„Úspěchy si nepřipouštím“

Autor: Petra Filipová , 13. 11. 2015

Pro naše čtenáře jsme připravili rozhovor s jednou z oceněných studentek na Akademickém dni Ostravské univerzity, studentkou rekreologie, sportovní gymnastkou a trenérkou Terezou Kinclovou.


Tereza Kinclová byla na Akademickém dni OU oceněna za skvělou reprezentaci Ostravské univerzity ve sportu.

Terezo, jaká byla tvoje cesta k vrcholovému sportu?

Už na základce jsem zkoušela sportovní gymnastiku, ale na rekreační úrovni. V páté třídě jsem potom nastoupila na osmileté Sportovní gymnázium Dana a Emila Zátopkových a dělala zde vrcholovou sportovní gymnastiku. Také jsem kdysi tančila standard a latinu, což se mi hodilo, jelikož ženská gymnastika je o estetičnosti a kreativitě, takže zapojení prvků tance, baletu… A díky rodinné tradici jsem se věnovala i hře na piano. Všechny aktivity jsem se pokoušela kloubit, ale to se nepovedlo, a tak jsem se později věnovala pouze gymnastice. Nelituju toho, ale chybí mi širší zaměření. Holt má to svou daň.

Jaký průběh měla tvá kariéra vrcholové sportovní gymnastky?

Na střední škole jsem navštěvovala Gymnastický klub Vítkovice, kde začalo období větších závodů. Vyhrála jsem MČR v juniorské kategorii a poté už následovala reprezentační mistrovská třída. Pamatuju si na floridské závody v Orlandu, nebo závody v Německu. Velká zkušenost, skvělá atmosféra, obrovská hala plná talentovaných lidí…Takový výběr v ČR nenajdeš. My jako malá země musíme brát všechno. Větší země si mohou vybírat.

Tak mě napadá, může vrcholovou gymnastiku dělat každý?

Na vrcholovou gymnastiku nemá každý, je potřeba psychické a fyzické zdatnosti a také fyziologie hraje roli. Základní gymnastice se mohou a vlastně by se měli věnovat všichni, protože jde o základ celkového zpevnění těla a koordinace. I jiní sportovci se ke gymnastice vrací, zjistili, že jim pomůže, proto je mimo jiné dobré ji udržovat na školách v hodinách tělesné výchovy.

Pamatuju si, že jsme jako studenti často nechápali, proč gymnastiku musíme cvičit, byla to otrava…

Nechápou ten smysl, proč ji dělat, tedy pro celkovou funkčnost těla. Gymnastika je pro ně nezáživná, protože ji vidí jen jako sport, který je náročný a mnohdy i tvrdý. Viděla jsi někdy nějakého studenta se s vlastním zájmem dívat v televizi na závody sportovní gymnastiky? Jedině těm, kteří vědí, co obnáší, se líbí. Prokazovat její užitečnost je velmi těžké a mnohdy i zbytečné.

A co období po střední škole?

Po maturitě jsem na rok s gymnastikou skončila. Hledala jsem se, ale stejně jsem se zase našla u ní (směje se), zároveň jsem začala studovat na Ostravské univerzitě obor Rekreologie. Teď jsem v posledním ročníku magisterského studia.

Závodila jsi i během studia?

Ano, absolvovala jsem několik soutěží, třeba Akademické MČR, kde jsme se tenkrát v Praze v rámci družstva umístili jako první. Nyní v Liberci jsme skončili taky první a já byla druhá. Poté mi v průběhu studia bylo nabídnuto, zda nechci trénovat malé děti. V současnosti jsem tedy trenér a sama si někdy zacvičím. Nikdo mě přitom nenutí, dělám to z vlastního zájmu a to je to nejlepší, co se mi mohlo stát.

 

Jak se Ti daří kloubit trenérskou práci a studium?

Všemu se musím věnovat naplno a někdy je to opravdu na hlavu. A to teď mluvím jen o dvou věcech – o práci a škole … Priorita je ale udělat školu, abych si mohla dodělat další trenérské licence. Jinak ta korelace práce a studia je přínosná, protože co se naučím teď, můžu využit rovnou ve sportu a v práci, byť je to celé náročné.

Co ty a úspěch?

Snažím se neusnout na vavřínech a to mě žene dál, proto si úspěchy nepřipouštím a nijak se nechválím, spíš jsem na sebe někdy až moc tvrdá…

 Ještě mi pověz, jaké jsou tvé plány do budoucna?

Nyní mám trenérskou licenci druhé třídy, chci dostat licenci první třídy a můj největší sen je být lektorem dalších trenérů. S nějakou mou svěřenkyní bych dále ráda dosáhla na nejvyšší příčky v soutěžích světové úrovně. Taky doufám, že mi vyjdou další akademické hry příští rok, stále jako reprezentant Ostravské univerzity.

Budeme držet palce!

 

Související články: