Největší Mundial v historii: Co přináší MS 2026?

Rekordní formát: Poprvé v historii nastoupí 48 reprezentací místo dosavadních 32.
Porce zápasů: Týmy odehrají rekordních 104 zápasů.
Tři hostitelé: Turnaj společně pořádají USA, Mexiko a Kanada.
Mexický unikát: Mexiko se stane první zemí světa, která uspořádá mužské mistrovství světa už potřetí (po letech 1970 a 1986).

Trocha zábavné historie: Když studenti hráli natajňačku

Možná vás překvapí, že na začátku 20. století společnost nepovažovala fotbal za úplně vhodnou studentskou aktivitu.

„Třeba budoucí pan prezident Edvard Beneš proto nastupoval na levém křídle slávistické juniorky pod falešným jménem Miroslav Šícha. Školní řády tehdy podobné aktivity zakazovaly a mladý Beneš nechtěl riskovat problémy. Jeho tajemství prasklo až ve chvíli, kdy si při zápase v roce 1903 zlomil nohu,“ říká jeden z předních historiků sportu v regionu a předseda Společnosti Edvarda Beneše, Dr. Pavel Carbol z Filozofické fakulty OU.
Fotbal tak zasáhl do životního příběhu jednoho z nejvýznamnějších českých politiků ještě dávno před jeho vstupem do vysoké politiky. „Další zajímavostí je třeba to, že Československo mělo svůj nároďák ještě před vznikem samotného samostatného státu,“ doplňuje Carbol. Fotbal ostatně vždy přitahoval lidi. Nabízel soutěžení, emoce, rivalitu i možnost být součástí něčeho většího, identifikovat se s nějakou skupinou. A právě studenti a vizionáři stáli u jeho rozšíření po celé Evropě.

Z Roudnice nad Labem až na mistrovství světa

Moderní fotbal vznikl v roce 1863, kdy v Anglii založili tzv. Football Association. O 24 let později začali nadšenci – zpravidla členové Sokola, atleti, veslaři a propagátoři sportu jako Josef Rössler-Ořovský (ano, ten Ořovský, který měl jedny z prvních lyží a svištěl si to po Václaváku z kopce dolů) – psát dějiny tohoto sportu také v českých zemích. V roce 1887 se v Roudnici nad Labem odehrálo první veřejné fotbalové utkání na našem území. Pravidla z angličtiny tehdy přeložil Maxmilián Švagrovský a míč zapůjčil středoškolský profesor Jan Sommer, který se s fotbalem seznámil během stáže v Anglii.

Když se na gólu musely shodnout oba týmy

První derby pražských „S“ se odehrálo na Císařské (tehdy ještě Královské) louce na břehu Vltavy na okraji Smíchova. Hlavním arbitrem tohoto utkání byl kdo jiný než známý pražský propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský. Vlastnil totiž anglicky psaná pravidla.

„Domluvili se, že on a oba kapitáni pražských ‘S’ se po zápase společně sejdou v nedalekém hostinci a posoudí, zda všechny vstřelené branky odpovídaly takzvané liteře pravidel. A z této doby možná plyne i věčná rivalita těchto klubů, protože jediný vstřelený gól do sítě Slavie nakonec kvůli nesouhlasu slávistického kapitána odvolali. Ano, na uznání branky se tehdy musely shodnout oba týmy,“ usmívá se historik Pavel Carbol.

Jen o pár dekád později, byť po útrapách spojených s lety bojů v první světové válce, znamenal fotbal jeden z pilířů nově vznikající Československé republiky. Lidé se potřebovali bavit a také si budovat novou identitu – a ta se vytvářela i díky podpoře sportu.

Politika, hádky o míč a finále s nádechem čpavku a hořkého konce

Už ve 30. letech 20. století fotbal překračoval oceány. První mistrovství světa se konalo roku 1930 v Uruguayi. Pár evropských reprezentací tehdy cestovalo přes Atlantik dva týdny lodí Conte Verde a trénovalo přímo na palubě mezi lehátky a kufry. Do finále se ale žádná z nich nedostala.

Ani samotné finále nebylo bez dramat. Argentina a Uruguay se nemohly dohodnout, s jakým míčem se bude hrát. První poločas se proto odehrál s argentinským míčem, druhý s uruguayským. Domácí nakonec zvítězili 4:2.

První velký moment československého fotbalu přišel na MS v Itálii v roce 1934. Zapsal se stříbrným písmem, byť s hořkou pachutí vlivu fašismu. „Finálový zápas tehdy zásadně ovlivnila politika. Švédský rozhodčí se před zápasem osobně sešel s Mussolinim a při nástupu na hřiště ho pozdravil fašistickým pozdvižením pravice. Zápas pak ovlivnil ve prospěch Italů, kdy bez trestu nechal například omráčení našeho předního kanonýra Antonína Puče, kterého museli na hřišti křísit čpavkem,“ přidává historická fakta Dr. Carbol.

