Poklidný den v kanceláři redakce mi naruší neoznačená obálka. Čas od času mými sítěmi informátorů zavíří něco opravdu zajímavého, co stojí za to. Tentokrát dostávám anonymní tip o revolučních metodách plagiátorství, které mají potenciál zničit všechny principy našeho tradičního vzdělávání.

„Na středních školách se to děje ve velkém,“ sděluje mi informátor v utajení na první schůzce a předává kontakt na další lidi, kteří jsou ochotni mluvit, „učitelé o tom buď neví, nebo na to rezignovali. Není, jak se tomu bránit.“

Nasazuji dlouhý šedý kabát a klobouk a vyrážím do terénu. Informátoři se obávají odhalení. Vše musí probíhat naprosto utajeně.

S prvním zdrojem se potkávám v galerii výtvarných umění před obrazem Van Gogha.

„Za školní rok píšeme tak tři, čtyři seminárky,“ sděluje chraplavý hlas na lavičce za mnou, „nedá se to stíhat. Nejsem v tom dobrej, a tak jsem to udělal taky.“

„Investigativní novinář v klobouku, slunečních brýlích a dlouhém černém kabátě v noir stylu.“ A za minutu je náhledový obrázek hotov.

Neotáčím se. Kolemjdoucí lidé jsou uchvácení obrazy a nevšímají si nás. Trpělivě poslouchám, co mi řekne.

„Řekneš umělé inteligenci, co chceš, aby ti napsala. Je to úplně zdarma dostupný na internetu. Za deset vteřin je seminárka hotová i se zdroji. Musíš si to jen po sobě přečíst, někdy to udělá nějakej překlep…“

Hned mě napadá, že si mohu usnadnit svou práci: “Napiš mi esej o nebezpečí studentů, kteří využívají umělou inteligenci k tomu, aby za ně napsala seminárku.”

To samé potvrzuje i další informátor, se kterým se scházím na lavičce v parku.

„Češtinu to ještě neovládá úplně dobře. Trvá strašně dlouho, než to napíše česky. Lepší je to zadat v angličtině, to pak máš hotovo za dvě sekundy. Zadáš, co po ní chceš v angličtině, a výsledek pak přeložíš další umělou inteligencí do češtiny. Časy, kdy překladače dělaly hloupé chyby, jsou pryč. Je to skoro dokonalé.“

Třetí schůzka se koná s dvojicí středoškoláků v rušné hospodě. Hostinský bez pozdravu přinese tři piva. V rušném lokále si nás nikdo nevšímá. I tak raději mluvíme šeptem.

„Většina lidí u nás to už dělá. Říkám si, jakej to má pak smysl,“ vypráví třetí informátor, „ale prý se na to dá přijít. Známý říkal, že existuje program, který pozná text, kterej psala umělá inteligence. Ale i to se dá obejít. Vezmeš tu seminárku a hodíš ji do dalšího programu, kterej tam provede malý úpravy. A to pak ten program nepozná a je to v pohodě.“

Je jasné, že plagiátorství existovalo vždy. Umělá inteligence jej však znatelně usnadňuje a zpřístupňuje doslova všem.

„Polovina třídy takhle napsala ročníkovou práci,“ doplňuje druhý student, „slyšel jsem, že v zahraničí už na to přišli. Prý někde v Austrálii na univerzitách musí psát všechny eseje ve škole. Doneseš si literatury, dostaneš pero a papír a píšeš ručně, jako za starých časů. Musí tě taky pořádně prohledat. Nemůžeš mít ani hodinky, natož mobil nebo notebook. A celou dobu seš pod dohledem.“

Zní to skoro neuvěřitelně. Vracím se z terénu do své kanceláře a přesvědčuji se, že je to skutečně pravda. Otevírám na prohlížeči ChatGPT, zadávám emailovou adresu a telefonní číslo a dostávám se do kontaktu s umělou inteligencí. Hned mě napadá, že si mohu usnadnit svou práci. Napiš mi esej o nebezpečí studentů, kteří využívají umělou inteligenci k tomu, aby za ně napsala seminárku.

Umělé inteligenci to trvá deset vteřin.

Čeká mě však zrada! Profesní čest mě nutí zeptat se, jestli mohu výtvor Chatbota použít.

Na jednom Discord serveru, kde je zdarma k vyzkoušení umělá inteligence, která dokáže podle zadání nakreslit úplně cokoliv, však aspoň vytvořím náhledový obrázek ke své reportáži.

“Investigativní novinář v klobouku, slunečních brýlích a dlouhém černém kabátě v noir stylu,” zadám botovi a za minutu si už mohu vybírat ze čtyř variant. Volím tu, která nejvíce vypadá jako já a náhledový obrázek je hotov. Umělá inteligence mi ušetřila dlouhé hodiny pózování před fotografem.

