velkou variantností. Proto je škola na Nádražní označována také jako Pod hodinami nebo jako Dimitrovka, a to podle předlistopadového názvu ulice, totiž Jiřího Dimitrova.
Živé názvy ve městech představují velice zajímavé svědectví o tom, jak si obyvatelé sami pojmenovávají prostor a co považují za důležité orientační body. Proto se k nim v některém z dalších dílů vrátíme.
Příště: Ostrava – město nebo řeka?