Podporu měl fotbal i za protektorátu Čechy a Morava. Totalitní režim (a to platí i o pozdější éře komunismu) obecně sport toleroval a podporoval, protože na něm mohl demonstrovat zdánlivý klid, jednotu a vítězství. Obecně však naši předkové chodili na fotbal v době války hlavně duševně relaxovat. Stadiony tehdy praskaly ve švech, dodává historik.

Ostrava: Město uhlí, oceli a fotbalu

Když se řekne Ostrava, většina lidí si vybaví doly, hutě nebo průmyslovou historii. Přitom už od středověku patřila k významným místům, která spravovali olomoučtí biskupové. Tehdy sice fotbal ostravskou identitu ještě neformoval, ale o staletí později se stal jejím jádrem.

Zdroj: Archiv FC Baník Ostrava

Jak první republika podporovala sport, vznikaly týmy i v našem regionu. V roce 1919 to byly Vítkovice a o tři roky později (1922) byl založen i SK Slezská Ostrava, předchůdce dnešního Baníku Ostrava. Ve městě horníků a hutníků se fotbal rychle stal součástí každodenního života. Po směně v dolech nebo hutích se chodilo na zápasy a pak… do hospody. Na tribunách i v pivnicích vznikaly první fanouškovské komunity a kluby se postupně staly symbolem celého regionu.

Ostrava se navíc může pochlubit jedním unikátem. V 80. letech patřily hned dva místní kluby mezi absolutní československou špičku.

„Ostrava se nesmazatelně zapsala i do příběhů největších osobností českého fotbalu. Legendární střelec Josef Bican, dodnes považovaný za jednoho z nejlepších kanonýrů historie, působil po druhé světové válce právě ve Vítkovicích. V letech 1949 až 1952 nastupoval za tehdejší Sokol Vítkovické železárny,“ připomíná Carbol.
Další zajímavou postavou byl Rudolf Vytlačil. Trenér, který dovedl Československo ke stříbru na mistrovství světa v Chile v roce 1962, působil také na lavičce ostravského OKD Ostrava. „Dokonce si vyměnil dopis s mým tatínkem, který se ho nebál napřímo zeptat, jaké reprezentační týmy bychom v té době dokázali porazit. Vytlačil mu tehdy odepsal, že Francii nebo Belgii bychom udělali, ale s ostrovními soupeři by to bylo o dost náročnější,“ vzpomíná historik Pavel Carbol.

Zdroj: Osobní archiv Dr. Pavla Carbola

A právě na památném šampionátu v roce 1962 měl ostravský region svého klíčového zástupce. Tomáš Pospíchal, legenda Baníku Ostrava, byl součástí stříbrné generace kolem Josefa Masopusta, která dokázala dojít až do samotného finále světového šampionátu.

Fotbal jako laboratoř budoucnosti

Dnešní fotbal už dávno není jen o gólech a emocích. Zatímco před sto lety se hrálo s míči vyrobenými z kožených panelů a prasečích měchýřů, ty dnešní v sobě ukrývají senzory schopné vysílat stovky datových bodů za sekundu. Pomáhají rozhodčím při posuzování ofsajdů, trenérům při analýze výkonu a analytikům při vyhodnocování taktiky.

Statistiky, jako je xG (expected goals – očekávané góly), dnes ovlivňují přestupy za stovky milionů korun. Profesionální kluby zaměstnávají datové analytiky stejně samozřejmě jako kondiční trenéry, sportovní psychology nebo lékaře.

Právě tady se otevírá obrovský prostor pro univerzity. Na Ostravské univerzitě se sport studuje z pohledu kinantropologie, fyziologie, psychologie, historie i pokročilé datové analýzy. Moderní technologie zde pomáhají sledovat pohyb sportovců, předcházet zraněním a efektivně zvyšovat jejich výkon.

Fotbal se tak stává dokonalým příkladem propojení humanitních, společenských i přírodovědných oborů. Funguje možná proto, že se v něm zrcadlí celá společnost. Najdeme v něm příběhy studentů, dělníků, prezidentů i globálních osobností. Najdeme v něm historii měst, technologický pokrok i nejmodernější vědecký výzkum.

Fascinuje vás tento příběh, který začal v Roudnici nad Labem, vedl přes slavné Bazaly, formoval identitu celého Ostravska a dnes pokračuje v high-tech laboratořích Ostravské univerzity? Nás rozhodně. Protože fotbal nikdy nebyl jen hrou. Je to příběh lidstva i příběh vědy.