Přejděme na vážnou notu. Co všechno za vás umělá inteligence v podobně Open AI chatbota ChatGPT zvládne udělat? Vyzkoušejte sami. Po kliknutí na odkaz po vás bude prohlížeč chtít jen potvrdit emailovou adresu a pak si můžete s chatbotem hrát, jak dlouho jen chcete. Ptejte se, zadávejte úkoly, diskutujte. Čím detailnější zadání bude, tím lepší bude samotný výsledek. Umělá inteligence umí psát, kreslit i programovat. A to během několika vteřin. Přímo před vašima očima vám tak napíše třeba pokračování Harryho Pottera nebo doplní třinácté pravidlo ve stylu Bible krále Jakuba a Tao Te ťing do knihy Dvanáct pravidel pro život od psychologa Jordana Petersona.

Napsat středoškolákům slohovou práci – nebo vysokoškolákům bakalářku – pro chatbota nebude žádný problém. Zatím ještě není dokonalý, a tak je vždy třeba si po něm výslednou práci přečíst. Učí se však velmi rychle, a tak bude mít brzy možnost za vás napsat esej, seminárku i diplomku, aniž byste museli vyvinout jakékoliv úsilí. A zisk titulu tak bude snadnější než kdy dříve.

„Dneska má každý titul! A kdo vám postaví barák a upeče chleba?“

Proč jsou vlastně studenti nuceni do psaní esejů a seminárních prací? Uvažme, co během tvorby takovýchto textů musíme dělat a k čemu nám získané dovednosti pak budou. Píšete-li esej, potřebujete něco vědět – nebo si něco zjistit – o daném tématu. Následně musíte tuto problematiku nastínit a předložit své názory na danou věc podpořené argumenty v podobě odborných zdrojů či vlastního výzkumu. Velmi zjednodušeně se dá říci, že na tomto principu jsou založeny i diplomové práce. Čím více takovýchto textů napíšete, tím větší obzory získáte, prostudujete více témat a budeme lépe chápat celý tvůrčí proces. Tyto schopnosti pak využijete i v reálném životě, ať už skončíte kdekoliv. Ne vždy sice budete muset psát odborné články nebo studie, za to však velmi často budete řešit nějaké spory a obhajovat své vlastní názory a stanoviska. A k tomu vám dovednosti naučené psaním seminárních prací nesmírně pomohou.

Je samozřejmě pravdou, že plagiátorství existovalo vždy. Známe případy, kdy studenti jednoduše přeložili méně známý článek ze zahraničí a vydávali jej za svůj. Nebo si jednoduše zaplatili někoho, kdo za ně diplomku napsal. Umělá inteligence však toto znatelně usnadňuje a zpřístupňuje doslova všem. I těm, kteří nemají peníze a známosti nebo neovládají dobře cizí jazyk.

Samotné hledání zkratek ve studiu nemusí být nutně vždy špatně. Staré pořekadlo praví: pracuj chytře, ne tvrdě.

Podívejme se do budoucnosti, ve které budeme nadále předstírat, že studenti jsou poctiví a chatboty nezneužívají ke hledání zkratek ve studiu. Těmto mladým lidem pak bude stačit se jednoduše naučit na zkoušky a státnice, absorbovat do sebe nějaké informace, které pak s různou úrovní úspěšností vychrlí při ústním zkoušení a dostanou titul. Nebudou vědět nic o výzkumu, sběru dat a jejich interpretaci, nebudou schopni si vytvořit a obhájit vlastní pohledy na svět a budou spokojeni s tím, že snadno získali titul. A co teď s ním?

Už několik let slýcháme zejména od starších generací úzkostlivé nářky: „Dneska má každý titul! A kdo vám postaví barák a upeče chleba?“

Nestavím se do role věštce zvěstujícího úpadek naší civilizace. Dokonce se naopak domnívám, že příchod umělé inteligence do našich životů může vést ke změně k lepšímu a přispět k adaptaci do nových podmínek. I samotné hledání zkratek ve studiu nemusí být nutně vždy špatně. Staré pořekadlo praví: pracuj chytře, ne tvrdě. Stačí si proto uvědomit, co náš vzdělávací systém chce, abychom se naučili, a jakým způsobem nás to naučí. Může se stát, že písemné práce ztratí na významu, nebo se budou psát jen ve škole s časovým limitem a pod dozorem, anebo se budou důkladněji obhajovat tak, aby se vytvořil nátlak na studenta, aby opravdu porozuměl výzkumu, který prezentuje.

Osobně jsem optimista. Integraci umělé inteligence do každodenního života očekávám se střízlivým nadšením a věřím, že nás – ať už v menším či větším měřítku jako společnost nebo jako studenty – posunou kupředu. A rozhodně z ní nemám obavy. Vždyť ještě ani neví o existenci našeho školního časopisu.

O autorovi: Student navazujícího magisterského studia učitelství češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako hotelový recepční a k tomu studuje sociální pedagogiku na pedagogické fakultě. Je stydlivý, přemýšlivý extrovert, který hodně času tráví v čajovně u dýmky. Zajímá se o společenské vědy a v budoucnu chce učit na střední škole.