Tým mladých výzkumnic a výzkumníků z Fakulty sociálních studií proto vyvíjí nové genderově senzitivní vzdělávání pro sociální pracovnice a pracovníky. O prázdninách se uskutečnil první ze tří pilotních běhů vzdělávacího kurzu, který je jedním z hlavních výstupů projektu zaměřeného na zapojování otců v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi. Tento projekt má za cíl vyvinout a zavést do praxe nástroje, které pomohou zapojit otce do řešení dlouhodobě nepříznivé sociální situace rodiny.

Projekt navazuje na zjištění zahraničních vědkyň a vědců o nedostatečném zapojování otců v sociální práci s rodinou. „Výzkumy ukazují, že sociální pracovnice mohou mít nízká očekávání od otcovské role, a tyto postoje mohou přispět k vyloučení otců z intervencí,“ říká jedna z členek výzkumného týmu Barbora Gřundělová.

„Výzkumy ukazují, že sociální pracovnice mohou mít nízká očekávání od otcovské role, a tyto postoje mohou přispět k vyloučení otců z intervencí.“

Studie, které zkoumají dopady školení na zvýšení povědomí o zapojení otců mezi sociálními pracovníky, uvádějí, že podpora inkluzivní politiky a praxe spolu s odbornou přípravou může posílit postoje sociálních pracovníků směrem k zapojení otců a zvýšit jejich účast při řešení nepříznivé situace v rodině.

Výzkumný tým, lektorky a lektoři a také sociální pracovnice pracující v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi začali vyvíjet vzdělávání a metodiku, které sociálním pracovnicím umožní rozvinout jejich kritické myšlení, pracovat s vlastními předsudky, které mohou v praxi vést k marginalizaci klientů i klientek a citlivě zapojovat otce. „Na letním kurzu jsme se snažili podněcovat skupinovou dynamiku za použití rozličných technik. Účastnice ocenily například tzv. sochání, kdy jsme ztvárňovali formou živého sousoší situaci v rodině, kde není otec zapojen. Zkoušeli jsme také formát supervize. Rozebírali jsme případ jedné účastnice a také sehrávali role zainteresovaných lidí. Díky tomu jsme do pléna vnesli nové perspektivy a na skupinové úrovni je dále rozváděli a viděli v širších souvislostech,“ popisuje Barbora Gřundělová aktivity, kterými účastnice provedli kvalifikovaní lektoři a lektorky.

„Účastnice ocenily například tzv. sochání, kdy jsme ztvárňovali formou živého sousoší situaci v rodině, kde není otec zapojen. Zkoušeli jsme také formát supervize. Rozebírali jsme případ jedné účastnice a také sehrávali role zainteresovaných lidí.“

„Zpětná vazba od účastnic přinesla cenné podněty, které uplatníme při přípravě druhého běhu pilotní verze. Ten bude dalším krokem k finální podobě kurzu. Využijeme i terénní deníky a akční plány, které účastnice během a po kurzu tvoří. V závěrečných výstupech projektu tak budeme moct reflektovat jejich zkušenosti z praxe,“ uzavírá Barbora Gřundělová.