Studentské návrhy jako příklady moderní podoby školních budov představila na jednom z prvních veřejných představení projektu Univerzitní školy Ostrava (UNISO) architektka Eva Špačková z Katedry architektury Stavební fakulty VŠB-TUO, která na toto téma vedla diplomové práce studentek Anety Zemanové, Adély Burianové a Marie Peršalové. Jejich vize umožnily rozvinout diskuzi bezmála dvou desítek účastníků, kterou moderoval Martin Tomášek z Filozofické fakulty OU.

Veřejné setkání k projektu Univerzitní školy Ostrava (UNISO), zastřešujícího vznik nové školy, proběhlo ve čtvrtek 5. prosince na půdě Filozofické fakulty. Budoucí škola by v sobě měla zahrnovat rovněž mateřskou a střední školu, budoucí architektky ale naplňovaly zadání navrhnout podobu školy základní.

Současné školní prostředí často naráží na limity své vlastní architektury. Budovy, které byly navrženy pro vzdělávání ve stylu 19. století, jen obtížně podporují moderní přístupy k výuce. Snaha pedagogů přiblížit vzdělávání potřebám 21. století tak nezřídka naráží na tradiční uspořádání prostoru, které podporuje dominanci učitele, ale nikoliv vzájemnou spolupráci žáků či studentů či další aktivizační formy výuky. „Úvahy o univerzitní škole se zaměřují na definování nových představ o tom, jak by mělo vypadat prostředí školy budoucnosti, tak aby vyhovovalo inovativní výuce,“ uvedla Eva Špačková.

„Studentky měly za úkol navrhnout budovy pro první i druhý stupeň základní školy v  konkrétní lokalitě v oblasti Nové Karoliny. Výsledkem jsou tři unikátní pohledy na podobu školního prostředí, které reaguje na současné potřeby vzdělávání i na charakter daného místa. Cílem není ukázat finální a dokonalé projekty, ale spíše představit reprezentativní příklady různých přístupů a otevřít debatu o celé problematice,“ popsala Špačková.

Debata o tom, jak tyto ideály přetavit do jasného zadání pro architekty, aby z jejich ateliérů vyšly návrhy školního prostředí, v němž se bude dobře dařit všem aktérům, které bude podporovat kreativitu a efektivní výukové metody, probíhá od jara tohoto roku. „Ačkoliv je participativní forma práce časově náročná, věříme, že pouze tento způsob může vést k potřebnému tříbení a sbližování původně různorodých představ. Kamenem úrazu totiž nezřídka bývá nejasné zadání pro architekty. Jsme si dobře vědomi, že nepřipravujeme školu pouze pro dnešek, ale na základě současných možností a zkušeností spoluvytváříme komplexní vzdělávací prostředí, které by mělo být maximálně otevřené vůči budoucím potřebám školní komunity i dynamicky se měnícího světa vzdělávání,“  dodal Martin Tomášek, který je s projektem od začátku spojen.

Návrhy studentek:

Návrh Anety Zemanové

Návrh Marie Peršalové