Dáša Lasotová (*1951, Ostrava)
Dáša Lasotová je konceptuální výtvarnice a vysokoškolská pedagožka, jež absolvovala Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě v oboru Český jazyk a výtvarná výchova pro 2. stupeň (ukončení 1973). V rozšiřujícím studiu pro SŠ pokračovala na Pedagogické fakultě v Ostravě (ukončení 1990). Doktorské studium absolvovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (ukončení 2003). V letech 1991–2012 působila jako odborná asistentka v oboru didaktiky a teorie vyučování výtvarné výchovy na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
Výtvarná činnost Dáši Lasotové se opírá o různorodé výtvarné prostředky. Pracuje s kresbou, akvarelem, grafikou, fotografií a fotografikou. Využívá prvků opakování, rytmizace a prolínání.
Významnou součástí její profesní dráhy je výtvarná pedagogika, komunikace s výtvarným dílem, artefiletika, arterapie a galerijní animace s konceptuálními tendencemi. Je autorkou odborných metodik výuky výtvarné výchovy a katalogových listů k výstavám.
Dáša Lasotová se představuje ostravskému výtvarnému publiku výstavou Stehování prostoru v Galerii Student na půdě Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Vystavený soubor je výběrem z tvorby z posledních let. Prezentovány jsou provlékané knižní reprodukce z cyklu Perspektivy/Prolínání prostorů. V cyklu Stehování prostoru autorka nabízí divákovi reinterpretaci původní obrazové matérie, jejíž plošná podstata je navlékaná na rudou nit nové architektury. Dalšími prezentovanými díly jsou kresby a výšivky z cyklů Osmisměrky a krajky z cyklu Knižní reprodukce.
Celek prací se staví před svého diváka jako konzistentní verze výtvarně autochtonních forem a obsahů, ale též jako subverzivní komentář původních významových kódů. Postproduktivně konceptuální charakter autorčina díla je dobře identifkovatelný zejména díky bohatě prezentovanému souboru děl z cyklů Osmisměrky. S nezbytnou dávkou zjednodušení je možno autorčinu práci charakterizovat jako readjustaci tradičního vnímání časoprostorových vztahů do kompaktního vizuálního rámce, v němž je prostor plošně fixován jako jejich čtvercový půdorys i jako jeho sémantický stín.
v poslední a kontemplativní poznámce k identifikaci významového pole předmětného díla si dovoluji upozornit na autorčin konvolut knižních reprodukcí výtvarných děl, v nichž je jedinečný jas sugestivního výtvarného přístupu spolupřítomen skrze subtilní krajku závojů, jež nemohla nebýt vnímána nejen jako metafora našeho nevidění světa, ale i jako jeho miméze pro futuro.
Tomáš Koudela