Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Pokud vás toto téma zajímá, zveme vás dne 29. dubna 2015 v 18.00 hodin do ostravského klubu Atlantik na přednášku Čas člověka – čas kosmu, kterou v rámci Science Café pořádá Ostravská univerzita. Budeme si neformálně povídat o astronomii a kosmologii v raném středověku, o tom, jak důležité bylo umět měřit čas a na co všechno mělo správné změření času vliv.
Vstup je zdarma!
Anotace přednášky:
ČAS ČLOVĚKA – ČAS KOSMU
doc. Mgr. Marek Otisk, Ph.D.
Filozofická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě
Centrum pro studium středověké společnosti a kultury – VIVARIUM (FF OU)
Astronomie, kosmologie a čas v raném středověku
Čas vždy patřil, patří a zřejmě i bude patřit k těm nejdůležitějším a nejzákladnějším kategoriím, s jejichž pomocí se člověk jakékoli doby či kultury vztahuje ke svému životu i k okolnímu světu. Však také máme čas spojen s nejrůznějšími činnostmi, s nimiž se setkáváme nebo je přímo vykonáváme: je čas sázet a čas sklízet, je čas práce a čas odpočinku, je čas zrodu a čas smrti, je čas pánů a čas sluhů, je čas geologický, čas království, čas ročních období, čas lidského života atd. Při tolika různých časech, s nimiž se člověk potýká, se asi nemusíme příliš divit, že (nejen dnes) na nic nemáme čas.
O středověku a tehdejším pohlížení na čas se často tvrdí, že rozšířil náš přístup k vnímání času minimálně ve dvou ohledech. Jednak důrazem na lineární čas, kdy vesmír, veškerenstvo, vše stvořené má svůj pevně daný počátek, z něhož vše povstalo, a že (vedle svého středu) má kosmos a všechno v něm také svůj konec, v němž vše zanikne a zůstane opět jenom tento první počátek, z něhož vše vzniklo. A pak také zdůrazněním subjektivního, prožívaného (psychologického) času, tedy upozorněním na to, že čas je rovněž kategorií, která je aktivně vytvářená lidskou myslí (minulost je v paměti, budoucnost v očekávání a každá přítomnost je přechodem budoucího v minulé); čas proto také závisí na tom, jak ho prožíváme, a liší se podle člověka, který danou událost zažívá – čas nemusí být pouze něčím neměnně a nevratně plynoucím.
Navzdory lineárnímu a psychologickému času pro středověk samozřejmě platí, že nejdůležitější roli hrál pravidelný, cyklicky se opakující čas (nezbytný např. pro zemědělskou činnost).
Tato přednáška se proto zaměří zejména na čas, který je měřitelný pomocí stálých pohybů nebeských těles (Měsíc, Slunce, hvězdy a souhvězdí), neboť nejen pro zemědělské potřeby je tento cyklický čas kosmu (a s ním související astronomické, kosmologické a geografické představy) naprosto zásadní pro křesťanskou společnost. Od středověku totiž např. platí, že Velikonoce se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, proto i pro určení data oslavy umučení Páně je nutné dobře se orientovat v opakujícím se čase nebeských těles. Také pro každého mnicha v benediktinském klášteře platí povinnost konání osmi denních pobožností, jež jsou pevně časově fixovány, takže nebylo možné vykonávat řádně své povinnosti vůči Bohu, pokud benediktini nedokázali měřit čas v průběhu dne i noci, k čemuž je výrazným pomocníkem především pohyb Slunce na denní obloze a pohyb hvězd na noční obloze.